Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Kolikrát to denně řeknete?
Kolikrát to denně slyším v televizi, v rádiu, v seriálech, na schůzce – všude.
Je pravda to, co slyší moje uši? Je pravda, co ta věta vyjadřuje?
Nebojte se, nebude to sáhodlouhá soci… a jiná blabla studie.
Jen krátké zamyšlením nad tím, co vypouštíme z úst.

Zkratky jsou zvláštní slova. Vytváříme je proto, aby nám usnadnily život, ale než se jim to povede, musí nám ho nejdříve zkomplikovat. To se děje v momentu, kdy se s nimi setkáváme poprvé.

Pokud chceme udělat opravdovou revoluci v tom, jak pracujeme, potom je nutné změnit především vzdělávací systém, který ještě dnes děti spíše odnaučuje učit, než aby rozvíjel jejich osobnost. Všichni jsme vyrostli v pyramidě.

Valná většina zaměstnanců nastupuje do práce jako běžci na dlouhé tratě, aby záhy zjistili, že běží překážkový běh. Zhruba takový je vliv pravidel a směrnic, jejichž tvorbě se v dnešních firmách věnují celá oddělení. Ve firemním světě přitom snad neexistuje tak dvousečná věc jako směrnice.

Foto: lthomas

Protože manažerských teorií je tolik, kolik je lidí, dovolte mi na úvod vyjasnit pojmy. Co se týče autority, neboli toho nehmatatelného, kvůli čemu za námi druzí jdou, existuje v zásadě pět „trumfů“, které máme při vedení druhých v ruce: 1) postavení, 2) možnost využít cukru (odměn), 3) možnost využít biče (trestu), 4) charakter (to, jaký jsem člověk) a 5) odbornost (způsob, kterým rozumím tomu, co dělám).

číst více

Klíčovým problémem pracovního života (bohužel i nepracovního) je to, že se bereme zatraceně vážně. Jako bychom nechali úsměv ve skříňce v šatně nebo před vrátnicí a vydali se na pohřeb blízkého člověka. Všechno je zatraceně vážné…

číst více

Foto: Piri

„Firma nemá nic než vztahy,“ řekl jednou nějaký byznys guru. Tuším, že se pod tím podepsal Lee Iacoca. Myslím, že nepotřebujeme chytré odborníky, aby nám poradili, že bez vztahů to prostě nejde. Jenomže čím upjatější to v práci je, tím menší šanci tam máme vztahy budovat a tužit. A že míra upjatosti je většinou veliká! A tak to chce nějaké „out of office“ akce.

číst více

Každý z nás, kdo pracoval ve větší firmě, si možná pamatuje, jak stresující jsou pondělní rána: řada porad, schůzek, projektů a neplánovaných změn. Proto jsme jednou zavedli dobrovolné společné snídaně – jeden z nás vždy v pondělí ráno přinesl domácí koláče, buchtu, bábovku a jiné laskominy.

Porovnávání se s ostatními máme hluboko v genech. I proto milujeme žebříčky, ve kterých se poměřujeme s druhými. A tak asi nikoho nepřekvapí, že porovnáváme nejlepší, největší, nejzajímavější a kýho výra jaké firmy ještě.