Co sestěhovat rozšířenou rodinu pod jednu střechu? (23. díl seriálu "Škola základ života")

21. 09. 2024, TOMÁŠ HAJZLER

I ve 23.díle seriálu Škola základ života zůstáváme v tématu mapování toho, jak opravit moderní nukleární, vyčerpanou mikro-rodinu, tj. jak vytvořit to nejzákladnější prostředí pro výchovu zdravých, NE-traumatizovaných dětí v případě, že nežijete poblíž své pokrevní rodiny a mimo blízkou sousedskou komunitu. Všechny díly seriálu najdete zde. (Ilustrační foto: bytový dům v Barceloně).

Tento seriál vznikl proto, že žijeme v období, kdy čelíme několika existenčním krizím najednou. Pokud chceme změnit systém, který námi manipuluje do toho, abychom se stávali poslušnými konzumenty, dělníky a vojáky, systém, který nás rozděluje, ožebračuje, vyvolává války a devastuje přírodu, potřebujeme na prvním místě změnit to, jak vychováváme a vzděláváme naše děti. Seriál Škola základ života mapuje to, jak dnes k výchově a vzdělávání přistupujeme a ukazuje alternativy, které dnes již existují. 
___________________

Rozšířená rodina se dá vytvořit i tak, že se sestěhujete do jednoho bytu, domu, komplexu či jiného prostoru. V dobách přemrštěných nájmů a cen nemovitostí si spolubydlící hledá stále větší počet lidí (zdaleka už ne jenom studenti, ale stále více i senioři nebo rodiny s dětmi) a velké domy či byty se pak stávají malými co-housingovými projekty, kde má každý svůj soukromý pokoj či byt a vedle toho zároveň i sdílené prostory jako obývák, kuchyň, sklepy, půdu, zahradu a tak dále. V době, kdy píšu tyto řádky se to dnes děje ve velkém například na Novém Zélandu, kde ceny nemovitostí vylétly tak vysoko, že si stále větší počet Novozélanďanů může o vlastním bydlení nechat jenom zdát.

Můj kamarád Milan žil mnoho let ve společné domácnosti s babičkou, tatínkem a se svým synem. K prarodičům mé manželky Petry se přistěhovaly zpátky jejich dávno dospělé děti (rodiče Péti a její teta Jitka). Ostatní členové rodiny, tedy my všichni, za nimi jezdíváme v době volna. Pětičlenná rodina mého bratrance Péti žije v jednom domě s jeho rodiči. Mnozí naši rozvedení kamarádi, kteří se dokázali rozejít v přátelství, formují tzv. patchworkové čili sešívané rodiny, ve kterých mají děti najednou dvě mámy, dva táty, nezřídka až osm prarodičů a nespočet tet a strejdů. Je jasné, že to nejde vždy a všude, protože je nám podsouván individualismus, míváme svá nezhojená traumata, lišíme se v hodnotových systémech, a navíc máme v době šmírovacího kapitalismu o světě každý jiné informace. Často narazíte na lidi, se kterými není možné se domluvit, protože to prostě neumějí.

O tom, že nic není černo-bílé, ví svoje například moje známá Jiřina, která žije už léta s manželem a svými dvěma dětmi ve sdílených bytech či domech. Když jsem se jí zeptal na nevýhody sdíleného bydlení, řekla mi toto:

