Jak se neminout povoláním?

22. 10. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: losy

Občas někde zaslechnu formulku: „Ten se minul povoláním.“ Možná to také někdy říkáte. Možná o tom někdy přemýšlíte ve vztahu k tomu, co sami děláte. Protože mottem našeho systému je dotáhnout to vysoko (ne najít si práci, která člověku sedí), povoláním se mine pořádné procento lidí!

Alespoň to je moje dosavadní zkušenost. Stejné věci potvrzuje většina výzkumů z pracovního prostředí. A stačí se jen rozhlédnout. Všude potkáte lidi, kteří dělají něco, co je nenaplňuje, jenom proto, že to už dělají tak dlouho, že nic jiného neumějí (myslí si). Nebo to dělají proto, že to dělal jejich táta a předtím zase jeho táta. Nebo proto, že musí (myslí si)…, že mají hypotéku, rodinu, závazky. Důvod se vždycky najde. Znáte to: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody,“ říká se přece.

V průměru máme 13 000 dní produktivního života (= průměrná naděje na dožití 75 let, nástup do procesu v pětadvaceti, odchod do důchodu v šedesáti). Strávit 13 000 dní děláním něčeho, co člověka nebaví a nenaplňuje, považuji za ne zcela rozumnou strategii. Přesto ji volí většina z nás. Raději se snaží „uspět“, vydělat peníze, vystoupat vysoko, než dělat to, co člověka naplňuje.

Ve čtrnácti letech se rozhodneme pro školu nebo obor a pak už se vezeme. Životopis se nám plní zářezy, kterým personalisté rozumějí a podle kterých nás rozřazují do příslušných škatulek.

Přijde mi, že o tom většinou příliš nepřemýšlíme. Jednou se rozhodneme pro školu nebo obor a pak už se vezeme. Životopis se nám plní zářezy, kterým personalisté rozumějí a podle kterých nás rozřazují do příslušných škatulek. Stane se tak, že člověk nastoupí do marketingu a přestože v třetím zaměstnání zjistí, že se minul povoláním, nemá zpravidla už šanci. Náborové agentury a firemní personalisté ho zase nasměrují do marketingu. Byla by přece škoda začínat on nuly, když už vyšplhal tak vysoko! Pokud se ten člověk nedokáže zaměstnat sám, nemá zpravidla šanci.

Já jsem ve svém životě zjistil, že jsem se minul už dvakrát. A o věci, které jsem díky tomu pochopil, se dělím zde na těchto stránkách. Zejména náš projekt pracovních revolucí je toho plný. Takže, abych se neopakoval, raději se zeptám. Co vy považujete za důležité pro to, aby se člověk povoláním neminul? Vidíte třeba nějaký rozdíl mezi slovy „zaměstnání“, „povolání“ a „práce“?