Podpoř svého vinaře

Photo2313

Dnešní hromádka fotek a text k tomu je jednou z mých odpovědí na otázku: "Doba jedová: Jak ji přežít?". Navazuje na: "Od marketů zpět k obchodníkům" a je to jakási aktualizace "Podpoř svého kavárníka" po našem přesunu z Holešovic do Komořan, případně též "O dvou nákupech".
Věřím v to, že k-a-ž-d-ý máme na výběr, a že náš svět se může do velké míry utvářet podle toho, co si zvolíme. To nejsnažší je hlasovat penězi = utrácet pouze tam, kde to prospěje i

Dva důležité principy na úvod: 1) Na prvním místě věřím v to, že člověk by měl žít tam, kde bydlí. V místě bydliště jen přespávat (jak je to dnes běžné) a žít tam, kde pracujeme (příp. chodíme do školy) považuji za mimořádně toxický způsob života. 2) Proto se já snažím podporovat především místní obchodníky. Kdekoli to jde, snažím se vyhnout řetězcům a nakupuji u těch nezávislých, drobných, místních.

Věřím v to, že člověk by měl žít tam, kde bydlí. V místě bydliště jen přespávat a žít tam, kde pracujeme považuji za mimořádně toxický způsob života.

Článek jsem nazval metaforicky "Podpoř svého vinaře", i když v mém případě je to tak i v praxi - soused pan Burian (viz foto v úvodu), který pečuje o vinici na Moravě je naším hlavním dodavatelem vína. Kromě pana Buriana podporujeme občasnými drobno-nákupy i místní Hrušku. Potíž je v tom, že nákup zde dostupných chemo-potravin jsme zásadně omezili, a tak je naše podpora spíše symbolická (navíc je to taky síť):

DSCN7960

Kromě pana Buriana a Hrušky je pro mě podpora místních obchodníků a dalších podnikatelů velmi obtížná. Praha - Komořany se totiž v některých částech podobají osadám, které znám z 80.let z východní Běloruska a není tu tak moc koho podporovat. Posuďte sami na fotkách níže.

My Češi se ve velkém stále ještě řídíme rčením "Když mně chcípla koza, tak ať chcípne i sousedovi". Co kdybychom to zkusili třeba jako vietnamská komunita v ČR? Nedařilo by se nám líp?

Ve stejném paneláčku jako Hruška sídlila ještě nedávno hospoda se jménem Narnie. Přestože by se tam dal vzduch krájet, Narnii jsme se sousedy mnohokrát podpořili. Nepomohlo to. Narnie zkrachovala a nyní je zavřená.

DSCN7961

Dřevák: svého času nejlepší hospoda v okolí. Já ji nepodpořil ani za nehet tak jako třeba Michal, Martin, Petr a moji další sousedé. Ale snažil jsem se. Nepomohlo to - dnes narazíte za nápisem "Nově otevřeno" na nápis: "Od 30.12. zavřeno".

DSCN7964

Stejný osud potkal vedlejší Zippo Bar:

DSCN7968

I tam se přiblížíte ke dveřím a do očí vás bací podobná cedule. Sport bar jsem já osobně - kromě jedné naší sousedské slavnosti - kde nám pomáhali s točením piva - nikdy nepodpořil, neboť na mě tam byl až příliš těžký vzduch: Kouření povoleno.

DSCN7969

Cestou od zavřeného Dřeváku k zavřenému Sport baru míjíte ještě "Moravské klobásky od strýca". Ty prosperují. Já ale klobásky nejím, a tak jsem ani strýca nikdy nepodpořil.

DSCN7967

Nalevo, vedle Klobásek od strýca jsou PPOTRAVINY - VEČERKA zbudované v kontejneru. Na tento styl narazíte běžně po Africe, jihovýchodní Asii, v latinské Americe a pak u nás v Komořanech. K návštěvě jsem zatím nenašel odvahu, přestože pan prodavač je sympaťák.

DSCN7981

Pár kroků od Sport baru je další vietnamská večerka, kde jsem pár peněz nechal, ale potom, co jsem pochopil jejich převažující "byznys model" ( = nakoupit levně v Kaufland akci a pak s přirážkou přeprodat) tak jsem se též rozhodl nepodporovat.

DSCN7971

Večerka sousedí s řeznictvím, což je dle mého nejoriginálnější podnik široko daleko - jsou vtipní, mají velmi kvalitní maso z konkrétních prověřených chovů. Škoda, že to nejím. I tak je jako rodina čas od času podpoříme.

