Saudská Arábie: USA na ropných steroidech (23. díl seriálu o car-free životě)
06. 07. 2023, TOMÁŠ HAJZLER
V březnu tohoto roku se mi podařilo dostat do Saudské Arábie. Tato, pro turisty, dlouho zavřená země přichystá našincovi nejedno "Jiříkovo vidění". Přestože jsem kus arabského světa už sjezdil, v KSA (Kingdom of Saudi Arabia) jsem žasl každý den. Jedním z mých velkých úžasů byla místní doprava. Ta veřejná de facto neexistuje nebo jen velmi, velmi okrajově. Objev všudypřítomné ropy přinesl zemi obrovské materiální bohatství a způsobil, že benzín tu stojí "pár haléřů", auta jsou (v poměru k místnímu ropnému bohatství) za hubičku a asfaltové superdálnice vedou skoro do každé vesničky. Individuálně vlastněné auto je tak de facto jediným způsobem přepravy. Saudská Arábie překonala mé nejhorší zkušenosti z amerických a některých jihoasijských megapolí. Myslím, že může být jedním z obrazů toho, kam až může vést závislost na ropě.
Pro kontext - toto byla naše trasa: Džidda - Taif - Al Baha - Abhá - Al Qunfudhah - Džidda, měli jsme na to 14 dní. Původně jsme směřovali až dolů k jemenské hranici, ale na českém velvyslanectví nám cestu až dolů důrazně nepodoručili. V té době tam ještě zuřila válka.
Fotka v úvodu je z Džiddy, po hlavním města Rijádu, druhého největšího města, ležícího na pobřeží Rudého moře. Je to "hlavní město" obchodu a především "hub" poutníků cestujících do/z Meccy. Pokud je to ekonomicky možné, patří k povinnostem dobrého Muslima navštívit jednou za život právě Meccu. Ve světě žije 1,8 miliardy Muslimů, a tak si určitě dovedete představit ten bzukot lidí z celé světa, všichni muži jako jeden, ve stejném bílém kusu látky (oděvu se říká ihram; ženy poutnice jsou i barevnější).
Typickým obrazem každého saúdskoarabského velkoměsta jsou pak tyto 10ti, 12ti, 18ti i dvacetiproudé dálnice, non-stop napěchované automobily. Ve dne v noci tu tak velmi často jedete v koloně nebo stojíte v zácpě.
Stopy veřejné dopravy jsme tu zahlédli tak moc, že bychom je dokázali spočítat na prstech rukou - toto jsou například městské autobusy v Džiddě - stojící v non-stop zácpě. Zajímavostí je, že mezi Meccou a Medínou jezdí moderní rychlovlak. Primárně pro poutníky.
Benzín tu v čase naší návštěvy vycházel na cca 11 Kč za litr, do toho jsou tu velmi početné rodiny, a tak asi nikoho nepřekvapí, že toto (níže) je běžný místní automobil. Nejčastěji tu potkáváte právě ty největší dostupné modely amerických automobilek.
My si z auto-půjčovny půjčili tohle (čínské) mikro-autíčko. Nutno podotknout, že s odřenýma ušima. Přestože jsem auto objednal a zaplatil předem, v Džiddě nám ho odmítli půjčit, neboť prý nemáme kreditní, ale debetní kartu (ať už to znamená, co to znamená). Nakonec jsme jednu místní půjčovnu uprosili.
Mimochodem, plná nádrž do tohohle auta vycházela v průměru na 400 Kč:
Jak jsem už naznačoval, dálnice vedla skoro do každé vesnice. Ta síť dokonale vyasfaltovaných, mnoha-pruhových, v noci osvětelných dálnic je tam opravdu velkolepá. Jak opustíte velkoměsto, ubydou auta - často až tak, že jste na silnici sami, a to obzvlášť v časech odpolední "siesty". Stalo se nám, že jsme jeli i 300 km pouští, střídavě po čtyř, pak po šesti, chvílemi i po osmi-proudové, osvětelné dálnici, nezřídka sami.
Zajímavé a velmi stresující mi přišlo, že v případě "pouhých" čtyřproudovek se za silného provozu od menších, pomalejších aut, jako jsme byli my, automaticky očekává, že pojedou po krajnici. Tím ze 4 proudů vzniká rázem šest. V horách je to ale relativně nebezpečné, neboť těsně před tunelem okraj zmizí a je třeba se urychleně zařadit (pokud se chce člověk trefit do tunelu a ne do skály), což byl při jedoucí koloně obřích SUVček občas horor.
