Cesta vlakem z arménského Jerevanu do gruzínského Kutaisi (28. díl seriálu o car-free životě)

06. 12. 2023, TOMÁŠ HAJZLER

Včera ráno jsme přijeli nočním vlakem z Jerevanu do Tbilisi a hned jsme pokračovali do Kutaisi, kde píšu tyto řádky. Byla to zase skvělá zkušenost, která nejde nesdílet. Kdykoli jedu nočními vlaky, ožije ve mě sen, že jednoho dne sednu v Praze do vlaku a za nějaký čas vystoupím v Lisabonu, v Londýně, v Aténách nebo v Istanbulu. Přál bych si se toho dožít. A jsou to právě zkušenosti jako ta včerejší, které mi ukazují, že to jednou půjde... 

Cestování vlakem miluji. Čím dál vlak jede, tím lépe. Ve vlacích potká člověk mraky lidí a dozví se spousty věcí. Vlak je svým způsobem “poznávací zájezd”, za okny je to jako v kině, často i v noci. V porovnání s letadly vlak člověka zpomalí a zpřítomní. Vlak je zpravidla i pohodlný, je v něm prostor a toalety. 

Ten včerejší, noční odjíždí z Jerevanu ve 21.30 a do Tbilisi přijíždí v 7.30. Když můžu, jezdím těmito vlaky, nejnižší 3. třídou. Nejsou tu kupéčka, všichni spí pospolu (viz fotka výše). V době velebení soukromí a individualismu, mi to přijde jako nostalgický výlet v čase zpět. I v nejnižší třetí třídě je ve vagónu sprcha, pitná studená i horká voda (na čaj, kafe, instantní polévku,..), dostáváte čisté povlečení a ručník. V každém vagónu je milý průvodčí, který o vás pečuje jako o vlastní. 

Jízdenka stojí na naše 800 Kč. 

Před odjezdem: 

Interiér 3. třídy. V této části roku je vlak polo-prázdný. 

Pitná voda v každém vagóně - studená i horká:

Každý dostává takovýhle paklík povlečení a ručník: 

Skvělá je sprška: 

Noční zastávka na hranicích: 

Ranní příjezd do Tbilisi: 

Slovenský cestovatel Martin Navrátil natočil z této cesty krátké video - mrkněte: 

Nemůžu si nevzpomenout na naší poslední cestu lůžkovým vlakem Regiojetu z Prahy do Splitu - vlakem z 5.ruky, kde fungovalo jen to, že vlak jel - byly tam rozbité/zavřené záchody - tj. na toaletu jsme museli jít přes pět vagónů a tam čekat dlouhou frontu), náš vagón byl komplet bez elektřiny, tj. potmě, bez hlášení, bez wifi, bez možnosti otevřít dveře, většina dveří rozbitých, chuchvalce prachu a vlasů,.. s několika vyčerpanými průvodčími, kteří měli každý na starosti několik vagónů. 

Vzpomněl jsem si i na poslední lůžkový vlak Českých drah z Varšavy - ten byl sice čistý, s milým průvodčím a funkčním záchodem, ale též z páté ruky, bez pitné vody, bez sprchy a dalších parádiček, které byly v tom včerejším vlaku běžné. 

Mimochodem, jsou to ruské vlaky, kterými jsem Rusko projezdil křížem krážem, naposledy v roce 2019 ze západu na východ a zpět, dohromady 20 tisíc km (tam trans-sibiřskou magistrálou, zpět Bamem), bez jediné minuty zpoždění (!!!), vše v naprostém komfortu a čistotě, a to nejenom ve vlacích, ale i co se týče zázemí - systém staničních úschoven, restaurací, občerstvoven, toalet, čekáren,… buď za babku nebo zdarma. V příkrém kontrastu se situací v Česku, kde ceny od nástupu aktuální vlády non-stop strmě rostou - další krok zdražování Českých drah bude za čtyři dny - dalších 10%. 

I o cestě napříč Sibiří vlakem natočil Martin video. Mrkněte: 

Pro mě osobně je ze všeho nejvíc fascinující to, že úroveň veřejné dopravy v Rusku sleduji průběžně od roku 1989, a to samé i v Česku a obecně v Evropě. A musím vám říct, že ten rozdíl je jedním slovem: dech-beroucí.

Ale zpět do Tbilisi, kam jsme včera dorazili s 10 minutovým zpožděním v 7.40. Na 8.50 jsme měli koupený lístek na vlak do Kutaisi. 221 km stojí 8 lari, to je 67 Kč. Zajímavostí je, že vlak jede dlouhých, skoro 6 hodin. Martin to nazval "nejpomalejším vlakem v Gruzii" - viz další jeho video níže. Já to miloval, neboť se mi tam, skvěle psalo. 

Tolik k včerejší cestě. 

Jak jsem psal v úvodu, mým velkým snem je to, že v Praze sednu do vlaku v Praze a vystoupím v Lisabonu, Istanbulu nebo kdekoli jinde v Evropě nebo v Asii. Dožiju se něčeho takového? V Česku jdeme zatím jiným směrem. Vládnou nám oligarchové a dělá se tedy to, na čem oni vydělají, ne to co by si přáli lidé. Na letošní COP do Dubaje přiletěl rekordní počet fosilních lobbistů (2500 lidí), aby prosadili to, že spalování fosilních paliv, létání letadly, průmyslové zemědělství nebo i jaderná energie budou vydávány za udržitelné a budou  pokračovat, neboť to je to, co si posiluje moc oligarchů. To je v ostrém kontrastu s dalším varováním vědců, že planeta je na pokraji překonání pět bodů zvratu, a že katastrofa nepředstavitelných rozměrů je již velmi blízko. 

No ale všechno jednou skončí, a tak až se jednoho dne plutokracie změní konečně na demokracii, tak se něčeho podobného snad dočkáme i u nás. V zemích na východ od naší hranice (nejvíc v těch americkou, tedy i českou propagandou, "hejtovaných" - v Rusku a v Číně) vidíme, že to s veřejnou dopravou nejenom jde, ale i jak na to. I proto mi přijde důležité tu státní i soukromou propagandu vypnout, cestovat a tvořit si vlastní názor. 

Mějte se hezky!

Zde jsou ostatní díly seriálu o car-free životě.  

______________
Zprávy ze života - zůstaňme v kontaktu
Naše knihy - pomozte nám je šířit