Blog o nové práci a dobrém životě

K dispozici je i český překlad tohoto fascinujícího projevu.

číst více

Foto: majordomo

Když jsme byli malí a učili se mateřskému jazyku, rodiče nás vychovávali pokyny typu: „To se říká!“, „To se neříká!“, „Co se říká?“, atp. Tak jsme se postupně naučili nejdříve podstatným jménům, potom slovesům, přídavným jménům a následně i dalším slovům. Jinak řečeno, převzali jsme od svého okolí to, jak věci nazýváme nebo jak pojmenováváme dění okolo nás.

číst více

Foto: Dunechaser

Představte si, že jdete na návštěvu ke známým. Zazvoníte na zvonek, chvíli čekáte, než se ozve: „Ano?“ Vy se představíte a sdělíte, že jdete na návštěvu. „Čtvrtý patro,“ ozve se. Jdete tedy dál a když dorazíte do čtvrtého poschodí, místo člověka, na kterého se těšíte, vám cestu zastoupí chlápek v mundůru s nápisem ochranka, který po vás chce občanku. Že prý se máte zapsat do knihy návštěv. Jste trochu v šoku, ale na tuhle návštěvu jste se dlouho těšili. A tak vyndáte občanku a zapíšete se.

číst více

Foto: Jiri Zavadil

Vsadím se, že máme jednu věc společnou! Všichni jsme byli zamilovaní. Někteří i víckrát. Někteří právě jsou. Mnozí ještě budou. Jestli ano, vybavte si, jaké to bylo. Pravděpodobně si vzpomenete, že váš partner byl dokonalý. Přitahoval vás a vy jste udělali vše, co jste mu na očích viděli. S lehkostí jste probděli noc. Sami jste zírali, co ve vás je. Překonávali jste se. Nepotřebovali jste spát ani jíst. Neměli jste pojem o čase. Cítili jste, že jste. Nic nebyl problém.

číst více

Foto: Freehandsketching

Ricardo Semler tak nazval svou druhou knihu a název doplnil podtitulkem: „Chytřejší způsob, jak pracovat v 21. století.“ Myslím si, že tak parádně vystihl podstatu těch z nás, kteří si svůj základní výrobní prostředek nosíme v hlavě.

číst více

Foto: JenniPenni

Naše kamarádka Daniela, člověk, který mě fascinuje svou schopností trefných pojmenování, mi jednou vyprávěla o tzv. „žaludkových“ a „srdcových“ firmách. Žaludková je podle ní ta, kde potřebujete především silný žaludek na to, abyste mohli fungovat, uspět a neublížit si. V srdcové potřebujete především velké srdce, schopnost se nadchnout, jít do věcí naplno, věřit a spolupracovat.

číst více

Foto: ForeverGigi

Tisíce let jsme pracovali ve stejném místě, kde jsme žili. Byl to dlouhou dobu jeden a hlavně „celý“ život. Pak přišly továrny a s nimi se náš život rozdělil na dvě poloviny – pracovní a soukromý. V práci potřebovali pouze naše ruce – jak říkal Henry Ford: „Proč vždy, když chci pár rukou, dostanu celého člověka?“ Firma neměla zájem o naši hlavu, nebo dokonce srdce. Život se rozdělil a my se naučili nechávat některé orgány v igelitce u píchaček. Do práce šel pan Hyde. Dr. Jekyll čekal na vrátnici.

číst více

Foto: evilmightyacorn

Když se jednou třináctiletý Jirka procházel se svou maminkou po pláži, zeptal se jí: „Mami, jak to udělat, abych si udržel kamaráda, kterého jsem konečně našel?“

číst více

Představte si řadu atletů na startu běhu na 10 000 metrů. Tretry v blocích, palec s ukazovákem na startovní čáře. Naprosté soustředění. Touha vyhrát. Start. Skupina se dává do pohybu. Po několika prvních kolech se však na trati začínají objevovat překážky. Ano, přestože to má být „běh“, NE „překážkový běh“, jsou tu překážky. S přibývajícími koly jich je víc a víc. Jako by nějaký šprýmař zkoušel, co běžci vydrží. Někteří to samozřejmě vzdávají. Zpravidla ti nejlepší. Ostatní se stále snaží překážky přeskakovat, přelézat, obcházet nebo i podlézat. Většina závod nedokončí. Buď v něm nenaleznou smysl a opustí jej, nebo se překážkami nechají udolat.

číst více