Firma a rakovina. Růst, růst, růst.
10. 04. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
Albion – největší výrobce bazénů a zastřešení v Evropě. Sedin – největší výrobce razítek Trodat v České republice. Acer – třetí největší výrobce počítačů, druhý mezi notebooky. Skupina ČEZ – největší výrobce elektřiny v malých vodních elektrárnách. Ericsson – Pomáháme vytvářet nejúspěšnější společnosti ve světě. Pr
…všimli jste si, že devět z deseti firem má ve vizi nebo v cílech číslo „1“, přinejhorším „2“, slovíčko „nej“ a obecně slova velikost a růst? Ve většině firem, kterými jsem prošel, se plány na další rok připravovaly zpravidla tak, že se vzal rok stávající a k němu se přidalo v průměru 5–10 %. Stačí zalistovat ekonomickou sekcí jakýchkoli novin a je to samý žebříček, zpráva o akvizici, spojení, dobití nového trhu, posílení týmu, a tedy opět růstu. Stejně tak na národní úrovni se jeden stát poměřuje s druhým. Kolikrát denně jenom slyšíme o růstu (proboha, snad ne poklesu?!) ekonomiky, vývozu, HDP?
Ptali jste se někdy, proč to potřebujeme? Proč potřebujeme být stále větší? Kam to až může vést?
Myslíme si, že potřebujeme stále růst. To přesvědčení se nikdo neodváží zpochybnit. Těch několik málo kacířů, kteří odvahu najdou, už sice dnes neskončí na hranici, ale co si o sobě vůbec myslí, ignoranti! Snažíme se o nekonečný růst. To se zdá být vizí většiny firem i lidí západního světa. Jako v mnoha jiných případech se i zde stačí podívat do přírody, aby člověk zjistil, že nekonečný růst existuje pouze v jednom případě, a tím je rakovina. I zde ovšem končí buď vyléčením, nebo smrtí.
Na světě existují pouze dva organizmy s potřebou trvalého růstu – firma a rakovina. V obou případech ovšem končí vyléčením, nebo smrtí (krizí a následným bankrotem či akvizicí).
Myslím, že ta neustálá potřeba růstu je spíše než moudrou firemní strategií řízena egem, nejistotou, porovnáváním se a chamtivostí. „Greed is good!“ - „Chamtivost je dobrá!“ Nepokrytá chamtivost byla mottem 80.–90. let, tak dobře ztvárněném ve filmu Wall Street.
To se naštěstí mění. Objevují se termíny jako „karma capitalism“, „conscious capitalism“ nebo „vědomý byznys“. Přístupy k vedení firem, které vycházejí více z přirozenosti, tedy celistvosti, a spíše než o to, nahrabat co nejvíc, usilují o emocionální pohodu všech zúčastněných.
Ptám se kamarádky z vedení velké nadnárodní firmy: „Co krize? Jak se daří?“ A ona na to: „Průser! Prodáváme stejně jako vloni.“
Otázkou je vždy samozřejmě indikátor, kterým měříte úspěch. Pro tradiční firmu jím je zpravidla obrat, zisk, počet prodaných kusů. Růst je obvykle pozitivní zpráva trhu, lepší přístup k financím, a tím pádem další růst. Bláznivý kolečko. Možná by stačilo se jen třikrát zeptat, proč je třeba růst, až příště budete tvořit plány. Proč stejně jako vloni přidávat dalších deset procent a pouštět se do dalšího kola krysího závodu? Co to zkusit tak, jak to dělá třeba Bhútán, domov jedněch z nejšťastnějších lidí planety? Co si ve firmě dát za cíl hrubé domácí štěstí?