Příběhy z okraje

Velká Británie, možná ještě více než Spojené státy, je místem, kam se můžeme jezdit dívat na naší budoucnost. Je to evropská i světová mecca kolonizace, patriarchátu a konzumu. Historické kořeny mnoha dnešních krizí vedou právě sem. V mnoha trendech jsou v Británii mnohem dál než jsme my u nás, v postkomunistické Evropě. Na jedné straně tu najdete to nejhorší z kapitalismu (extrémní konzum, ultra-individualismus, epidemii osamělosti, obrovské nerovnosti, impozantní krysí závod, nárůst nemocnosti, všudypřítomné bezdomovectví, destrukci přírody,…) ale zároveň tu mají i to nejlepší z alter-nativ, které vznikají jako protiváha konzumu a destrukce na okrajích společnosti.
Do tohoto blogu sepisuji několik postřehů, které mě zaujaly během nedávné návštěvy Bristolu.  

Vůbec jsem si nevšiml zprávy o paní učitelce, která se vloni v dubnu snažila žákům 8. třídy, na jedné pražské škole, vyložit svůj pohled na to, co a proč se dnes děje na východě Ukrajiny. Tématem hodiny byla slohová průprava a práce s informacemi. Děti s paní učitelkou nediskutovaly, výklad jim přišel natolik bizarní, že si ho tajně nahrály a nahrávku rozeslaly ven. Paní učitelku na základě toho ze školy okamžitě vyhodili, vyšetřovala jí policie, případ komentoval dokonce i český ministr školství, nakonec jí obžalovali u soudu, kde se musela hájit, o jejím případu “informovala” snad všechna česká média, kde byla ve velkém zesměšňována. Jako by tento "hon na čarodějnice" nestačil, žalobci jí dnes ženou k soudu vyšší úrovně a celá kauza dál pokračuje. 

Kravany nad Dunajom, malá obec na břehu Dunaje, moje velká srdcovka, kam jezdím od dětství. Natočil jsem tam tyto prázdniny video a v blogu popsal, jak se Kravany, za posledních padesát let změnily ze soběstačného místa plného života v "noclehárnu dělníků továren korporací". Kravany v tomto případě používám jako obraz změn, ke kterým v moderním západním světě, došlo napříč planetou. V blogu se snažím vysvětlit, proč k této změně došlo a navrhnout, co s tím - jak do Kravan (i jinam) navrátit (unesený) život.

Dnes si přečtěte poslední 12. díl seriálu Příběhy z okraje, který vycházel od ledna do prosince 2022 každý měsíc v Pravém domácím časopise (minulá čísla zde). V tomto posledním čísle popisuji možná to nejhlavnější - jak z okraje uděšlat mainstream. Článek si přečtěte v časopise, stáhněte v PDF (výše) nebo v nezeditované verzi (s chybami) zde v blogu (níže). Pravý domácí časopis tímto číslem končí. Variantou je, že bude pokračovat čtvrtletně. To ale záleží na tom, zda so ho předpatí dostatek čtenářů ZDE. Jsem jedním z lidí, kterým tento projekt změnil život a vím tedy co dokáže. Prosím proto, zvažte, zda si ho nepředplatit a/nebo předplatné třeb nedarovat. Díky za to.  

Dnes si přečtěte 10. díl seriálu Příběhy z okraje, který vychází každý měsíc v Pravém domácím časopise (minulá čísla zde). V říjnovém čísle popisuji osm let svého dobrovolničení v základní škole mých dětí - proč jsem to dělal, čemu jsem se věnoval, co mi to dalo a vzalo. Článek si přečtěte v časopise, stáhněte v PDF (výše) nebo v nezeditované verzi (s chybami) zde v blogu (níže).   

V dnešním blogu si přečtěte 8. díl seriálu Příběhy z okraje, který vychází každý měsíc v Pravém domácím časopise (předplatné zde, minulá čísla zde). V srpnovém čísle se věnuji tématu městských zahrádkářských kolonií. Článek si přečtěte v časopise, stáhněte v PDF (výše) nebo v nezeditované verzi (s chybami) zde v blogu (níže).   

V dnešním blogu si přečtěte 7. díl seriálu Příběhy z okraje, který vychází každý měsíc v Pravém domácím časopise (předplatné zde, minulá čísla zde). V červencovém čísle se věnuji sociálním podnikům na příkladu třebíčské firmy Vrátka. Článek si přečtěte v časopise, stáhněte v PDF (výše) nebo v nezeditované verzi zde v blogu (níže).   

V dnešním blogu si přečtěte 6. díl seriálu Příběhy z okraje, který vychází každý měsíc v Pravém domácím časopise (předplatné zde, minulá čísla zde). V červnovém se vracím k vzdělávacímu systému a píši o škole, do které chodily moje děti, jedno stále chodí a kde jsem já devět let dobrovolničil. V porovnání se Sudbury je montessori ve státním podání mnohem blíž zvyklostem běžného rodiče a může tak být vizí toho, kudy s naším školním systémme dál. Článek si přečtěte v časopise, stáhněte v PDF (výše) nebo v nezeditované verzi zde v blogu (níže).