Zlo-čin vs. dobro-čin. Co je co?

Good_vs_Evil_by_Dk_Raven

Žijeme v době a části světa, kdy/kde jsme si zvykli rozdělovat lidské snažení na ziskové a ne-ziskové. Ziskovému říkáme byznys, obchod, podnik či podnikání. O neziskovém, kromě zažitého “neziskovka”, hovoříme nejčastěji v termínech dobročinnosti či prospěšnosti. Mně v tomhle dělení ale už dlouho něco nehraje.

Pokud je “ne-zisk” synonymem “dobro-činnosti” a "prospěšnosti", potom podle mé logiky musí být v DNA zisk-ového sektoru, tedy byznysu gen “zlo-činnosti” a “ne-prospěšnosti”. Jinými slovy: Jestli většina národa vnímá ne-zisk jako dobročinnost, potom zisk musí obsahovat zrno zlo-činnosti. Nebo jak je to?

Pro mnohé našince navyklé přemýšlet v zaběhlých kolejích a přebírat většinové mýty tohle může být samozřejmě mnohem silnější kafe, než jaké dokážou strávit. Vím. Když se ale podíváte na běžný "byznys model" dneška, jak byste nazvali např. tyto jeho aspekty?

- Re-klama mířící na nevědomé instinkty zákazníků (Reklama 2012)
- Marketing zaměřený na děti (Mňam, mňam Bobík)
- Manipulace formou slev, tzv. věrnostních programů (Slevy a jiné klamy)
- Proklamace hodnot vs. skutečné chování
- Přizpůsobování si právního řádu (politika otočných dveří)
- Drancování životního prostředí (viz Temná stránka byznysu)
- Zkoupení médií či mediálních firem (i u nás řada případů)
- Sponzorství politických stran
- Tajení informací a vytváření umělé reality PR a reklamními firmami
- Ignorování vlivu podnikání na životní prostředí, sociální vazby a lidské zdraví
- Budování nezdravých prostor pro zaměstnance (Syndrom nezdravých budov)
- Zdraví a život ohrožující produkty vydávané za zdravotně nezávadné.
- Rozdíly mezi odměňováním nejvýše a nejníže postavených ve firmě na rekordní úrovni
- Rostoucí počet tzv. chudých zaměstnaných (Working poor)

Přiznejme si to. Žijeme ve společnosti, ve které se lidé ženou za snem. Kdo sní, ten spí. Ženeme se, protože věříme, že zdroje jsou omezené. Také proto, že si to tu chceme naplno (bez zbytečných ohledů) užít. Samým shonem jsme natolik zaměstnaní, že si ani nedokážeme všimnout jaké loutkohry s jak neblahými důsledky jsme součástí. Osvědčený "chléb", osvědčené "hry". Her nebylo nikdy víc. Každý z nás má dnes miliony příležitostí mačkat knoflíky v nekonečném on-line světě. S chlebem to je a bude horší. Ale u nás stále je, i když těch na něj začínají nemít je a bude víc. Ať už "spící" či "pře-zaměstnaní", nemáme šanci si poskládat A a B a zahlédnout tu skoro až průmyslově vyráběnou realitu a do nebe volající degradaci života.

Kdo trochu cestujete, kdo studujete život v souvislostech a nepohybujete se tedy pouze ve škatulce svého oboru, kdo si umíte získat hodnověrné informace, víte že u nás doma - tj. na naší planetě to nevypadá zdaleka tak, jak by se mohlo zdát. Šest faktů, o kterých bychom - dle mého názoru - měli hovořit:

1. Nerovnosti: Sociální nerovnosti míří k historickým výšinám. Kdo z vás se bavíte sociologií víte, že tady měl už dávno začít blikat výstražný majáček - viz ZeitgeistUNDP nebo třeba fenomén "Home-less vs. People-less".

2. Nezaměstnanost: Podle všeho stojíme na prahu masívní nezaměstnanosti. Technologizace, "7 miliard +" zájemců o práci a stále prostupnější hranice znamenají, že pracovních míst rapidně ubývá. Mnohé z těch, které zůstávají jsou a budou mnohdy hůře placená než dříve.

3. Znečištění: Na mnoha částech naší planety dochází ke stále epidemičtějšímu znečištění půdy, vody i ovzduší (Pijeme ale jednu vodu a dýcháme jeden vzduch).

4. Rakovina: Mně osobně leká epidemický vzrůst rakoviny - např. zde, autoimunních chorob, autismu, astmatu a dalších chorob souvisejícím s tím, jak žjeme a jak podnikáme.

5. Voda: Podle OSN bude mít 65% planety do deseti let problém s čistou pitnou vodou. Už dnes má 1,8 miliardy lidí potíže se k pitné vodě dostat.

6. Sedmadvacet planet: Pokud bychom spotřebovávali přírodní zdroje současným tempem, do roku 2050 bychom potřebovali 27 planet jako je Země. (Mám obavu, že do 35 let Zemi naklonovat nedokážeme).

Upřímně, nemám úplně správný pocit, když o těchto věcech píšu. Myslím si, že dál se dostaneme, když budeme sdílet dobro-činné příklady. Už jako dítě jsem si ale všiml, že tma se rozplyne, když se rozsvítí. A já nemám pocit, že bychom na to, jak dnes funguje náš byznys, kdovíjak svítili. Kam se podívám, tam se mluví o potřebě růstu, žebříčcích, HDP. Samozřejmě, stále častěji se mluví o sociálním, prospěšném, zodpovědném, etickém či vědomém podnikání. Nevšiml jsem si ale, že bychom ve společnosti nějak hlasitě debatovali o většinovém podnikání v termínech a-sociálna, ne-prospěšnosti, ne-zodpovědnosti , ne-etičnosti či ne-vědomosti. A říkám si, jak můžeme žít dobrý život, když nedokážeme odlišit dobro od zla? Jak můžeme zlo netolerovat, když ho považujeme za normální a vlastně tedy dobrý jev? A hlavně, všimli jsme si, že jsme na zcestí? Nebo jak nazvat těch šest (a další podobné) bodů výše?