Století selhání otců (5. díl seriálu "Škola základ života")

25. 12. 2023, TOMÁŠ HAJZLER

V několika následujících dílech seriálu Škola základ života se projdeme devět dalších překážek, které dnes stojí v cestě výchově sebevědomých, zdravých a kompetentních lidí.

Když bych měl shrnout, co bylo řečeno v prvních čtyřech dílech zde, bylo by to toto: Čím více je rodina v klidu a dostatečně početná, tím spíše můžeme počítat s tím, že vychová děti zdravé, šťastné a schopné postavit se výzvám doby. Totéž však platí i naopak. Čím více je rodina ve stresu a čím méně je početná, tím spíše budou jejím produktem děti traumatizované, s poruchami chování, které v dospělosti spadnou do závislostí a bude u nich větší riziko, že onemocní civilizačními chorobami. 

Seriál vzniká proto, že žijeme v období, kdy čelíme několika existenčním krizím najednou. Pokud chceme změnit systém, který námi manipuluje tak, abychom se stávali poslušnými konzumenty, dělníky a vojáky, systém, který nás rozděluje, ožebračuje, vyvolává války a devastuje přírodu, potřebujeme na prvním místě změnit to, jak vychováváme a vzděláváme naše děti. Tento seriál mapuje to, jak dnes k výchově a vzdělávání přistupujeme a ukazuje alternativy, které dnes již existují.
______________________________

Aby rodina fungovala, potřebuje zajistit dvě základní potřeby: na jedné straně bezpodmínečné přijetí, lásku a bezpečí a na straně druhé nastavení hranic a řádu. Jeden z popularizátorů tématu u nás Marek Herman připodobňuje tyto dvě polohy ke kříži, kdy první rameno představuje matka (či obecně ženská linie rodiny), která je od přírody vybavena otevřenou náručí a schopností bezpodmínečného přijetí svého potomka. Úlohou otce (obecně mužské linie rodiny) jako druhého ramene je nastavit a hlídat hranice, zajistit řád (M. Herman vysvětluje téma v úvodním videu. Pokud se vám nenačte, podívejte se na něj zde). Když si představíte, že byste tento pomyslný kříž položili na zem, rodina na něm bude pevně stát. Pokud bude jedno rameno chybět, spadne.

Problémem posledního století je, že do velké míry chybí mužská osa. Ve velké části českých rodin převzaly tuto – od přírody mužskou – roli ženy, matky. Většinu mužů tedy vychovaly ženy. Mužský vzor často chyběl. Vedle toho moderní západní společnosti opustily přechodové rituály, které od nepaměti uváděly chlapce do dospělosti. V nefunkčních rodinách se synové běžně stávají jakýmisi „náhradními manžely“ svých matek, což je role, které nemohou nikdy dostát a která jim následně brání v tom, aby sami dospěli v muže. Valná většina dnešních chlapů je tak de facto velkými dětmi, jejichž hlavní životní náplní zůstávají hračky – auta, motorky, chytré telefony, online hry, drony... nebo poměřování sil s ostatními "chlapci."

Valná většina dnešních chlapů je tak de facto velkými dětmi, jejichž hlavní životní náplní zůstávají hračky nebo poměřování sil s ostatními "chlapci."

Způsobu života se děti učily po generace především nápodobou ostatních. V dobách, kdy ještě většina lidí pracovala a prostě žila v místě bydliště a věnovala se hmatatelné práci, nebyl problém odkoukat, jak se vyrábí skříň, staví dům, kosí louka, vaří marmeláda nebo dojí kráva. A protože dítě vychovávala celá vesnice, o škále odkoukaných dovedností by si většina dnešních dětí mohla nechat zdát. S počátkem stěhování do anonymních měst a s rozmachem průmyslového zaměstnání začali muži ze života rodin (a tedy i z výchovy) mizet. Od pondělí do soboty, od nevidím do nevidím dřeli v továrnách. Výchova dětí zůstala na ženách. Děti s nimi byly doma, a jak šel čas, i v institucích – sestřičky v jeslích, „tety“ ve školkách, učitelky ve školách. Celé dětství, až do konce základky, kam oko dohlédne, provází naprostá převaha žen.

