Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Chcete přebudovat vaši firmu na svobodnější, nebo nějakou postavit na zelené louce? Tak, aby v té práci byli L–I–D–É, kteří navíc mohou většinu času dělat to, v čem jsou nejlepší, co je baví, s těmi, které mají rádi? Dospívám k názoru, že toto budování má dvě základní oblasti priorit – společenství a firmu. V tomto textu chci popsat velmi stručně to, jak na to jdeme v Peoplecommu.

Už jsem psal, že první Svobodou NaŽivo jsme se snažili vykopnout snahu o to, aby práce pro radost byla v českých a slovenských firmách tak častým jevem, jako jsou dnes třeba kopírka nebo internet. Nanečisto jsme začali už na jaře projektem našich knih, ale teprve nyní mám pocit, že se „hnuly ledy“… alespoň soudě podle počtu lidí, kteří se zapojují do různých projektů, podle počtu firem, které začínají svobodu zavádět, nebo podle počtu vysokých škol, které svobodu začínají zkoumat.

(Poznámka editora: Za tento rozhovor děkuji Petru Buštovi a Janě Drlíkové z České pozice. Přál bych si, aby se jeho Svoboda v práci dostala na každou podnikatelskou či ekonomickou fakultu v ČR/SR a k vedení většiny firem. Zde je originál rozhovoru: Cesta k úspěchu firmy: Neuplácet benefity a nespoléhat na management!)

Včera jsem dával do blogu první ze dvou videí, které jsme ukazovali na Svobodě NaŽivo – Zappos. Zde je druhé. Vishena Lakhianiho jsem potkal v květnu v San Franciscu. Nadchlo mě, co v Mind Valley dělají, a tak jsem ho požádal, ať nás krátce seznámí s tím, co dělají. V Peoplecommu jsme už „zkopírovali“ například jejich „awesomeness report“, já testuji „zápisník vděčnosti“, líbí se mi model „45–5“ a definitivně jsem se zamiloval do jejich „awesomness festu“.

Tady je video, které jsme společně se Standou Hruškou a Vaškem Pavlínem (díky oběma!) připravili minulý čtvrtek na Svobodu Naživo. Líbilo se mi, jak ho moderátor Honza Rybář uvedl: „Část našeho týmu se kloní k názoru, že nebylo myšleno vážně. Část si myslí, že bylo myšleno naprosto vážně.“ :-).

Na jaře jsme vydali tři zásadní knihy, které mění svět práce. V kombinaci s častými přednáškami, průběžným blogováním, kurzy, spoluprací s firmami a médii jsme se snažili myšlenku svobody v práci dostat k co možná nejvíce lidem. Ve čtvrtek jsme na cestě ke změně toho, jak pracujeme, udělali (pro mě) ten nejzásadnější krok.

Poznámka editora: Pokud si kupujete Respekt, tak jste tento článek už nejspíš četli. Jestli chodíte na Facebook nebo Twitter, pak jste ho také možná viděli. Já ten text „z pera“ Silvie Lauder považuji za to nejlepší, co v našich končinách na toto téma zatím vzniklo. Proto ho dávám i do blogu. Nadchl mě samotný rozhovor s ní. Nebo to, že si kvůli tomu pročetla knihy, že vyzpovídala Traci Fenton,

Snad nejčastější otázka, kterou dostávám od doby, co jsem začal mluvit o svobodě v práci, je to, zda jsou svobodě nakloněné firmy i v ČR a na Slovensku. A samozřejmě jaké. Mé odpovědi byly dlouho nesměle kostrbaté. I proto jsme se v létě rozhodli, že už nemůžeme otálet se Svobodou NaŽivo. Že potřebujeme projekt, který nám pomůže najít a pod jednu střechu dostat co možná nejvíc zástupců těchto firem a lidí, kteří chtějí „pracovat jinak“.

HUB považuji za jeden ze svých objevů roku. Uvidíme, jak tu zkušenost zhodnotím s nadhledem času, ale zatím se na svůj letošní život dívám jako na ten před a ten po HUBu. Tohle video z dílny časopisu Respekt jsem už strkal na FB a Twitter, ale až teď ho umím vložit do blogu, a tak ho dávám i sem, ať se šíří. Díky Vojtovi Hönigovi za moc pěknou práci.