Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Včera jsem sem dával Dudlíkový strom a dnes tu příklad jednoho parádního firemního rituálu. V Peoplecommu jsme ho dlouho testovali a nyní stojíme na křižovatce a dumáme, co s tím dál. Nazvali jsme si to „Happiness report“ a spočívá to v tom, že každý (kdo chce) pošle jednou za 14 dní jednomu z nás (na koho právě vyšla řada), co ho/ji za poslední dva týdny nejvíc potěšilo. Ten, u které se všechny body, fotky nebo videa sejdou z toho potom vytvoří prezentaci, která je pak všem k dispozici. Smyslem je lépe se poznat, sblížit a pomoci si zaměřit se na pozitivní stránku světa.

číst více

Ještě tu mám jeden postřeh z letní Kodaně (viz např. Dávání vs. braní nebo Andělé v práci). Jedná se o tzv. dudlíkový strom. Nadchl mě jednak jako rodiče dudajícího dítěte, ale také jako člověka, který se snaží studovat lidská společenství. Bylo to v jednom z kodaňských parků (Frederiksberg Have) a ten strom byl ze všech stran do výšky půltřetího metru ověšený dudlíky. Údajně je to místo, kam se rodiče s dítětem dostaví, aby tam zavěsili všechny dudlíky případně napájecí lahvičky a navíc k tomu přidali třeba ještě nějaký vzkaz a tím ukončili období batolení a posunuli se dál. 

číst více

Video o tom, proč si myslím, že bychom měli začít hierarchické uspořádání společnosti, firem, škol i dalších oblastí lidského života, měnit za přirozená společenství. Zde jsou starší články k tématu – viz např. Základem problému je pyramida, Firma a společenství nebo Náš český Abú Ghraib. Prima týden!

číst více

Na jaře jsme si s Petrem Márou (viz náš projekt Snídaní) zkusili náš první společný kurz s názvem Den čili 86400 vteřin. A protože nás nadchlo, jak se naše pohledy na život doplňují, už za méně než měsíc (4. – 5. 10.) to opakujeme. Ve videu nahoře je krátký sestřih z jarního setkání a dole pár fotek a tady pár postřehů. Za všechno díky Adamovi Marčanovi (Naučmese.cz). Dole je seznam všech našich otevřených podzimních kurzů. Pokud vás z toho něco zaujme, přihlaste se, nebo informaci o nich posuňte k lidem, které by mohla zajímat. Díky, díky!

číst více

Tak a je to tady. To, co jsme vloni zkusili poprvé a co se pro nás záhy stalo událostí roku, je tu letos znovu. Před chvílí jsme zveřejnili web Svobody Naživo 2012 a s tím i registraci. K volnému prodeji je (stejně jako loni) přibližně 450 lístků. Web připravili (stejně jako loni) především Lukáš Plíhal (Pospolu.cz), Adam Marčan (Naučmese.cz) a Kuba Jarabica (Blueweb.sk). Díky, pánové! Zveme vás tedy a já prosím, pokud vás to osloví „lajkujte“, „tweetujte“ (prosím o hashtag #svobodanazivo), ať se ve Vzletu sejdeme s lidmi, kteří tam OPRAVDU chtějí být. Díky!

číst více

Máme ho? Jak ho využíváme? Děláme dost toho, co dělat máme? Viz také Nemáme čas.

číst více

Říká se, že hodnoty jsou jako otisky prstů. Jsou všude, ale nejsou vidět. Jsou to činnosti či věci, které nás buď těší či netěší a jsou důležitou součástí jakéhosi vnitřního kompasu, který nás v životě směruje. Čím více si dokážeme naši existenci nastavit podle svých hodnot, tím klidnější, radostnější a nekonfliktnější naše životy zpravidla jsou. Čím více se dokážeme obklopit lidmi, kteří naše hodnoty sdílí, tím více bude platit to, co jsem zmiňoval už zde, tj. „Když ji miluješ, není co řešit.“ Prostě neřešíte. Milujete. Žijete.

číst více

Jsem zpět po týdenní pobytu v offlajnu (výživná Honzíkova cesta do Chorvatska) a mám tu osm zpráv z našeho knižního světa.

číst více

Tohle jsem vyfotil nedávno na I. P. Pavlova. Jazykem metafory o „stavitelích katedrál“ tam hledají „pokladače cihel“, možná „stavitele zdí“. Napadlo mě zkusit to napsat tak, aby to zaujalo „stavitele katedrál“. Jsem totiž přesvědčený, že firmy které nebudou „stavět katedrály“, v naší části světa 21. století nepřežijí. Proto se odvažuji tvrdit, že náborová inzerce (alespoň její větší část) bude v roce 2020 mluvit k lidem sdílejícím s firmou poslání (ne k těm, kteří hledají zaměstnání pro obživu či kariéru – viz: Méně práce. Více zábavy.)

číst více

Přijde mi, že oceány, moře, jezera a řeky jsou jakési naše svědomí. Nebo také zrcadlo, které nám může ukázat, jak žijeme. Ve videu O igelitkách a plastu jsem vzpomínal na hromady plastů v Mexiku a v Mali. Před měsícem jsem ale zjistil, že člověk nepotřebuje chodit daleko. Jeli jsme s holkama pod stan do Kravan nad Dunajom a na břehu Dunaje jsme místy zakopávali o hromady obalů, které přinesla řeka a já u toho lámal hlavu nad zodpovědností.

číst více