Vlastní cesta

Máme ho? Jak ho využíváme? Děláme dost toho, co dělat máme? Viz také Nemáme čas.

číst více

Jel jsem minulý týden na schůzku. Stojím v tramvaji číslo 6 a přijíždíme od Národního divadla na Újezd. Pražská klasika, okolo nás tisíce aut. Z toho dvě před námi na „našich kolejích“. Řidič tramvaje, jak je zvykem, zazvonil. Modrý Ford se okamžitě uhnul doprava. Za to červené Ferrari vyjelo na koleje přímo před tramvaj odhadem pět metrů před námi. Řidič tramvaje zkusil ještě tak dvakrát, třikrát zazvonit a vždy když to udělal, řidič Ferrari zastavil. Tahle kratochvíle trvala dobrou minutu, spíš dvě. Než jsem vylovil telefon, už to bylo skoro u konce (viz video dole). Ale hned jsem si vzpomněl na Alain de Bottona (viz úryvek v úvodu), který tak pěkně popisuje, proč si mnozí z nás kupují věci, jako je například auto typu Ferrari.

číst více

Jsme v prdeli. Raduji se, že se v našich končinách vyrojilo za poslední dobu pár dobrých protest–songů. Kromě toho nahoře jsou to především písně od Tomáše Kluse nebo Xindla X. Lehce mi to připomíná staré dobré časy Karla Kryla a dává mi to naději, že se míra ovčanství v naší zemi snad začne snižovat a že by třeba časem mnohem větší počet našinců dokázalo vzít život do svých rukou.

číst více

Předevčírem jsem si zaběhl vídeňský 1/2 maraton. A nemůžu si pomoct, mně tyhle běhy přijdou neuvěřitelně inspirativní (viz např. Postřehy z 1/2 Jeruzaléma nebo Postřehy z 1/2 Prahy). Kromě všech všech těch endorfinů a radosti (ale i bolesti) nasbírám pokaždé hromady postřehů na téma svobody a štěstí. Z Vídně zkusím čtyři.

číst více

Tohle byla jedna z přednášek, která mě nadchla na letošním TEDx v Praze. Žijeme totiž v systému, který se z většiny snaží programově už od šesti let vyrobit dokonale obroušená kolečka, poslušné zaměstnance, ovčany, kteří budou ochotní dělat, co je nebaví, výměnou za peníze a vidinu povýšení. A také konzumenty, kteří budou kupovat víc než potřebují.

číst více

Už jsem psal, že jsem na pár dní v Jeruzalémě na Honzo–cestě. Dneska jsem si dal jejich 1/2 maraton. Bylo to pro mě zase něco poprvé, plné „těšo–strachu“, mimo komfortní koleje, po kterých jedu často doma. Mám z toho pár silných dojmů ve vztahu ke svobodnému životu, tak je zkusím sepsat. Bez ladu a skladu, tak jak mě napadají.

číst více

Tahle přednáška mě bavila. Vloni v listopadu na pražském UJAKu, pár dní před návštěvou MU v Brně, tzn. mluvil jsem tam víceméně o stejných věcech. Náhodou jsem ji objevil na netu, a tak ji dávám sem k „obecnému prospěchu“. Třeba bude někoho taky bavit. Jen upozorňuji, není to nic novýho.

číst více

Pozn. editora: Tenhle článek napsal Lukáš Plíhal po své účasti na letošním Webexpu. I v rámci příprav Svobody NaŽivo – na které se Lukáš také podílí – slyšíme různé názory, a tak sem Lukášům článek s jeho svolením dávám též.

Ptala se mě holčička na konferenci Webexpo: Strejdo a proč se účastnit konference, když budou všechna videa s přednáškami online? Inu odpověděl jsem: Holčičko, proč bys chodila na koncert oblíbené kapely, když hrají její písničky zadarmo v rádiu?

číst více

Od minulé neděle do té včerejší jsem běžel. Sedmkrát. Běh v Budapešti, Rok jinak v HUBu, Svoboda v práci s ČSOB, finiš Cesty kolem světa, běh v Praze, včera přesun do Piranu a do toho „ultra–maraton“ Svoboda Naživo. Tempo, které jsem dlouho nezažil. Potřebuju to v sobě nějak uzavřít a mám z toho i pár postřehů, které by třeb

číst více

Tuhle fotku jsme udělali s Péťou před deseti lety v Bolívii. Na cestě, která byla nejspíš výhybkou k mému dnešnímu životu. Tou fotkou jsem i začínal letošní Cestu kolem světa. Kromě nesporného půvabu mi přijde, že na druhý, možná až třetí pohled skrývá mnohá tajemství života. Určitě pomíjivost všeho živého (i neživého). Stejně jako ta mašina, i my se jednou vydáme na poslední cestu až skončíme na nějakém takovém „cemeteriu“. Líbí se mi ale hlavně kontrast toho vraku a nápisu na něm: „Asi es la vida! Necesito un mecánico con experiencia. ¡Urgente!“. „Takový je život! Potřebujeme zkušeného mechanika. Urychleně!“

číst více