Vztahy

Adolf Eichmann, Obersturmbannführer SS, nechvalně proslul během druhé světové války jako hlavní architekt holocaustu. V roce 1945 se tajemně vypařil. Teprve za patnáct let ho izraelský Mossad vypátral v Argentině. V roce 1962 byl obviněn a odsouzen k trestu smrti. Při své obhajobě údajně mluvil o tom, že plnil rozkazy a že v nacistických vyhlazovacích táborech pouze pracoval. Nejenom Eichmann, ale i jiní zaměstnanci koncentračních táborů tvrdili, že se necítí vinni za smrt jiných lidí, protože pouze chodili do práce.

číst více

Mám za sebou tříletý kurz vůdcovství, vedení, leadershipu, zkrátka schopnosti získat a vést druhé – pravděpodobně nejdůležitější dovednosti pro úspěšné fungování v práci. Naší Valérii jsou právě tři a půl. Kolik času jsem s ní za poslední tři roky strávil na různých pískovištích, hřištích, tanečcích nebo jinde s jejími kamarády? Měl jsem tak výjimečnou možnost pozorovat, testovat si mnohé teorie a všelijak jinak experimentovat.

číst více

Na světě je více než 300* milionů uživatelů Powerpointu. Denně přednesou přes 30* milionů prezentací. Zhruba 1* milion prezentuje právě teď, kdy čtete tyto řádky. Cca 50 %* všech prezentací je ubíjejících. (* odhad ze 09/2007)

číst více

Hlavním motivátorem konvenčně řízené firmy je strach. Cítíte ho na sto honů. Mimo jiné je to právě strach, který zaměstnancům zakazuje hovořit s lidmi mimo firmu o tom, co se děje uvnitř. Dokonce je běžné, že jim do pracovních smluv propašovává výhrůžky, pokuty a jiné sankce pro případ, že by se třeba zaměstnanec ve slabé chvíli po milování s manželkou prořekl a prozradil, co měl v závodní jídelně k obědu. Ano, i takové absurdity se ve firemním světě běžně dějí…

číst více

Ze studia zemědělství si pamatuji, že mono–kultury jsou vždy náchylnější na změny počasí, útoky škůdců či chorob. Vzhledem k naší historii je mnoho našich firem silně mono–kulturních – lidi podobného pohlaví, podobného věku, podobného smýšlení i podobné barvy kůže…

číst více

Dvě třetiny britských domácností (česká realita bude velmi podobná) spolu nevečeří. Polovina zbývající třetiny sleduje u večeře televizi. Protože přes den je většina členů domácnosti v práci nebo ve škole, večeře je jedinou příležitostí být spolu a utužit vztahy. I to je jeden z důvodů rekordně vysoké rozvodovosti v Evropě či v Severní Americe.

číst více

Před třemi lety se mi ženil holandský kamarád Marco. Svatbu mu tehdy organizoval starší brácha Rudi, kterému bylo v té době 37 let. Dva měsíce po svatbě otevírám jednoho rána mail a mezi došlou poštou svítí mail od Marca. „Asi popisuje svatební cestu do Brazílie…“ blesklo mi hlavou. Otevřel jsem ho a spadl na zadek: „Rudi umřel. Přechodil chřipku,“ napsal tehdy Marco. Mě dlouho nic tak nedostalo. (Rudi je ten s červenou kravatou na fotce)

číst více

Existují firmy, které mají kuřárny. Dokonce existují meditační místnosti! A tak člověka možná nepřekvapí, že některé firmy otevírají tzv. koutky nebo „místnosti smíchu“. Určitou logiku to má. Když může být zasedací místnost, proč by nemohla být místnost smíchu. Sezení je pro člověka stejně přirozené jako smích. I když smích je i nedobrovolná reakce na neočekávané. A neočekávané věci, ty my v práci máme velmi neradi. Naštěstí se objevují firmy, které smích vítají. Jak to obvykle vypadá?

číst více

Francouz Max Ringelmann provedl před sto lety fascinující pokus, který po něm získal jméno „Ringelmannův efekt“. Snažil se zjistit míru zapojení lidí ve skupině. Pořídil lano a siloměr. Pak požádal jednoho muže, aby táhl za lano, jak jen nejsilněji může. Pak druhého, třetího a tak dál. Nebylo překvapující, že dva táhli silněji než jeden, tři než dva, čtyři než tři,… Ale o kolik?

číst více

Jednoho dne zahynul při autonehodě úspěšný personalista.

Jeho duše vystoupala k Bráně Nebeské, kde ji přivítal svatý Petr: „Ty, personalisto, vítej v Nebi, ale současně ti musím říct, že pro nás představuješ jistý problém. Ještě tu nemáme žádné personalisty, a tak pořádně nevíme, co s tebou. A když u někoho nevíme, co s ním, držíme se takového malého pravidla – na jeden den ho pošleme do pekla, na druhý den ho máme u nás v nebi a nakonec si sám vybere, kde chce zůstat.“

číst více