Předsudky Václava Klause

Předsudky Václava Klause

Foto: MZV

Politici mají tu smůlu, že se o ně zajímají novináři. Dozvíme se tak o nich často více než bychom chtěli. Stejně jako my „nepolitici“ mají své postoje, názory, mindráky nebo předsudky. Díky médiím nám tím nabízejí výjimečnou možnost pohlédnout do zrcadla toho, jací jsme my všichni.

Za jednu takovou ukázku z nedávné doby bychom mohli poděkovat novinářům a Václavu Klausovi. Týká se předsudků vůči lidem, kteří jsou starší nebo mladší než jsme my sami. U mladého člověka tak automaticky očekáváme nezkušenost a naivitu. U staršího potom moudrost a nadhled. Zkušenost ovšem říká, že ne vždy je tomu tak.

Zde je komentář Hospodářských novin k tématu: „Prezidenta Václava Klause zaráží nízký věk kandidáta Strany zelených na ministra školství Ondřeje Lišky. Třicetiletého poslance prý bude při vědomí, že ‚on bude nade všemi pány rektory‘ jmenovat s třesoucíma rukama. Prezident to řekl při debatě se studenty Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Nechal jsem si ráno ověřit jeho ročník narození, je velice blízký tomu vašemu, řekl Klaus studentům. Úřad ministra školství je podle prezidenta náročný. Lišku však i přes rozpaky nad jeho mládím jmenuje.“ (zdroj: Klausovi vadí nízký věk Lišky)

V čem je ten příklad hodný zmínky? V tom, že ukazuje to, co máme všichni ve svých hlavách. Ještě než se seznámíme s konkrétním člověkem nebo situací, už víme! Náš názor na něho nebo na ní je rychlý. Bohužel takovému názoru říkáme před-sudek a ten se mnohdy liší od ú-sudku. Slovník cizích slov definuje předsudek jako předpojatost, nepříznivý postoj k jevu, předmětu, k činnosti či k člověku.

Co ví pan Klaus o panu Liškovi? Že je mu třicet let, a že je členem nějaké politické strany? Není to trochu málo na to, udělat soud o tom, zda uspěje nebo neuspěje? A mimochodem začínali jste někdy novou práci tak, že vám ostatní nevěřili? Jak snadné to bylo?

Ať Václav Klaus nebo Josef Novák, všichni máme předsudky vybudované společností, ve které žijeme. Lišíme se pouze v tom, jak moc o nich víme. Čím více o nich víme, tím lépe je dokážeme kontrolovat. V opačném případě kontrolují oni nás, tak jako v případě Václava Klause. Škoda jen, že o svých předsudcích neví právě ti, do nichž se zamilovali novináři. A tak do světa roztrubují své pravdy na mladé lidi, ženy, homosexuály, Romy a jiné skupiny lidí. A my ostatní, kteří konzumujeme média, názory přebíráme. A tak po staletí opakované pravdy žijí dál svůj nerušený život, přestože mnohé již dávno přestaly platit.