DSCN7973

Přes ulici od řezníka je v Komořanech dnes jediná přeživší hospoda "U Bukačů". Je tu ale - jak jinak "kouření povoleno", a tak ani je bohužel nepodporuji.

DSCN7972

Přemýšlím o tom, jak z té komořanské podnikatelské nuznosti ven. Jak tomu pomoci jinak než jako zákazník (když vlastně není ani koho podpořit). Nebyla by cesta dát dohromady komořanské podnikatele tak jako to dělají třeba v Odolene vodě a pomoci si společně?

Abych tedy vůbec (svými penězi podpořil místní komunitu a tím vlastně sebe), ve vedlejších Modřanech mám pár oblíbených míst. Třeba za tímhle železářstvím bych jezdil i zdruhýho konce Prahy. Mají tam snad všechno.

IMG_0187

Sousedí s Modřanským biografem. Ty podporujeme, jak co se týče kina, tak i hospody.

IMG_0186

V dobách, kdy jsem ještě hltal cukr, jsme občas chodil přes ulici i sem. Dnes už jsme to výýýrazně omezili. Vedle nich je ještě Pizzerie ilPinochio, kterou jsme svého času vydatně podporovávali. Po zážitku s vodou (Dvě restaurace a dvě vody) jsme s tím ale přestali.

IMG_0189

No a co tedy podporuju, když mi to v místě, kde se snažím žít (ne pouze bydlet) příliš nevychází? Zde je to hlavní, čeho jsem si vědom. Začnu těmi, které podporuji cíleně a skončím těmi, které podporuji z blbosti, nevědomí nebo neschopnosti s tím něco udělat:

1) Zelenina/ovoce: Zelinář Miloš Kurka. Dva roky nás živil svojí zeleninou. Nyní bychom chtěli zkusit v rámci naší KPZ symbiózu s Jardou Lenhartem ze Svobodného statku. O KPZ více např. zde.

2) Suché jídlo: Beozbalu a dříve Pytlíci jsou/byli naši hlavní dodavatelé suchého jídla (mouky, luštěniny, ořechy, sušené ovoce, koření, kafe,..).

3) Kuřata a spol: Řadu dalšího jídla (kuřata, brambory, vajíčka, med) si kupujeme od lidí, kteří přistupují k zemědělství šetrně a své přebytky prodávají.

4) Časopisy: V době, kdy nezávislá média jsou velkou vzácností považuji za důležité podporovat těch několik málo ostrůvků, které se snaží o vlastní názor. Proto podporujeme Pravý domácí časopis, Respekt, Nový prostor, podporovali jsme 7. generaci.

5) Kancelář: HUB je moje kancelář a jedna z mých nadějí, že podnikání může fungovat prospěšněji, lidštěji a na důvěře.

6) Škola: ZŠ Montessori, kam chodí naše Valérie, kterou podporujeme mnohem více energií, časem a našimi schopnostmi než penězi. Osobně věřím, že kdybychom si většina z nás "adoptovali svoji školu" (tu, kterou máme nejblíž svému domovu), taky by to ve společnosti vypadalo jinak. Mnohem jinak.

7) Dárky: Fler - Nespočet drobných umělců, tvůrců a výrobců zde podporuje Péťa. Nakupuje tu většinu dárků.

8) Oděvy: Namche - potom, co jsem se dozvěděl, jak se vyrábí většina dnešních oděvů jsem se rozhodl buď už nic nenakupovat anebo zkusit firmy jako je Patagonie. Tu v ČR prodává Namche. Pro outdorové věci zajdu za kamarády do Hanibalu. Oděvy pro děti kupujeme většinou z druhé ruky či hledáme bio a místní výrobu. To zatím neplatí pro boty - to ještě neumíme.

9) Kosmetika: Prakticky všechno, co jsme v minulosti používali jsme vyházeli (viz např. Složení kosmetiky). Dnes občas podpoříme NaturinkuTierra Verde. Dost věcí jsme buď přestali potřebovat nebo si to vyrábíme sami.

10) Cestování: Dříve jsme vydatně podporovali Home for exchange, dnes spíš Airbnb (z toho se ale stala korporace a sedí mi míň a míň). Už dlouho chci zkusit Couchsurfing.

11) Doprava: Kde to jde, podporuji České dráhy, případně jiné busy a vlaky. Ve městě pak vydatně MHD - tram, bus (viz moje oblíbená 139-ka z Komořan níže), metro. Bohužel čas od času někam letíme a tam volíme po staru - podle ceny :-(.

