Zadarmo ani kuře nehrabe!

09. 04. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: Gnerk

Buď se dramaticky změnila doba, nebo se autor tohoto lidového moudra musel ošklivě seknout. K tomu názoru jsem došel poté, co jsem chvíli pozoroval kuřata při hrabání. Musím říci, že zadarmo hrabou daleko lépe nežli za peníze.

Žijeme ve světě, kdy obecným přesvědčením je, že za všechno se platí. Čím více, tím lépe, myslíme si. Všimněte si třeba náborových inzerátů nebo poslouchejte firemní personalisty, kteří budují rozsáhlé systémy odměňování a jiných pozlátek. Jak moc mi to připomíná pláč na špatném hrobě!

Zkusili jste někdy sex za peníze? Porovnejte ho se sexem z lásky. Vidíte ten nebetyčný rozdíl? Stejný princip funguje i v práci.

Zde je několik příkladů, na kterých chci ukázat, že ve většině případů kuře hrabe daleko raději a lépe zdarma než za peníze, a že tedy budování systémů tzv. benefitů je dlouhodobě kontraproduktivní mrhání energií, časem a talentem:

• Kdo z vás máte zkušenost se sexem za peníze i zdarma, už možná nyní víte, o čem mluvím. Všimli jste si, že ti, kteří při sexu „hrabou“ za peníze, podávají horší výkon a méně ochotně než ti, kteří to dělají zdarma?
• Absurdní příklad? Možná. Zde je další: Zajděte k přátelům na večeři a při loučení nabídněte, že jim za to zaplatíte. Sledujte reakci. Snažte se, aby vaši platbu určitě přijali. Uvidíte, jestli vás ještě někdy pozvou, a pokud ano, s jakou chutí budou jídlo připravovat a servírovat.
• Na několika místech Spojených států zkusili zavést systém finančních odměn pro dobrovolné dárce krve. Výsledek je však šokoval. Zjistili, že dárci byli původně hrdi na to, že „hrabali“ (dávali krev) zdarma a pomáhali tím ostatním. Odměna mnohé z nich odradila do té míry, že s darováním krve nadobro přestali.
• Co výchova dětí? Jestli jste měli někdy možnost pozorovat babičku, která své dítě miluje, a babičku, která hlídá, aby si přivydělala, možná jste si všimli rozdílu v přístupu.

Člověk bez motivace nepotřebuje přidat nebo si sednout na motivační seminář. Potřebuje jedinou věc – a tou je jiná práce.

• Ve Švýcarsku se v určitém období rozhodovalo, kam umístit vyhořelý nukleární odpad. Tato země je známá pokročilou fází demokracie, a tak se i tato otázka rozhodovala v referendu. Předtím ovšem proběhlo několik studií, ve kterých se psychologové vyptávali obyvatel, zda by souhlasili s tím, že v jejich obci vznikne sklad vyhořelého paliva. Na otázku: „Souhlasili byste s tím, že ve vaší obci vznikne sklad vyhořelého nukleárního paliva?“ odpovědělo 50 % Švýcarů ano. Na otázku: „Kdybyste od státu dostali sumu švýcarských franků ve výši šesti měsíční mzdy, souhlasili byste s tím, že ve vaší obci vznikne sklad vyhořelého nukleárního paliva?“ 25 % lidí řeklo ano.
• Na závěr příhoda od kamaráda ze Slovenska. „Istý Žid mal koncom tridsiatych rokov minulého storočia v Nemecku obchod. Mladíci sfanatizovaní Hitlerom k nemu chodili skandovať protižidovské heslá. Žid raz vyšiel pred obchod, pochválil ich a povedal, že ak prídu aj nabudúce, dá im marku. Mládež niekoľko dní nadšene chodila a Žid im za to platil. No niekedy neprišli všetci a stalo sa aj, že neprišiel nikto. Ak by si chcel židovský obchodník naďalej užívať predstavenie v plnej paráde každý deň, musel by odmenu pre mladíkov zvýšiť. Či zámerne, alebo nie, Žid zmenil vnútornú motiváciu mladíkov na vonkajšiu. A tá býva menej účinná.“

Čím déle zkoumám podstatu lidské motivace, tím častěji narážím na její nepochopení. Nerozumíme tomu, že zevnitř přichází nesrovnatelně větší síla než zvenku. Výzkumy opakovaně potvrzují, že zvenku, pomocí různých systémů (hodnocení, odměňování...) dosáhneme na maximálně dvacet procent toho, co v nás je. Dejte lidem práci, která je chytí za srdce, a budete se divit, jak budou fungovat!