Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Včera jsem dával do blogu první ze dvou videí, které jsme ukazovali na Svobodě NaŽivo – Zappos. Zde je druhé. Vishena Lakhianiho jsem potkal v květnu v San Franciscu. Nadchlo mě, co v Mind Valley dělají, a tak jsem ho požádal, ať nás krátce seznámí s tím, co dělají. V Peoplecommu jsme už „zkopírovali“ například jejich „awesomeness report“, já testuji „zápisník vděčnosti“, líbí se mi model „45–5“ a definitivně jsem se zamiloval do jejich „awesomness festu“.

Tady je video, které jsme společně se Standou Hruškou a Vaškem Pavlínem (díky oběma!) připravili minulý čtvrtek na Svobodu Naživo. Líbilo se mi, jak ho moderátor Honza Rybář uvedl: „Část našeho týmu se kloní k názoru, že nebylo myšleno vážně. Část si myslí, že bylo myšleno naprosto vážně.“ :-).

Na jaře jsme vydali tři zásadní knihy, které mění svět práce. V kombinaci s častými přednáškami, průběžným blogováním, kurzy, spoluprací s firmami a médii jsme se snažili myšlenku svobody v práci dostat k co možná nejvíce lidem. Ve čtvrtek jsme na cestě ke změně toho, jak pracujeme, udělali (pro mě) ten nejzásadnější krok.

Poznámka editora: Pokud si kupujete Respekt, tak jste tento článek už nejspíš četli. Jestli chodíte na Facebook nebo Twitter, pak jste ho také možná viděli. Já ten text „z pera“ Silvie Lauder považuji za to nejlepší, co v našich končinách na toto téma zatím vzniklo. Proto ho dávám i do blogu. Nadchl mě samotný rozhovor s ní. Nebo to, že si kvůli tomu pročetla knihy, že vyzpovídala Traci Fenton,

Snad nejčastější otázka, kterou dostávám od doby, co jsem začal mluvit o svobodě v práci, je to, zda jsou svobodě nakloněné firmy i v ČR a na Slovensku. A samozřejmě jaké. Mé odpovědi byly dlouho nesměle kostrbaté. I proto jsme se v létě rozhodli, že už nemůžeme otálet se Svobodou NaŽivo. Že potřebujeme projekt, který nám pomůže najít a pod jednu střechu dostat co možná nejvíc zástupců těchto firem a lidí, kteří chtějí „pracovat jinak“.

HUB považuji za jeden ze svých objevů roku. Uvidíme, jak tu zkušenost zhodnotím s nadhledem času, ale zatím se na svůj letošní život dívám jako na ten před a ten po HUBu. Tohle video z dílny časopisu Respekt jsem už strkal na FB a Twitter, ale až teď ho umím vložit do blogu, a tak ho dávám i sem, ať se šíří. Díky Vojtovi Hönigovi za moc pěknou práci.

Kolega a kamarád Adam Marčan mě upozornil na zajímavý jev v přihláškách na blížící se Svobodu NaŽivo. Mrkněte na úvodní obrázek. Část lidí nahraje fotku, vyplní, co je baví a na co se těší, doplní odkud jsou a dodají link na své webové stránky, twitter, případně facebook. Druhá část doplní pouze své jméno a fakturační údaje. Napadlo mě vzít to jako ilustraci jednoho z důležitých principů svobodné společnosti, kterým je v názvosloví svobody v práci „individuálně a společně“. Zkusím to vzít jako obvykle zeširoka a věřit, že mi bude rozumět.

Pozn. editora: Tenhle článek napsal Lukáš Plíhal po své účasti na letošním Webexpu. I v rámci příprav Svobody NaŽivo – na které se Lukáš také podílí – slyšíme různé názory, a tak sem Lukášům článek s jeho svolením dávám též.

Ptala se mě holčička na konferenci Webexpo: Strejdo a proč se účastnit konference, když budou všechna videa s přednáškami online? Inu odpověděl jsem: Holčičko, proč bys chodila na koncert oblíbené kapely, když hrají její písničky zadarmo v rádiu?

V pátek jsem si v krámku jednoho z mobilních operátorů fungujících v ČR vystál povinnou frontu, abych zažil rozhovor, o který se nemůžu nepodělit.