Při cestách jsme zažili nejeden absurdní obraz, kdy jsme jeli kilometry a kilometry sami po 4-6ti proudé, (pokaždé ale perfektně) vyasfaltované, označené a osvětlené dálnici, která v několika případech skončila uprostřed ničeho.
Občas se stalo, že (odhadem místy až desetiproudá) dálnice neměla nakreslené pruhy:
Značení na dálnicích je tu důkladné. Stane se, že je to ale všechno v arabštině. Většinou je na značce ukazatel na Meccu (viz symbol Ka'ba - černý kvádr) a také na Medinu. Blbý je, že Google Maps, které jsme používali jako navigaci, nemají verzi pro ne-muslimy, a tak vás cesty okolo Meccy prakticky vždy navádějí přes Meccu, kam má ale nevěřící cestu zapovězenou. A tak se nám cestou z Džiddy do Taifu stalo opakovaně, že jsme skončili u nějakého checkpointu, odkud nás vraceli, abychom se za chvíli objevili zase u dalšího stanoviště, odkud nás zase vraceli a tak několikrát dokola. Scény jako z nějaké komedie :-)
V roce 2009 jsem se v článku "Osmnáct postřehů z USA" podivoval (mimo jiné) nad automobilovou kulturou ve Spojených státech a nad tím, jak je tam vše "drive through" - tj. nemusíte vylézat z auta, abyste si něco zařídili - kafe, fast food, bankomaty, kino a třeba i kostel... V KSA to bylo dost podobné - na ukázku tři fotky "drive-through káviček", které jsou tam na každém kroku a často hodně vymazlené:
Nejčastější společenskou aktivitou saudských Arabů je piknikování celých velkých rodinek (typická velikost rodiny je 6-9 lidí, polygamie je tu normou). Mají tu na to neuvěřitelnou infrastrukturu - obří parkoviště se stínidly, umělou trávou, veřejné grily, lunaparky, celé obří piknikovací komplexy napěchované dětskými atrakcemi. Zaujal mě tam speciální pákový systém, v kterém je stočený koberec - vytočíte, rozložíte rodinku a už piknikujete. Jedna radost!
Samozřejmostí jsou veřejné toalety na každém kroku - vždy otevřené, bezplatné, čisté, pro muže i pro ženy (viz dvě ukázky níže). Doporučuji dát si to do kontrastu se situací v Česku.
Zajímavostí pro Evropana může bý i to, že pokud někde není veřejná toaleta, tak záchody jsou vždy i součástí mešity, které jsou tu opravdu všude. Toalety jsou v mešitách vždy ženské i mužské - čistě, otevřené, bezplatné a je jedno, jakého jste vyznání. K počtu mešit: jedno z přikázání Muslima - 5x denně se pomodlit, je tu velmi snadné (i když mešita není podmínkou).
Při cestách dálnicemi v pouštích jsou pravidlem i upozornění na nebezpečí písečných bouří:
Saudská arábie je absolutní monarchie. Královská rodina tu má všudypřítomné, precizně propracované PR. Je to skoro jako u nás před každými volbami. Jen dva rozdíly tu jsou: Vidíte dokola jen královskou, vládnoucí rodinku a většinou tu nejsou žádné podbízivé, lživé/útočné slogany, které jsou u nás pravidlem. Jen fotky. Jako na Instagramu.
Všechnu tu srandu je třeba něčím pohánět, a tak k typickým obrazům cest patří elektrárny s obrovskou spletí vedení a drátů. Elektřinu vyrábí prakticky pouze spalováním plynu a ropy. V době stoupající hodnot CO2 v atmosféře a zhoršující se klimatické krize, je to hrůza pomyslet. Kromě elektráren jsou, v pobřežních oblastech, na každém kroku i podniky na odsolování mořské vody. I to je samozřejmě poháněno primárně fosilními palivy.
K typickým obrazům v pouštních nížinách patří stáda velbloudů. Alespoň nějaký náznak (živé) divočiny. Když jsme tam byli, tak jsme na každém kroku míjeli i plantáže a prodejce výborných, velmi osvěžujících melounů (meloun 50 - 100 Kč).
Benzínky jsou tu, logicky, na každém kroku. I když se nám stalo, že jsme 300 km nenarazili na jedinou a naše malé autíčko s malou nádrží dojelo k pumpě už jen na výpary (ukazatel, kolik km dojedete do prázdné nádrže přestal ukazovat asi 30 km před tím, než jsme nakonec dojeli na pumpu).
