I v Česku jsou místa, kde je život bez auta možný. Podmínkou je žít lokálně. (21. díl seriálu o car-free životě)

Zde je několik otázek, které jsem dostal v létě od serveru Čierna labuť na téma života bez automobilu. Mé odpovědi sem přidávám jako další díl mého Car-free seriálu. Všechny díly z této série naleznete zde

Mali ste niekedy auto, ak áno, prečo ste sa rozhodli uprednostniť iný druh dopravy? / Aký druh dopravy najčastejšie využívate – prečo?

Je mi 51 a řídím od osmnácti. Auto jsem měl od 25ti do roku 2018, nejdřív různá služební/korporátní, pak dlouho vlastní. nakonec jsme zjistili, že nám auto stojí 99% času v garáži, a že je to jen drahá, protivná pojistka pro situace, kdy potřebujeme něco odvést nebo se nám nechce veřejnou dopravou. Důvodů, proč se auta zbavit jsem si sepsal 22. Doma, tj. po naší čtvrti (Praha-Komořany/modřany) chodíme pěšky, jezdíme na kole, v Praze pak nejvíc bus/tram/metro, po Česko-Slovensku i jinde vlaky/busy, prostě veřejnou dopravou. Teď jedeme do Chorvatska vlakem, v srpnu, přes Lotyšsko, Finsko do Švédska (vlak/bus/lodě). A proč? Proč ne? Přijde mi hloupé sedět v plechu, čuchat toxické emise, ničit přírodu a ještě za to platit jenom proto, že to dělají všichni ostatní. 

Používanie, ale aj udržiavanie auta nie je najlacnejšou záležitosťou. Pocítia to ľudia, ktorí sa rozhodnú auto predať, alebo sa to vyrovná výdavkom za inú dopravu? 

Mnoho laiků má pocit, že auto ho stojí jen náklady na palivo. Často mi někdo vysvětluje, že autem ho cesta vyjde "levněji" než veřejnou dopravou. Když se zeptám, jak na to přišel, tak mi řekne km krát cena paliva. Mně všechny ty skryté výdaje a starosti došly pořádně až, když jsme se auta zbavili - od poplatků za garáž, přes povinné ručení, pneumatiky, povinné technické kontroly, nutnost pravidelného servisování, opravy, kapaliny, lékarničky, až třeba po nutnost vyměňovat věčně rozbité žárovky,… prostě furt něco. Nic z péče, kterou auto potřebuje, nedělám rád. Zbavit se auta tak pro mě bylo obrovské osvobození. Doslova. Dnes se cítím mnohem, mnohem svobodnější. Nutno ovšem zdůraznit, že si to můžeme dovolit, protože žijeme v Praze, pracujeme a žijeme doma a naše děti se do škol a jinam dopraví samy.  

Mnoho ľudí si myslí, že auto je najpohodlnejší spôsob prepravy, napríklad že vlaky meškajú, musia sa riadiť presnými časmi príchodov a odchodov spojov, taxíky sú drahé a pod. Čo si myslíte vy?

Jak kdy. Pravda je, že situace ve veřejné dopravě v Česko-Slovensku je zoufalá a jde to "od deseti k pěti". Jedním ze symptomů kapitalismu je komodifikace, tj. privatizace všeho veřejného. Na dopravu tak už není nahlíženo jako na veřejnou službu, ale jako byznys. Pokud něco dostatečně nevydělává, trasy se ruší, zvedají se ceny a především se masivně investuje do individuálního vlastnictví automobilu a povinné auto-infrastruktury, veřejná doprava je na vedlejší koleji. Tyto řádky píšu ve vlaku, v kterém máme 20 minut na přestup, abych stihl přípoj, ale vlak má už 25 min zpoždění. Prostě často je to adreanlin. Jenomže! Sedět v zácpách se všemi dopady na zdraví, psychiku, život a přírodu, pro mě rozhodně není, a tak pravidelně absolvuji ten adrenalin ve veřejné dopravě, píšu o tom tento seriál v naději, že přispěji k tomu, že se jednou situace začne otáčet tak jako to už můžeme pozorovat dnes v mnoha zemích západní Evropy

Vyskytli ste sa v situácii, kedy ste si povedali, že auto by sa vám zišlo? 

Mnohokrát. Právě v těch situacích, kdy vám ujede poslední přípoj, když potřebujeme odvést nějaké věci nebo někam jet uprostřed noci. V takových situacích si auto půjčujeme, ve městech jedeme Boltem/Uberem/taxíky nebo prosíme přátele, aby nám pomohli. 

Niektoré rodiny si zadovážia auto kvôli deťom. Dá sa fungovať bez auta aj s deťmi? 

