Čtyři dohody

Čtyři dohody

Foto: mbkepp

Asi bych už dnes nespočítal, kolikrát mi někdo doporučoval Čtyři dohody od Jaroslava Duška. Teprve letos, díky kamarádovi, jsem představení (hned dvakrát po sobě) navštívil. A jsem nadšen. Jsem rád, že je tu někdo, kdo umí tak jednoduše a na krásných příkladech popsat systém, ve kterém žijeme, a navíc nabídnout jednoduchý princip jak „z toho“ ven.

Pokud má člověk alespoň trochu otevřeno, myšlenky Čtyř dohod ho nemohou nezasáhnout. Je to také geniální možnost zavzpomínat na dětství a školní léta a uvědomit si mimo jiné, jak moc stojí náš systém na ponižování a zastrašování těch „podřízených“.  Nebo také příležitost zamyslet se, zda chci své děti řídit podobnými pokyny, jakými řídili moji rodiče mne a které tak mistrně pan Dušek cituje: „Okamžitě spi! Odejdi do svého pokoje a vrať se až budeš normální! Vystřel!…“

Vezmeme-li si pochvalu či kritiku druhých lidí osobně, je to pouhá ukázka naší závislosti a manipulovatelnosti.

Co se týče struktury celého představení, vychází z knihy Čtyři dohody od mexického autora Miguela Ruize (narazíte na ni i v našem samostudiu.). Ten doporučuje uzavřít sám se sebou čtyři dohody a žít tak spokojenější a vyrovnanější život.

První dohoda: Nehřešme slovem. Valná většina z nás vypouští slova bez nějaké extra úvahy o tom, co udělají s ostatními. Ponižujeme, vyhrožujeme, zastrašujeme. První dohoda proto říká: važme slova! Buďme přímější, zároveň však ohleduplní. Pokud mluvíme o lidech, kteří nejsou přítomni, říkejme pouze to, co obstojí i v jejich přítomnosti.

Druhá dohoda: Neberme si nic osobně. Když nás druzí pochválí, je nám skvěle. Když nás někdo nedej bože zkritizuje, cítíme se pod psa. Zapomínáme na to, že člověk je bytost čistě sobecká a druzí tedy nedělají nic kvůli nám. Jestliže nás někdo chválí, znamená to nejspíše, že je dobře naložen a my jsme se mu pouze připletli do cesty. Stejně tak s kritikou. Nemá s námi nic společného, je pouhou ukázkou přemýšlení daného člověka. Vezmeme-li si pochvalu či kritiku druhých lidí osobně, je to pouhá ukázka naší závislosti a manipulovatelnosti.

Třetí dohoda: Nevytvářejme si žádné domněnky. V dětství, když jsme měli ústa plná otázek, nám ostatní říkali: „Ticho! Co to je za hloupé otázky? Kdo je zvědavej, bude brzy starej!“ a podobně. A my jsme se tak odnaučili ptát a tím vyjasňovat. Místo toho jsme začali žít v domněnkách. Třetí dohoda proto radí: vraťme se k tomu, v čem jsme jako děti excelovali. Mluvme co možná nejjasněji, ptejme se a vyjasňujme.

Čtvrtá dohoda: Dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Ale ne lépe. Proč? Pravděpodobně budeme úspěšnější. A také když se do všeho, co děláme, naplno položíme, nebudou nás přepadat pocity lítosti, že jsme to měli udělat lépe.

Byli jste se na Čtyřech dohodách také podívat? Podělte se, prosím, s ostatními o své dojmy, zkušenosti, myšlenky. Díky, díky.