Z některých nájezdů k pumpám přecházel zrak - z počtu proudů, kterými se přijíždělo:
Spciální kapitolou je pěší a cyklo-doprava ve městech. Aby bylo jasno: cyklodoprava neexistuje a i pěší chůze je - vyjma starých center měst - obtížná. Jak už jsem psal, města jsou nedesignovaná na auta. Ke klasickým momentům pohybu ve městech tak patří, že z ničeho nic skončí chodník (foto1), nebo kolem silnic žádný chodník není (foto 2), chodník je navržený jako parkoviště pro auta (foto 3, 4, 5), auta stojí na chodníku tak, že ho zabírají celý a nedá se projít (foto 6,7).
Zajímavé - a to jsem neviděl ani v USA je, že obrubníky jsou často až 40 - 50 cm vysoké (foto 8,9). Je to asi logické - design města je zcela podřízen situaci, kdy se většina lidí přemisťuje primárně automobilem. Auta jsou tu obrovská, a tak aby se ochránili případní chodci, autům se do cesty postaví bariéra ve formě "půlmetrové zídky". Pokud jste starší nebo máte trable s kolenama, je to tam docela výzva.
Tady je dobře vidět výška obrubníku: skoro až ke kolenům. "Figurantka" je moje maminka. Pro zajímavost: ženy - cizinky, musí mít zakrytou hlavu, tvář mají povolenu odkrytou. Místní ženy nosí (snad všechny) černé šaty zakrývající celé tělo + šátek se závojem přes obličej. V tom místním vedru mi to přijde jako trest na ženách. Chlapi nosí bílou barvu a hlavu můžou mít nezakrytou.
Ke koloritu měst patří obří vyasfaltované plochy sloužící jako parkoviště. V zemi, kde by potřebovali stín, celý rok, jako prase drbání, jsou to vskutku absurdní obrazy. Obecně, když se zamyslíte nad množstvím asfaltu a betonu, které jenom v této zemi použili, do zpěvu vám (ve vztahu ke kolabujímu klimatu) není.
Perlička na závěr. Tři měsíce po návratu mi z účtu zmizelo cca 10 tisíc korun. Zjistil jsem, že peníze si stáhla firma provozující autopůjčovnu, u které jsme si v KSA půjčovali auto. Napsal jsem jim, co se to děje. Obratem mi poslali tento seznam (níže). Saudská Arábie je na špičce šmírovacího kapitalismu, dokonalá "Surveillance society" - jen kamery jsou tu na každém kroku.
Města tam pro mě byla extrémně nepřehledná a až 20-ti proudé, přecpané dálnice byly dokonale stresující. Do toho značky v arabštině a nefungující googlemaps, kde bylo zcela normální, že hlásili doprava ale ukazovali doleva. V takových situacích jsem proto jel vždy s mobilem v ruce a sledoval navigaci (v autě nebyl držák na telefon). Logicky mě u toho takhle nespočetněkrát vyfotili, neboť kamery jsou doslova všude.
Dohromady jsem tam (v převodu na CZK) na pokutách nasbíral 67 tisíc Kč. Pro kontrast: celá cesta se vším všudy vyšla pro dva lidi na 55 tisíc Kč).
Kdo byste se chtěl podívat, tak zde (Rules and behavior in KSA) najdete seznam zakázaného chování se seznamem pokut v případě prvního i opakovaného porušení. Najdete tam předbíhání ve frontě, plivání, křik, trička s nápisy, i polibek na veřejnosti... Držení navigace při jízdě v té místní šílené dopravěu jsem tam neviděl. Možná je to jiný seznam, ke kterému jsem se neproklikal. No prostě škola.
Buď jak buď, do Saudské Arábie bych posílal - na delší studijní pobyty - všechny naše politiky, především ty, kteří zastupují zájmy korporací a miliardářů (v Česku aktuálně především ODS, KDU/ČSL a TOP09). Jsou to totiž právě tito politici, kteří prosazují individualismus a závislost na korporacích, ruší (privatizují) veřejný prostor a co se týče dopravy, omezují či ruší tu veřejnou a prosazují nutnost individuálního vlastnictví automobilu. Saudská Arábie patří vedle USA k místům, kde si můžeme prohlédnout, kam až tato strategie může vést.
O tom, jaké dopady to má na zdraví lidí, kvalitu jejich života, ekonomiku rodin a místních komunit, přírodu a planetární klima, v tomto blogu psát nebudu. Chtěl jsem vám jen dát nahlédnout, mou optikou, do míst, kam jsem do nedávna nemohli.Jinak tento blog je popisu dopadů přebujelého individualismu (a automobilismu jako jednoho z jeho projevů) plný - stejně tak jako moje kniha Dobrý život ve stínu konzumní společnosti nebo kniha Naše budoucnost je lokální.
____________
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.