Vzor pevného, rozhodného, rovného muže, o kterého se žena, děti i ostatní mohou opřít, zmizel. Sám na sobě i ve svém okolí pozoruji, jak v prostředí s absencí mužů, kteří jsou takzvaně „ve své síle“, vyrůstají z chlapců často slabé, nejisté, nevýrazné „mužo-ženy“ odsouzené do rolí těch, kteří vydělávají na hypotéku, ale do fungování rodiny by se raději neměli moc plést. Přitom příroda to zařídila tak, že o co slabší jsou muži, o to silnější musejí být ženy – tak funguje lidská biologie. Image slabého muže podporuje vydatně i moderní popkultura, která muže zobrazuje jako velká děcka, jakási nesamostatná budižkničemu, o které se musí žena starat. Jejich jedinou úlohou je vydělat na složenky a doma se do ničeho moc neplést. Společností přijímaným faktem je to, že po zbytek času leží s pivem na gauči u televize nebo si hrají s mobilem. Ti aktivnější jdou ještě s kamarády na kolo, ti zbylí do hospody. Utahování si z mužů a stěžování si na ně patří k pevnému bodu v konverzačním programu českých žen. Celé je to opět tak časté, že to naše mysl vyhodnocuje jako normální, a tedy neviditelné...

Vzor pevného, rozhodného, rovného muže, o kterého se žena, děti i ostatní mohou opřít, zmizel.

Jak se nám to stalo? Kdy v historii se ti Muži (s velkým M), tj. muži vědomí, pevní, silní, avšak zároveň jemní, ze západní kultury vytratili? Už jsem zmiňoval začátek průmyslové revoluce a s ním spojené stěhování do měst a tvrdou práci v nelidských podmínkách. To byl začátek. Další velká rána přišla roku 1914. Evropští muži tehdy narukovali do první světové války, odkud se mnozí z nich už nikdy nevrátili, a když, tak jako invalidé s traumaty na zbytek života. V letech 1918–1920 řádila španělská chřipka, v roce 1929 následně světová hospodářská krize, kdy řada mužů přišla o obživu a jejich sebevědomí živitelů rodin tak utrpělo další velkou ránu. V roce 1939 se historie zopakovala a druhá světová válka připravila o život nebo o zdraví další generaci mužů. V roce 1945 přišly změny hranic několika států, masové odsuny, internace do lágrů. V 50. letech to pokračovalo politickými procesy, kdy zbývající silní muži končili v uranových dolech, ve věznicích a na šibenici. Ostatní zjistili, že pokud mají přežít, je třeba „držet hubu a krok“. Po krátkém období naděje v 60. letech přišla normalizace a s ní další rána pro probouzející se mužství. V 90. letech k nám přišel kapitalismus se vší tehdejší chamtivostí, tunelováním a mafiánskými praktikami, které jsme do té doby znali jen z amerických akčních filmů. Na piedestalu se ocitly peníze; morálka, vztahy a lidství šly stranou. Přelom 20. a 21. století a nakonec krize roku 2008 pak přinesly i k nám chudobu a exekuce. Tisíce rodin se dostaly do existenční nejistoty, nebo dokonce až na ulici. Bylo to též období rozmachu technologických hraček a sociálních sítí, které přilepily mnoho mužů nadobro k obrazovkám, odkud se zatím nedokázali odlepit (zde). Skočili na lep konzumní kultuře a sebemenší fyzickou práci, při níž by mohli své mužství objevit a projevit, si raději „nechají udělat“ nebo si na její vykonání koupí nějakou další hračku. Málokdo si tak dnes dokáže postavit dům nebo opravit auto. Kosy jsme vyměnili za sekačky nebo ještě lépe za zahradní traktůrky, sekery za štípačky a tak dále.

O tématu jsme nedávno mluvili v rámci Rozdíl-hovorů s Janem Bímem: 

Příští díl se bude věnovat online závislostem. Všechny díly najdete zde: Škola základ života.

____________

Výchovu dětí nezměníme, pokud se současně nezačneme uzdravovat z generačních traumat, které si předáváme z generace na generaci. Obrovskou nadějí je pro mě to, že se to již děje - alespoň soudě podle toho, že našimi nejprodávanějšími tituly jsou Respektovat a být respektován (téma výchovy) a všechny knihy od Gabora Matého (téma traumatu). 

Kromě výše jmenovaných šíříme k tématu tohoto seriálu, přes Peoplecomm, další knihy: Vůdce smečky: Láskyplné vedení v rodině, Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje, Jak děti získávají "akademické" dovednosti bez formálního vyučování, Summerhill a další. 

Podobně, jako vzniká tento seriál věnovaný prvním letům života, vznikl i seriál o tom, jak jak funguje firma, jak jsme se v podnikání dostali tam, kde jsme dnes a v čem všem ovlivňuje byznys naše životy. Jmenuje se Byznys 101 a má 69 dílů. Co je mi známo, je to nejkomplexněji zpracované téma fungování byznysu v naší mateřštině. 

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.