Bohužel žijeme v době a části světa, kdy místní infrastruktura většiny obcí je natolik zničená (viz např. můj rodný Lanškroun), že za prací, za nákupy, vzděláním dětí i jinými potřebami je třeba odjíždět daleko od svého bydliště. Většina lidí tak doma pouze bydlí/přespává a žije jinde. Veřejná doprava je na mnoha místech tak osekaná, že je zcela nefunkční (např. Pardubický kraj), navíc je nespolehlivá a stále dražší. Velká část lidí (ti, kteří mohou) je tak nucena vlastnit auto proto, aby si vůbec dokázali zajistit základní potřeby. A to je ta největší absurdita celého tématu dopravy: Auto je nám marketingem automobilových korporací a jejich spřátelenými politiky vykreslováno jako smybol svobody a společenského postavení. Ve skutečnosti je to ale pro většinu protivná, drahá a velmi nezdravá nutnost ničící lidské vztahy, zdraví, přírodu a planetu.

A to je ta největší absurdita celého tématu dopravy: Auto je nám marketingem automobilových korporací a jejich spřátelenými politiky vykreslováno jako smybol svobody a společenského postavení. Ve skutečnosti je to ale pro většinu protivná, drahá a velmi nezdravá nutnost ničící lidské vztahy, zdraví, přírodu a planetu.

Výhodou veľkých miest je mestská hromadná doprava, cyklochodníky, taxíky či frekventovanosť autobusových alebo vlakových spojov. No sú takí, ktorí žijú v menších obciach, kde premáva autobus párkrát za deň. Majú takýto ľudia aj inú možnosť, ako používať auto?

Žít maximálně lokálně. Prostě začít doma žít, ne tam pouze přespávat - poznat své sousedy a spojit s nimi síly, znovu-vybudovat infrastrukturu místních podniků, služeb, vzdělávání. To ale není pro každého, ne všichni na to mají sílu a odhodlání a ne všude tomu přeje místní samospráva. V dnešní době je to jako plavat proti proudu řeky. Miliardové výdaje na re-klam-u korporací nám prodávají jiný životní styl: pohodlí, výlety, zážitky, individualismus, ježdění autem,… ne spolu-žití doma. A fenomén ekonomické globalizace protěžující korporace ničí obrovsky právě lokalizaci, a tak ti drobní, místní (kteří nabízejí místní pracovní místa a vše, co místní potřebují) tak jeden po druhém krachují.

Auto je často v spoločnosti vnímané ako symbol spoločenského statusu, prečo je to tak, mení sa to? 

Patří k symptomům kapitalistické společnosti, že jsme odpojení či odcizení - a to: 1) od sebe, 2) od druhých, 3) od práce a 4) od přírody. Čím odpojenější jsme, tím více cítíme prázdnotu, méněcennost, osamělost. Čím více prázdnoty, tím více vyvíjíme snah ty “díru v nás” zaplnit - v konzumní společnosti zpravidla věcmi, zážitky, symboly postavení, přemírou aktivity. Vlastně je to velmi jednoduché - čím méně jsme si vědomí sebe (čím nižší je naše sebe-vědomí), tím více potřebujem vnější symboly, které ostatním sdělí, kdo jsme a jak vysoko v hierarchii se nacházíme. Jenomže všechny krámy, všechna ta auta, to nejsme to my, jsou to jen věci, značky, tituly, peníze,...

Vlastně je to velmi jednoduché - čím méně jsme si vědomí sebe (čím nižší je naše sebe-vědomí), tím více potřebujem vnější symboly, které ostatním sdělí, kdo jsme a jak vysoko v hierarchii se nacházíme. Jenomže všechny krámy, všechna ta auta, to nejsme to my, jsou to jen věci, značky, tituly, peníze,...

Čo by ste odporučili tým, ktorí uvažujú o predaji auta, ale boja sa toho, ako budú bez neho fungovať?

Otestovat si cestování veřejnou dopravou a vnímat její přednosti i nedostatky. Pak udělat to samé v autě. Na něco je lepší veřejná, na něco auto. Neexituje jedna ideální forma na všechno. Většinu života totiž prožijeme na autopilot, kdy děláme to, co dělají ostatní. Dnes je normální jezdit všude autem, a tak většina jezdí autem. Jako ovce, bez rozmyslu. Stoupněte si nějaké ráno ve všední den nebo odpoledně k libovolné hlavní silnici a čárkujte auta, kde sedí víc než jeden člověk. V Česku, v 10 milionové zemi je přes 6 milionů aut, v průměrném autě jede 1,3 člověka. Málokdo z těch, kteří auto vlastní se zamyslel nad tím, co s ním auto dělá, jak moc ničí jeho život, zdraví a jak přispívá k destrukci celé společnosti a planety. Diskuze o tomto tématu je ve společnosti nulová (existuje, ale jen v malém na okraji), rozpočty auto-korporací jsou obří a česká a slovenská vláda brání životní styl postavený na individuálním vlastnictví automobilu zuby nehty, neboť na něm tu od devadesátých let všecno postavili, jsme laciná montovna pro západní Evropu a je v zájmu většiny obyvyatel zemí na západ od našich hranic, abychom takovým místem i zůstali. 

Rozhovor vyšel ve zeditované formě v článku Žiť bez auta sa dá aj s deťmi, stačí nákladný bicykel či posilnenie života v miestnej komunite

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree 
Peoplecomm: Zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.
Slušná firma: Zde - Propojte nás s podobně smýšlejícími firmami. Díky.