Vlastní cesta

V mém životě se střídají dvě období. V jednom mám pocit, že jsem pekelně zorganizovaný, věci se dějí, všechno do sebe pěkně zapadá, jedna činnost navazuje na druhou. V tom druhém se to všechno vleče, odkládá a/nebo hnije. Když jsem delší dobu v tom druhém (což byl velký kus tohohle roku), mám zpravidla potřebu sednout, zorganizovat se a připomenout si, o co jde. Dost často mi pomůže si napsat na to téma nějaký článek. No, a proto teď píšu právě to, co píšu.

číst více

Kdo mě trochu znáte, víte že mě pálí výchova. Někdy mám pocit, že se to táhne jako červená nit vším, co dělám. Fascinuje mě pozorovat, jak se různé zvyklosti, hodnoty, vzorce chování předávají z generace na generaci. Jako kdyby tekla řeka a z jezu na jez padala stále stejná voda.

číst více

Obdobná úvaha mi dorazila mailem. Možná jste to už četli. Mě zaujala. A tak jsem ji trochu rozpracoval. Představte si, že vám banka otevře účet s 86 400 Kč. Ty peníze jsou vaše. Není nutné je nikomu vracet. Pro jejich čerpání platí pouze dvě pravidla.

číst více

Bývaly doby, kdy jsem se zhruba dvakrát ročně zavřel na několik dní do nějakého severoamerického mega–knihkupectví a snažil se projít a nakoupit vše, co za poslední období vyšlo v oborech, které mají něco společného s životem v práci (psychologie, sociologie, věda, byznys, „self-help“…). Pokud vám tento můj zvyk bude připadat neekologický (mně totiž přijde), arogantní nebo jakýkoli jiný, zkuste ho nesoudit a čtěte dál.

číst více

Bývaly doby, kdy jsme měli jeden druh potravin. Nebylo jich moc, ale byly - možná si někdo vzpomenete na mléko v pytlíku (dva druhy), jogurt v kelímku s víčkem (dva druhy) a jeden ve skle, chleba (1-3 druhy), rohlíky (1-2 druhy) atd.

číst více

Už na více místech jsem četl, že smyslem života je přijít mu na kloub. Prostě nakoumat ho a pochopit, jak ho žít svobodně a zároveň zodpovědně. Ve stáří pak toto moudro předat mladším a v konečném důsledku se jako druh posunout ve vývoji dál.

číst více

Než se pustíte to následujících řádků, z důvodu vyjasnění pojmů doporučuji Krysí závod. Běžíte ho také?

Moji rodiče se narodili v roce 1948 a 1949. Prarodiče v letech 1921–1928. Praprarodiče potom mezi lety 1895–1905. Praděda Hajzler byl pekař, prababička služka. Praděda Jelínek kotlář, prababička hospodyně.

číst více

Nadchla mě Jakubova Zpověď workoholika z března tohoto roku. Svojí formou a otevřeností. Došlo mi na tom, že jsem ještě nikdy nebyl u zpovědi. A protože jsem člověk, který se při konverzaci spíše zajímá, tak mě vlastně ještě ani nikdo nikde jinde pořádně nevyzpovídal. Na Kubově příkladu mi došlo, že se „z toho“ člověk může i vypsat (nebo taky vyspat :-)), a že to může být podobně objevné.

číst více

Díky Honzovi Burskému za rámcový překlad! Je to vtipný i hluboký najednou. 

číst více

Z téhle studie jsem si před lety sedl na zadek. Vědci vzali skupinu žen, dali jim dotazník, do kterého propašovali otázku: „Jak jste spokojená se svým fyzickým vzhledem?“ Pak jim pustili zhruba patnáctiminutovou přehlídku plnou krásných modelek. Po zhlédnutí dostali další dotazník, opět se stejnou otázkou: „Jak jste spokojená se svým fyzickým vzhledem?“

číst více