Klíčové jsou myslím dvě věci – musíš neustále dělat kompromisy a neustále nastavovat hranice. To člověk dělá, ale spíš v práci, při kontaktu s vnějším světem. Tady to máš i doma a nejde si od toho dát moc pohov. Aby věci fungovaly, musí v tom být nějaký systém, musí to být organizované. Ale domov je místo, kde si člověk potřebuje někdy prostě hodit nohy nahoru a nic neřešit. příklad – vaříš, všude je nádobí nebo šlupky z brambor nebo co. Když je to jen tvoje kuchyň, je to jen tvůj problém, pokud si řekneš, že na všechno kašleš a necháš to tam válet tři dny. Další potíž se týká dětí. Máš věci míň pod kontrolou. Musíš být v souladu s ostatními rodiči a ostatními spolubydlícími, protože oni na ně taky působí a nejde to moc zastavit. Když má nějaké dítě sladkosti, tvoje dítě je chce taky. Když se někdo dívá na krtečka, tvoje dítě se dívá taky. A nakonec je třeba myslet na to, až budou děti větší – budou chtít ještě takhle bydlet? Když jsou jim tři, je to super dobrodrůžo mít doma kamarády, ale co když je jim třináct? patnáct, sedmnáct? Náš současný spolubydlící – třináctiletý David teď, myslím, dost trpí, bydlí v lese, kde nic není, všem ostatním dětem je 10 a míň, furt se tam pletou nějaký mimina, furt od nich chytá rýmu... před Vánocema chtěl péct cukroví a byl dost ve stresu z toho, že se mu tam furt někdo plete. no a pak je tu tragédie sdílených zdrojů. Ne všichni totiž pečují o společné věci stejně dobře jako ty. Je spíš třeba počítat s tím, že o ně všichni budou pečovat hůř. Že když něco dáš do společnýho, tak se to dost možná rozbije. A taky je pak horší balancovat svoji práci a odpočinek. když bydlíš sám, ve svém volném čase máš dvě možnosti – odpočinout si nebo dělat nějakou domácí práci (nádobí, prádlo, něco opravovat). Ve spolubydlení se ta práce dělí na to dělat něco pro sebe (svoje prádlo, uklízet svůj pokoj) nebo dělat něco společného – uklidit rozbordelenou kuchyň, ve který se vařilo jídlo pro všechny, umejt koupelnu... Já s tím teď dost bojuju, a protože mám dvě malý děti, který furt něco potřebujou, nemám moc časově z čeho brát a pak všude vidím práci a nevím kde začít. protože do společnýho dělat něco chci a když vidím, že to nezvládám, trochu mě to frustruje.

O tom, jak se u Jiřiny bydlí více v této reportáži.

Takže tolik k tomu, aby bylo jasné, že každá mince má vždy dvě strany.

Na straně přínosů je ještě třeba zmínit, že kromě rozšířené rodiny pro děti se v těchto alternativách nabízí nespočet dalších možností, jak spojit síly ve společném zajišťování potravin, dopravě, údržbě příbytku a dalších nutnostech. Pokud na to člověk není sám, je mnohem snazší pustit se do samozásobitelství, do společných projektů, a vymanit se tak alespoň částečně ze složenkového nevolnictví.

....

Seriál vzniká úpravou textů dvou kapitol (výchova a vzdělávání) z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti:

____________
Všechny díly najdete zde: Škola základ života.
Seriál vzniká úpravou textů dvou kapitol (výchova a vzdělávání) z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

Výchovu dětí nezměníme, pokud se současně nezačneme uzdravovat z generačních traumat, které si předáváme z generace na generaci. Obrovskou nadějí je pro mě to, že se to již děje - alespoň soudě podle toho, že našimi nejprodávanějšími tituly jsou Respektovat a být respektován (téma výchovy) a všechny knihy od Gabora Matého (téma traumatu). 

Kromě výše jmenovaných šíříme k tématu tohoto seriálu, přes Peoplecomm, další knihy: Vůdce smečky: Láskyplné vedení v rodině, Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje, Jak děti získávají "akademické" dovednosti bez formálního vyučování, Summerhill a další. 

Podobně, jako vzniká tento seriál věnovaný prvním letům života, vznikl i seriál o tom, jak jak funguje firma, jak jsme se v podnikání dostali tam, kde jsme dnes a v čem všem ovlivňuje byznys naše životy. Jmenuje se Byznys 101 a má 69 dílů. Co je mi známo, je to nejkomplexněji zpracované téma fungování byznysu v naší mateřštině. 

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.