K návratu od závislosti na produkci toxických průmyslových potravin zpět ke skutečnému, místnímu jídlu se potřebujeme vrátit i k městskému zahradničení
10. 07. 2023, TOMÁŠ HAJZLER
Vedle "Saudské Arábie jako USA na ropných steroidech mě v KSA (království Saudská Arábie) dostalo a nadchlo několik příkladů městského, horského zahradničení. Čekal jsem vyprahlou zemi, kde je jenom písek a ropné vrty a kam se všechno k jídlu dováží z míst s příznivějším klimatem. Pak jsme ale přijeli do dvou měst v horách, kde byly v centrech měst rozlehlé zeleninové zahrady. Pěstovali tam nádhernou (bio)zeleninu, kterou jsme si pak mohli pořídit na místních tržištích nebo u místních zelinářů.
To samé jsem v minulosti obdivoval opakovaně při návštěvách jiho-jordánského přístavního města Aqaba. I tam mají v samém centru nádherou zeleninovou zahradu, která místním produkuje tu nejlepší, dostupnou zeleninu. V tomto blogu si prohlédněte obě místa.
Nejprve, proč o tom píšu:
V blogu o městských zahrádkářských koloniích jsem napsal toto: "Zahradničení je způsob, jak se dostat k dostupnému jídlu bez pesticidů. Městské zahradničení (především zahrádkářské kolonie a komunitní zahrady) jsou unikátním lékem na osamělost a způsobem, jak se propojit s dalšími lidmi. Zahrádkaření je obrovským zdrojem tvořivé, smysluplné práce, která léčí. Zahrady jsou databankou půdy (nejenom) pro doby krizí a katastrof jako pojistka potravinové suverenity, soběstačnosti a nezávislosti na nadnárodních řetězcích a cizích diktátorech. Půda na zahradách pomáhá zadržovat vodu v krajině a funguje jako prevence záplav. Stromy na zahradách zlepšují mikroklima ve městě. Půda a stromy ukládají CO2. A v době rostoucí inflace a ekonomické nejistoty bonbónek na závěr: Jídlo se dá vypěstovat prakticky zadarmo."
"Zahradničení je způsob, jak se dostat k dostupnému jídlu bez pesticidů. Zahrádkářské kolonie a komunitní zahrady jsou unikátním lékem na osamělost a způsobem, jak se propojit s lidmi. Zahrádkaření je obrovským zdrojem tvořivé, smysluplné práce, která léčí. Zahrady jsou databankou půdy (nejenom) pro doby krizí a katastrof jako pojistka potravinové suverenity, soběstačnosti a nezávislosti na nadnárodních řetězcích a cizích diktátorech. Půda na zahradách pomáhá zadržovat vodu v krajině a funguje jako prevence záplav. Stromy na zahradách zlepšují mikroklima ve městě. Půda a stromy ukládají CO2. A v době rostoucí inflace a ekonomické nejistoty bonbónek na závěr: Jídlo se dá vypěstovat prakticky zadarmo."
A hlavně... Pěstování jídla je nejsnažší a nejpřirozenější forma disentu, odboje proti destruktivnímu konzumu (více viz "Dekonstrukce konzumu"). Je to cesta, jak se postavit nadvládě průmyslového zemědělství, ničení krajiny a místních komunit, hegemonii korporací, super- marketů, roznáškového kapitalismu, pesticidů,... ale i chudobě a rakovině.
Tak jak budou pokračovat změny, které se okolo nás se stále větší vervou dějí, pěstování jídla ve městech a v jejich okolí se bude muset stát samozřejmostí i v naší části světa. Pokud budeme chtít nějakou žitelnou budoucnost - trend, kdy jsou dnes městské zahrádkářské kolonie pod trvalým tlakem developerů a jejich politiků s cílem je zastavět dalšími noclehárnami se zastaví a otočí. Městské zahrady se opět stanou normální běžnou součástí měst.
Pěstování jídla je nejsnažší a nejpřirozenější forma disentu, odboje proti konzumu. Je to cesta, jak se postavit nadvládě průmyslového zemědělství, ničení krajiny a místních komunit, hegemonii korporací, super marketů, roznáškového kapitalismu, pesticidů,... ale i chudobě a rakovině.
Zde je vysvětleno, proč je návrat k jídlu nutný, schematicky - v kontextu dalších cest k potravinám/jídlu:

Zeleninové zahrady v Abhá
Městské zahrady jsme v saudsko-arabských horách viděli na více místech, ale na největší skvost jsme narazili v horském městě Abhá na jeho-východě země (2270 m.n.m., 235 tisíc obyvatel ve městě a přes 1 milion včetně předměstí). V samotném historickém centru (představte si to třeba jako Staroměstské náměstí v Praze) tu vidíte toto (fotky jsou z března 23):
Fascinující je, že zahrady jsou součástí jedné ze dvou nejstarších čtvrtí ve městě - viz jeden z historických domů na fotkách výše.
Co mě na podobných místech fascinuje nejvíc je to, že jídlo si koupíte hned na zahradě, v zelinářství za rohem nebo v městské tržnici. Potraviny tak necestují dál než 1 km. Vidíme tu, že je to způsob, jak se můžeme postavit absurdnímu převážení potravin napříč planetou (fenomén "řeckého másla vozeného do Irska a irského do Řecka") s obrovskými dopady pro plenární klima a přírodu. Je to způsob, jak znát svého zelináře a jak zajistit, aby peníze zůstávaly doma a nekončily v daňových rájích korporací. Vědět, kde a jak kdo vypěstoval vaše jídlo je i nutná podmínka k tomu, abychom si jídla zase začali vážit a snížili dnešní nebetyčné plýtvání, kdy se až 1/3 potravin vyhodí.
Zde jedno z místních zelinářství v centru Abhá (cca 500 metrů od zahrady):
Zeleniné zahrady v jordánské Aqabě
Níže se podívejte fotky z centra Aqaby (150 tisíc obyvatel) na jihu Jordánska. Foceno v lednu 2022.
No a jak jsem psal i o Abhá, to nejlepší na závěr. Zeleninu si koupíte hned na zahradě nebo na jednom z místních místním trhů. Tam jsem bohužel nefotil, a tak přikládám fotky z jedné z tržnic v hlavním městě Ammánu, kde to bylo vizuálně hodně podobné. O fenoménu arabského tržiště si přečtěte víc v tomto článku.
Co vy na to?
Kdy myslíte, že se dočkáme situace, kdy se ve městech nebude zastavovat zemědělská půda dalšími a dalšími noclehárnami, které slouží stále méně jako domov a stále více jako úložiště peněz pro movité? Dožijeme se návratu k pěstování jídla v našem nejbližším okolí dřív, než zkolabují planetární ekosystémy tak, aby byl návrat ještě vůbec možný (více viz seriál Extrapolations/Předzvěsti)?
Moc bych si to přál. Už "jenom" kvůli dnešním dětem a jejich dětem.
____________
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.