Vlastní cesta

Foto: JerryD

Každý rok vyrazí do zahraničí na čtyři milióny Čechů. Z toho bezmála dvacet procent do Chorvatska. Už v dobách našeho dětství, tj. v osmdesátých letech, bylo oblíbeným sportem nás Čechů zabírání místa v předních řadách lehátek nebo plážových ručníků. Jeden člen rodiny si obvykle přivstal a s ručníkem v podpaží pospíchal na pláž, aby zabral první řadu přímo u moře. Na dovolené u moře se trávil celý den na pláži, a tak proč se někomu celý den dívat na zátylek a cestou do moře brkat o něčí nohy?! Proto zabrat místo byl klíčový úkol dne.

číst více

O Paulu Pottsovi jste již možná slyšeli. Buď jak buď, pusťte si záznam jeho vystoupení a od začátku do konce sledujte své pocity a stejně tak reakce publika. Je to zážitek!

číst více

Foto: Casa De Darnoc

Co vidí v zrcadle, tříletá holčička a co osmdesátiletá dáma?

Ve třech letech: Podívá se na sebe a vidí královnu.
V osmi letech: Podívá se na sebe a vidí popelku.
V patnácti: Podívá se na sebe a má pocit, že je tlustá, ošklivá a má mizernou pleť. („Mami, takhle nemůžu nikam jít!“)

číst více

Foto: jeneyepher

"Hlava není popelnice, nedá se vysypat," říkal mi celý život můj táta. Pokud máme v hlavě hnijící odpad, nebo je prostě přeplněná, těžko ji vysypeme a půjdeme dál. Jen s obtížemi se nám bude přemýšlet, vnímat, naslouchat nebo se soustředit. Je to jako s jezerem: pokud je hladina klidná, i malý kamínek způsobí velké kruhy. Naopak hodíte-li do rozbouřeného moře celou skálu, těžko to někdo postřehne – vlny smažou všechny kruhy a gejzír po dopadu. „Klid mysli je ten nejcennější statek,“ říká současný Dalajláma. Pouze nepřeplněná, prázdná hlava bude připravená i na ty nejemnější signály podvědomí nebo na ty, které k nám vysílá okolí.

číst více

Cesta na vrchol bývá namáhavá a vysilující. Celý svůj svět si neseme na vlastních zádech, zabalený do malého uzlíku – batohu. Před cestou bývá přínosem sestavit si seznam, co všechno bude v horách potřeba. A pak škrtat a škrtat. To poradí většina horolezců. Je dobré, když je batoh, který na vrchol vláčíme, co nejlehčí.

číst více

Kromě Až vyrostu, chci lézt ostatním do zadku! je zde další várka dětských snů zabalených do dospělé reality. Tentokrát se zaměřuje na svět agentur.

číst více

Povedená reklama na americký monster.com. Děti v ní říkají, co chtějí dělat, až vyrostou. Místo obvyklých dětských snů ovšem mluví o podivných věcech… i když možná pouze na první poslech… stačí se rozhlédnout okolo sebe… a zjistíte, že mluví o vás!

číst více

Foto: kmevans

Nůž slouží nejčastěji k řezání. Pokud chci, aby řezal ještě lépe, nabrousím ostří. Vcelku logické, ne? Co kdybych to ale zkusil jinak!? Co takhle vzít tu druhou, tupou část čepele a trochu ji přibrousit? Pravděpodobně by to šlo maličko hůř, ale s trochou vůle to musí jít. A co to zkusit s rukojetí?

číst více

Critters je vcelku zábavný americký horor o mimořádně žravých mimozemských nestvůrkách Critters. Schovávají se ve tmě a vzhledem ke své žravosti neustále vybíhají ze svých úkrytů za potravou. Žerou vše, co jim přijde do cesty. Škodí a zabíjejí.

číst více

Foto: Mark Cummins

„Řízení talentů, boj o talenty, rozvoj talentu, nábor talentů,… jakoby se roztrhl pytel s termíny, které v sobě nesou slovo „talent“.

číst více