-
Žaludková a srdcová firma
25. 03. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
Foto: JenniPenni
Naše kamarádka Daniela, člověk, který mě fascinuje svou schopností trefných pojmenování, mi jednou vyprávěla o tzv. „žaludkových“ a „srdcových“ firmách. Žaludková je podle ní ta, kde potřebujete především silný žaludek na to, abyste mohli fungovat, uspět a neublížit si. V srdcové potřebujete především velké srdce, schopnost se nadchnout, jít do věcí naplno, věřit a spolupracovat.
Komentářů: 0
-
Máte v práci magnet?
25. 03. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
Foto: ForeverGigi
Tisíce let jsme pracovali ve stejném místě, kde jsme žili. Byl to dlouhou dobu jeden a hlavně „celý“ život. Pak přišly továrny a s nimi se náš život rozdělil na dvě poloviny – pracovní a soukromý. V práci potřebovali pouze naše ruce – jak říkal Henry Ford: „Proč vždy, když chci pár rukou, dostanu celého člověka?“ Firma neměla zájem o naši hlavu, nebo dokonce srdce. Život se rozdělil a my se naučili nechávat některé orgány v igelitce u píchaček. Do práce šel pan Hyde. Dr. Jekyll čekal na vrátnici.
Komentářů: 0
-
Ruka a písek
22. 03. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
Foto: evilmightyacorn
Když se jednou třináctiletý Jirka procházel se svou maminkou po pláži, zeptal se jí: „Mami, jak to udělat, abych si udržel kamaráda, kterého jsem konečně našel?“
Komentářů: 0
-
Překážkoví běžci
17. 03. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Představte si řadu atletů na startu běhu na 10 000 metrů. Tretry v blocích, palec s ukazovákem na startovní čáře. Naprosté soustředění. Touha vyhrát. Start. Skupina se dává do pohybu. Po několika prvních kolech se však na trati začínají objevovat překážky. Ano, přestože to má být „běh“, NE „překážkový běh“, jsou tu překážky. S přibývajícími koly jich je víc a víc. Jako by nějaký šprýmař zkoušel, co běžci vydrží. Někteří to samozřejmě vzdávají. Zpravidla ti nejlepší. Ostatní se stále snaží překážky přeskakovat, přelézat, obcházet nebo i podlézat. Většina závod nedokončí. Buď v něm nenaleznou smysl a opustí jej, nebo se překážkami nechají udolat.
Komentářů: 0
-
Zrušte sekretářky
17. 03. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
Foto: danvanmoll
Miluji scénu z Inženýrské odysei, kdy delegaci „podřízených“ zaměstnanců čeká schůzka u pana generálního ředitele. K němu je mimo jiné nutné překonat dvoje kožené dveře a předpokoj, v kterém sedí sekretářka. Ta panu „nejvyššímu“ vaří kafe, dělá kopie, šanonuje, plánuje čas, domlouvá schůzky a také zařizuje různé soukromé věci, třeba mu i chodí na nákup.
Komentářů: 0
-
Zvířecí škola
17. 03. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Už ani nevím, kde jsem na Zvířecí školu narazil. Je to skvělé podobenství, které nám ukazuje, jaký nesmysl jsou všechny standardizované testy, všechny ty "cermaty", obecně testování a všechno škatulkování, kdy se celý člověk osekává do nějakého standardizovaného tvaru (školství, zaměstnanecký systém,...). Obrázek ArtBara (z knihy Peníze, nebo život!?).
číst víceKomentářů: 0
-
Nehrajte na nenaladěné nástroje
15. 03. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
Foto: Stefan Elf
Dovedete si vybavit zvuk nějakého nenaladěného nástroje? Možná si stejně tak dokážete vzpomenout na zvuky, které vyluzujete vy, když nejste zrovna naladěni. Když se špatně vyspíte, jste hladoví, tíží vás starosti, prostě když nemáte dobrou náladu. Stejně jako hudební nástroje se čas od času rozladí, tak i lidé mají občas špatnou náladu (i proto mluvíme o rozladěnosti). Je to naprosto normální součást lidské přirozenosti.
Komentářů: 0
-
O dvojitém prokletí…
15. 03. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
Foto: mgratzer
V jednom testu se vědci snažili zjistit, jak objektivně klasifikují studenti své vlastní výkony a schopnosti. Zjistili zajímavou věc. Ti, kteří jsou v nejslabší čtvrtině skupiny, se hodnotí až o třicet procent lépe než zbytek třídy. Je to ukázka dilematu, kterému vědci říkají – „dvojité prokletí“.
číst víceKomentářů: 0
-
Narkomanům drogy zdarma!
15. 03. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
Foto: kosmothesynner
Dnes a denně na sobě zástupy lidí ve firmách pociťují efekt vysoce návykové chemické látky. Když jí mají nedostatek, zažívají frustraci, strach a potíže s učením. Při dostatku se dostavují pocity štěstí, radosti a hrdosti.
Komentářů: 0
-
Ciťte se tu jako doma!
15. 03. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

„Mi casa es tu casa!“ – „Můj dům, tvůj dům,“ řekla mi Manuela – paní, ke které jsme se nastěhovali v mexickém Creelu během cesty napříč zemí. Vzhledem k mé ubohé znalosti španělštiny se mi tehdy velmi ulevilo. A podobnou úlevu cítím v okamžiku, kdy mi hostitelé, u nichž jsem na návštěvě, řeknou, ať se u nich chovám jako doma. Tak nějak mám pocit, že si potom naše setkání můžu více užít.
„A Rome, fais comme les romains!“ řekl mi kamarád Thiebault při naší poslední návštěvě Paříže. „V Římě se chovej tak, jak se chovají Římané.“
Komentářů: 0
- Vztahy
- Vlastní cesta
- Umění žít
- Osvobození práce od zaměstnání
- Moc a autorita
- Komunikace
- Svobodné firmy
- Knihy
- Vzdělávací systém
- Svobodná práce
- Postřehy z matrixu
- Seriál "Svoboda v práci"
- Firemní zodpovědnost
- Život bez odpadu
- Slušná firma
- Seriál o car-free životě
- Lokalizace
- Příběhy z okraje
- Zpátky k jídlu
- Mytologie současnosti
- Zprávy ze života
- Seriál "Škola základ života"
- Oligarchizace Česka
- Etnické čištění Palestiny
- Postřehy z Vietnamu
- Válka & mír
- Propaganda
- Korporátní globalizace
- Ekologický kolaps
- Exit plán/Důlek
- Ekonomická demokracie