DSCN7963

12) Nábytek - Není to dlouho, co jsme se naposled stěhovali a potřebovali knihovny, postel, poličky, prostě nábytek. Ve snaze se vyhnout formaldehydu, řetězcům a nezodpovědné výrobě jsme si většinu nechali vyrobit u Richarda Braunera.

13) Knihy - těch nakupujeme dost. Z českých vydavatelů podporujeme výrazně Melvila, Cestu, Academii. Co se týče prodejců tak se snažíme podpořit Martinus a Bookdepository.

14) Kavárny/jídelny - V Praze je těch míst hodně - já zajdu do třeba do Café jedna, Kafíčko, Café Nona, Bio-zahrada, U Džoudyho, Góvinda,...

15) Opravy - co jde se snažím opravit nebo nechat opravit. Zamiloval jsem si Opravárnu. Co se týče obuvi, nedám dopustit třeba na pana ševce u nám. Bratří Synků zde.

16) Servis auta - Jezdíme k rodičům do Lanškrouna do autoservisu Doleček.

17) Silnice, zdravotnictví, školství, bezpečnost a další veřejný majetek - půl roku pracuji jenom na to, abych přispěl na správu veřejného majetku a ten obří aparát, který ho opečovává. V této oblasti je mi milý přístup Strany zelených. Tu bych si přál podpořit i jinak než jedním zbloudilým volebním lístkem za uherský rok.

18) Zbytek - V tom výčtu vědomé a cílené podpory místní a zodpovědné ekonomiky by se dalo pokračovat. Zde je to, co podporuji vynuceně, nevědomě, z nedostatku schopností či vůle: A) Celou tu olejářskou mašinérii - občas totiž použiji auto; B) RWE jako dodavatele elektřiny; C) Avestus jako developerskou firmu, od které jsme si koupili byt. D) Další anonymní firmy, které platím jako obyvatel našeho bytového domu.

Překvapilo mě, kolik toho je - snažím se zvědomovat si svoje potřeby a odlišovat je od planých tužeb a nakupuji mnohem míň než v minulosti.

Na závěr dovolte úryvek z knihy Vlastní cestou aneb Jak v podnikání rozvíjet výkonnost, výjimečnost a vášeň od Jána Košturiaka, kterou připravujeme na duben/květen, která celé to téma nádherně shrnuje:

Přestaňme se chovat jako obchodníci na tureckém tržišti a začněme opět obchodovat jako džentlmeni, kteří si váží svého partnera a jeho práce. Nastává doba, kdy začnou z řetězců mezi výrobcem a zákazníkem vypadávat všechny parazitní články. Dnes je možné obchodovat přímo a vyrábět a nakupovat lokálně. Věřím, že se dožijeme likvidace obchodních řetězců a že slevy a soutěž o to, kdo poskytne nejnižší cenu, nahradí kvalita, spolehlivost a dlouhá životnost výrobků. Věřím, že se mezi prodejce a kupujícího znovu vrátí důvěra, a to bez zbytečných triků. 

Odpojme se. Pojďme znovu nakupovat jeden od druhého v lokalitě, kde žijeme. Vytvořme autonomní příbytky, rodiny a komunity s čerstvými potravinami a s věcmi, které fungují. Odpojme se od síťových odvětví, supermarketů, bank a médií, které s námi manipulují. Proč bychom si nemohli půjčovat peníze navzájem, v komunitě? Poskytovat si služby a nakupovat jeden od druhého? Že to nefunguje? Svět se mění. Vznikají lokální trhy, sítě a společenství. Lidé chtějí žít svobodně, chtějí jíst zdravé věci, nechtějí „formátovat“ svoje děti na „lidské zdroje“, ale chtějí je rozvíjet jako jedinečné lidské bytosti.

P.S.: 1) Moje nová kniha Třináct tisíc dní aneb Čtyřicátníkovy postřehy z cestování životem  už je v prodeji zde nebo ve zvýhodněném balíčku s mojí první knihou ZDE.

2) Nově se hlaste na druhý termín jarního Důlku s termínem konání 16.-18.5.2016 s uzavírkou přihlášek 15.4. tady. Zde se hlaste na: Tvrdě, kamarádsky nebo jinak? s termínem 11.-12.4. a uzavírkou přihlášek 20.3.

3) Pokud chcete dostávat info o zprávách zde na blogu, nechte na sebe kontakt zde.

Mávám a určitě napište, koho podporujete vy (i ty, za koho se stydíte). Tohle je téma, který by chtělo probrat.