Potřeba převyprávět školní mytologii (27. díl seriálu "Škola základ života")

18. 02. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

27.díl seriálu Škola základ života se věnuje mytologii školy - v co věříme a co určuje, jak škola funguje. Foto v úvodu: Moje základka. 

Tento seriál vznikl proto, že žijeme v období, kdy čelíme několika existenčním krizím najednou. Pokud chceme změnit systém, který námi manipuluje do toho, abychom se stávali poslušnými konzumenty, dělníky a vojáky, systém, který nás rozděluje, ožebračuje, vyvolává války a devastuje přírodu, potřebujeme na prvním místě změnit to, jak vychováváme a vzděláváme naše děti. Seriál Škola základ života mapuje to, jak dnes k výchově a vzdělávání přistupujeme a ukazuje alternativy, které dnes již existují. 

___________________

Rozplést a demystifikovat normózu (patologickou normálnost), ve které jsme všichni strávili minimálně devět, ale mnozí třeba až dvacet let života, není snadné. Školní mytologie je hluboko v nás. Staví na mýtech rodiny (těm se věnuje prvních 25 dílů tohoto seriálu) a začíná přesvědčením, že děti je třeba odpojit od jejich bytostné podstaty/emocí a vycvičit k poslušnosti. Věříme tomu, že děti jsou prázdné nádoby, které  je třeba naplnit vědomostmi, a že škola je k tomu tím jediným správným místem. Říkáme, že škola není holubník, a tak v ní ještě dnes panuje takřka vojenský řád. Uvěřili jsme, že se děti nechtějí učit, že se chtějí jenom bavit. A věříme tomu, že učení není žádná zábava, je to docela dřina. Nedá se očekávat, že by něco tak nezábavného děti podstupovaly dobrovolně, a proto musíme mít k dispozici donucovací prostředky. Osvědčené jsou známky, které fungují stejně jako později mzda pro zaměstnance. Myslíme si, že škola je na prvním místě přípravkou pro svět placené práce, tj. zaměstnání.

Děti ve škole oddělujeme podle věku, podle schopností a stále častěji i podle majetku a úrovně vzdělání jejich rodičů. Na jedné straně jsme vytvořili důmyslný systém víceletých gymnázií a soukromých výběrových škol a na straně druhé existují (všem snahám o integraci a inkluzi navzdory) tzv. speciální, dříve zvláštní školy, kam v Česku téměř automaticky přichází velká část romských dětí. Kvalita škol se ale zcela zásadně liší i podle regionu. Úroveň školství v nejchudších krajích (Ústecký, Karlovarský kraj) je dnes na úrovni chudých zemí. Jak upozorňuje sociolog Daniel Prokop, Česko patří mezi sedm zemí OECD, kde je nejvyšší závislost dosaženého vzdělání na socio-ekonomické situaci rodiny, v níž dítě vyrůstá. 

Děti ve škole oddělujeme podle věku, podle schopností a stále častěji i podle majetku a úrovně vzdělání jejich rodičů. 

Ve školách děti zavíráme do tzv. tříd. Věříme, že sezení ve školních lavicích a učebnice jsou základem učení. Věříme také, že odměny a tresty jsou základem výchovy a vzdělávání. Myslíme si, že určitá míra stresu je pro děti dobrým stimulem. Život je přece boj a škola má děti připravit na skutečný svět. Proto se ve škole staví na soutěži. Ve třídě potom platí, že všichni se musejí učit všechno, tj. stejné věci ve stejný čas a stejným způsobem. Role a jejich hierarchie jsou jasně dané – nadřízený učitel a podřízené děti. Naše společnost věří, že povolání učitele je buď tak smysluplné nebo tak podřadné, že je učitelům možné platit trvale nízké mzdy. V době, kdy tuto knihu dokončuji, se po mnoha letech podařilo navýšit mzdy učitelů tak, že nyní berou více než pokladní v Lidlu. Pro českou politickou reprezentaci nejsou základní ani střední školství prioritami. Jen dvě země v rámci OECD investují do školství stejně málo, nebo dokonce ještě méně než Česko (Slovensko a Maďarsko). Do vzdělávacího systému dáváme ročně zhruba o padesát miliard méně, než je u země naší velikosti ekonomiky běžné. Daniel Prokop ironicky podotýká, že hlavně díky snaze lidí, kteří v českém školství pracují, se tam za málo peněz hraje alespoň průměrná muzika. 

Mýty kolem hromadného povinného vzdělávání, kterým jsme uvěřili, měly v době svého vzniku svou logiku. Mezitím se ovšem leccos změnilo, obrovsky se rozvinuly technologie a s nimi i celá společnost, jenomže škola a (také firma a celkový ekonomický systém) zůstala ve svých principech stejná jako v 18. století. Je to jeden z příkladů, kdy chceme, aby "WhatsApp běhal na Windows 95", což není možné. "Operační systém" školy natolik zastaral, že jednotlivcům i lidstvu jako celku – začal nebezpečně škodit. 

Ve školách děti zavíráme do tzv. tříd. Věříme, že sezení ve školních lavicích a učebnice jsou základem učení. Věříme také, že odměny a tresty jsou základem výchovy a vzdělávání. Myslíme si, že určitá míra stresu je pro děti dobrým stimulem. Život je přece boj a škola má děti připravit na skutečný svět. Proto se ve škole staví na soutěži.

Škola založená na tradičních principech dříve dobře sloužila elitám a měla svůj pozitivní vliv i na masy. Vycházela však z jiné společenské reality a také z jiné poznatkové základny (o vývojové psychologii se nevědělo nic, neurovědy neexistovaly). Z dnešního hlediska však klasické vzdělávání stojí už na přežitých a scestných mýtech, které je třeba v zájmu nás všech urychleně převyprávět. Jsou to totiž dnešní děti, kdo po nás bude řešit problémy planety a další existence našeho druhu na Zemi.

V příštích dílech pokračujeme dalšími konkrétními mýty. 

____________

Všechny díly najdete zde: Škola základ života.
Seriál vzniká úpravou textů dvou kapitol (výchova a vzdělávání) z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

Výchovu dětí nezměníme, pokud se současně nezačneme uzdravovat z generačních traumat, které si předáváme z generace na generaci. Obrovskou nadějí je pro mě to, že se to již děje - alespoň soudě podle toho, že našimi nejprodávanějšími tituly jsou Respektovat a být respektován (téma výchovy) a všechny knihy od Gabora Matého (téma traumatu). 

Kromě výše jmenovaných šíříme k tématu tohoto seriálu, přes Peoplecomm, další knihy: Vůdce smečky: Láskyplné vedení v rodině, Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje, Jak děti získávají "akademické" dovednosti bez formálního vyučování, Summerhill a další. 

Podobně, jako vzniká tento seriál věnovaný prvním letům života, vznikl i seriál o tom, jak jak funguje firma, jak jsme se v podnikání dostali tam, kde jsme dnes a v čem všem ovlivňuje byznys naše životy. Jmenuje se Byznys 101 a má 69 dílů. Co je mi známo, je to nejkomplexněji zpracované téma fungování byznysu v naší mateřštině. 

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.