Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Ptal jsem se pár lidí, zda by jim v talíři jejich oblíbené polévky vadila kapka cizí moči. Devět z deseti lidí by si na takový talíř nechalo zajít chuť. Při stolování je to logické, ale podívejme se na to jako na metaforu. Představte si že ta polévka symbolizuje důvěru mezi lidmi a moč to, co důvěru ničí. Důvěra je přitom základní mezilidské pojítko. Pakliže důvěřu máme, můžeme se uklidnit, přestat se bát, začít spolupracovat a užívat si život. Skutečně svobodná firma (stejně jako jakákoli jiná organizace) funguje právě a jenom na důvěře.

číst více

Žijeme v kultuře, ve které „vlastnit“ je důležitější než „být“. Dokonce jsme již dosáhli stavu, kdy vlastnictví považujeme za bytí. Kdo má víc, „je“. Je jednoduše lepší než ten/ta, kdo má míň. Naštěstí na této planetě existují i jiné pravdy. Následující text mi nedávno dorazil mailem. A protože se tématu ega, bytí a přítomnosti právě věnujeme na letošní Cestě kolem světa, přepsal jsem ho do blogu.

číst více

Myslím, že velmi často mluvíme sakra složitě. A že se díky tomu zatraceně míjíme. A myslím si, že to (mimo jiné) souvisí s tzv. „děláním dojmu“. Já ho nikdy dělat neuměl. Většinou jsem se u „toho“ červenal, občas se i zakoktal a bylo mi celkově tak nějak divně. Přitom právě „dělání dojmu“ je v naší společnosti důležitější než být sám sebou (alespoň to je můj pocit). Velkou součástí této „hry na někoho jiného“ jsou logicky slova. Čím větší a cizejší, tím větší pocit důležitosti (v některých kruzích) člověku zdánlivě dodávají. A protože je to hra, kterou hrajeme odnepaměti, většinou se jí ani nedivíme.

číst více

„Hledat práci“ považuji za jeden z největších životních omylů. Přitom hledání práce se zdá být to hlavní, co lidé okolo mě dělají (ve chvíli, kdy práci nemají). Kolik jenom práce nabízejí firmy!? Je to něco tak častého, že to považujeme za naprosto normální. A protože práci momentálně hledá i několik mě blízkých lidí, cítím pohnutky se k tématu vyjádřit, píchnout do vosího hnízda a třeba si opět i vyslechnout, že můj pohled je jednostranný, černobílý, zkreslený, idealistický, nepraktický nebo příliš kritický. I když já se spíš těším na doplnění té „jednostrannosti“, na vzájemnou inspiraci a obohacující myšlenky.

číst více

Rozhodl jsem se, že letos vyzkouším několik nových věcí. Jednou z nich je zkusit učit na vysoké škole. V prvním kole na české, pak někde ve světě. Dnes jsem absolvoval svou první přednášku (dálkové studium – proto v neděli). A nadchlo mě to. Těšil jsem se tam hlavně proto, že se ve škole spolu–líhnou naše pracovní návyky, a také proto že povinná školní docházka se na střední, vysoké a později v profesním životě transformuje do dalších povinností a nekonečného kolotoče musení, který je už ze své podstaty úplně špatně (= zcela zbytečně omezuje lidskou svobodu). Moje vystoupení bylo o tom, jak se přestat snažit to „daleko dotáhnout“ a začít se bavit u toho, co děláme. Byl jsem zvědavý na to, jak moc ty studenty baví, co studují.

číst více

Davida jsem potkal před lety na jednom z našich seminářů. Ze sympatického, nenápadného chlapíka se vyklubal člověk s fascinujícím koníčkem. Baví ho lézt na osmitisícovky, které v poslední době dokonce sjíždí na lyžích. Následující úvahu napsal po jednom ze svých himalájských návratů. A protože svoboda v práci stojí především na schopnosti vést sebe sama, ten text sem více než patří. (pozn. Tomáš Hajzler)

číst více

Do dnešního blogu jsem vytáhl něco, co mě zkraje roku vcelku dostalo. Týká se to svobody, strachu a hlavně našeho vztahu k moci a autoritě. Hlavně mi na tom došla podstata tzv. „Indexu strachu z autority“.

číst více

Chodím momentálně kolem bilboardů, které jsou plné fotek našich politiků a roztodivných rádoby vtipných sloganů. A protože politika na úrovni státu má s tou firemní mnoho podobného, už léta chování politiků zkoumám. Co se týče současných předvolebních radovánek, zkusil jsem pro paralely sáhnout do živočišné říše. Zejména život primátů nabízí zajímavá přirovnání.

číst více

Chovej se normálně. Najdi si konečně nějakou normální práci. Čti nějaké normální knížky. Proč nejíš normální jídla? Proč nesleduješ nějaké normální pořady? Proč se nestravuješ normálně jako ostatní? Proč nemáš normální kamarády? Proč si nemůžeš najít normální přítelkyni? Proč neposloucháš nějakou normální muziku? Proč utrácíš za zbytečnosti a nekoupíš si něco normálního? Dítě bys měl vychovávat normálně, jinak bude mít problémy.

číst více

Říká se, že odpovědi zavírají, zatímco otázky otevírají. Otázky potřebujeme, pokud chceme samostatně myslet a vyrazit vlastní cestou. Svatka si kdysi dávno v jednom komentáři posteskla, že by potřebovala otázky. Já jsem na tom stejně. Mám jich zoufale málo.

číst více