Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Miluji scénu z Inženýrské odysei, kdy delegaci „podřízených“ zaměstnanců čeká schůzka u pana generálního ředitele. K němu je mimo jiné nutné překonat dvoje kožené dveře a předpokoj, v kterém sedí sekretářka. Ta panu „nejvyššímu“ vaří kafe, dělá kopie, šanonuje, plánuje čas, domlouvá schůzky a také zařizuje různé soukromé věci, třeba mu i chodí na nákup.

číst více

Už ani nevím, kde jsem na Zvířecí školu narazil. Je to skvělé podobenství, které nám ukazuje, jaký nesmysl jsou všechny standardizované testy, všechny ty "cermaty", obecně testování a všechno škatulkování, kdy se celý člověk osekává do nějakého standardizovaného tvaru (školství, zaměstnanecký systém,...). Obrázek ArtBara (z knihy Peníze, nebo život!?). 

číst více

Jako vyléčený mikro–čekatel a léčící se makro–čekatel oceňuji každou myšlenku, každou metaforu na téma přítomnost. Stejně tak se těším na každé setkání, které se tímto tématem zabývá. Tenhle příběh ke mně dorazil mailem. Pěkná práce, tak ho hned dávám k dobru:

číst více

Dovedete si vybavit zvuk nějakého nenaladěného nástroje? Možná si stejně tak dokážete vzpomenout na zvuky, které vyluzujete vy, když nejste zrovna naladěni. Když se špatně vyspíte, jste hladoví, tíží vás starosti, prostě když nemáte dobrou náladu. Stejně jako hudební nástroje se čas od času rozladí, tak i lidé mají občas špatnou náladu (i proto mluvíme o rozladěnosti). Je to naprosto normální součást lidské přirozenosti.

číst více

V jednom testu se vědci snažili zjistit, jak objektivně klasifikují studenti své vlastní výkony a schopnosti. Zjistili zajímavou věc. Ti, kteří jsou v nejslabší čtvrtině skupiny, se hodnotí až o třicet procent lépe než zbytek třídy. Je to ukázka dilematu, kterému vědci říkají – „dvojité prokletí“.
číst více

Dnes a denně na sobě zástupy lidí ve firmách pociťují efekt vysoce návykové chemické látky. Když jí mají nedostatek, zažívají frustraci, strach a potíže s učením. Při dostatku se dostavují pocity štěstí, radosti a hrdosti.

číst více

Prezident Václav Klaus má příští týden společně s vládou odjet na třídenní výjezd mimo Prahu. Jejich cílem bude společně načrtnout další budoucnost České republiky. Podle zákulisních informací se má na tomto sezení pod vedením věhlasné konzultační firmy rozhodnout, že se bude měnit vlajka, hymna a hlavní město České republiky.

číst více

Pyramidy známe nejčastěji jako hrobky. Jezdíme se na ně dívat – do Egypta, Mexika, do Guatemaly… Fotíme se s nimi. Lezeme po nich. Kdo z dnešních lidí by ale chtěl pracovat na hřbitově, v krematoriu, případně pohřebních službách?

číst více

Nikdy bych nepřišel na trefnější metaforu pro pochopení principů fungování základního organizačního principu moderní korporace, kterým je pyramida, jak ji popsal Ricardo Semler ve své první knize Podivín.

číst více

„Mi casa es tu casa!“ – „Můj dům, tvůj dům,“ řekla mi Manuela – paní, ke které jsme se nastěhovali v mexickém Creelu během cesty napříč zemí. Vzhledem k mé ubohé znalosti španělštiny se mi tehdy velmi ulevilo. A podobnou úlevu cítím v okamžiku, kdy mi hostitelé, u nichž jsem na návštěvě, řeknou, ať se u nich chovám jako doma. Tak nějak mám pocit, že si potom naše setkání můžu více užít.

„A Rome, fais comme les romains!“ řekl mi kamarád Thiebault při naší poslední návštěvě Paříže. „V Římě se chovej tak, jak se chovají Římané.“

číst více