Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Před první pobočkou McDonald's v zemích bývalého východního bloku, v Moskvě jsme s kamarádem Martinem v roce 1990 stávali několika set metrové fronty na housku s karbanátkem i několik hodin. Tak šílená byla tehdy v Rusku situace. Ve světle aktuálního vývoje uveřejňuji krátkou kapitolu z knihy Třináct tisíc dní graficky popisující v čem jsme v Moskvě v roce 1990/91 žili. Sám sebe se ptám (i za své ruské přátele), zda (a jak rychle) se tehdejší situace může vrátit. 

Hned na začátku invaze na Ukrajinu pohrozil Vladimír Putin použitím jaderných zbraní v případě, že by někdo ohrozil Rusko. Včera prohlásil, že nařídil nejvyšší ruskému atomovému arzenálu nejvyšší bojovou pohotovost. Kopíruji sem kapitolu z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti věnovanou tématu atomové hrozby. Kapitola začíná mým osobním zážitkem v Muzeu míru v Hirošimě, kde jsem brečel jako želva a pak vzpomínkou na mé spolužáky, které zemřeli na rakovinu na následky nemoci z ozáření v důsledku exploze v Černobylu. Tyto dva zážitky pro mě byly tím hlavním, kdy jsem pochopil, že hrozba atomové války je jednou z hlavních hrozeb moderního světa, aktuálně tou nejvážnější. Úřad pro jadernou bezpečnost aktuálně vydal doporučení, co dělat v případě jaderného útoku.  

Posílal jsem Zprávy ze života #57. Zde je jejich blogová verze. 
Minulá čísla najdete pod tagem "Zprávy ze života".

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak je možné, že se v demokratické zemi formou svobodných voleb dostanou k moci vyšinuté, psychicky narušené osoby typu Mussoliniho, Hitlera, v dnešní době Trumpa, u nás Babiše nebo Zemana? Jak to, že v posledních volbách v naší zemi zcela propadli Piráti, se stabilní voličskou základnou, a jak to, že se do parlamentu - v době, kdy narůstá chudoba a kolabuje příroda - nedostal vlastně nikdo, kdo měl tato dvě témata v programu? Jak se dočtete dál, důvodem jsou volby, které jako nástroj demokracie přestaly fungovat. Jsou dnes "na prodej" a jsou tak stále snadnějším nástrojem, jak legitimně převzít moc. Historie ukazuje, že pokud volby neopravíme nebo spíše za ně nenajdeme funkčnější alternativu, čekají nás vážné sociální konflikty a válka. O tom, co je s volbami špatně a jak z této šlamastyky dál, je dnešní blog. Text je výňatkem z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Video v úvodu je z rozpravy nad územním plánem u nás doma v Komořanech. 

Poslal jsem právě 56. Zprávy ze života. Dávám je opět do blogu pro lidi, kterým nechodí. Minulá čísla najdete pod tagem "Zprávy ze života".

Včera jsem posílal 55. Zprávy ze života. Dávám je i do blogu pro ty z vás, kterým nechodí. 

Pustili jsme se s Pravým domácím časopisem do nového seriálu s názvem "Příběhy z okraje", ve ktrém bych chtěl každý měsíc vyhledávat zárodky nové ekonomiky a nového života, který se (už z podstaty) rodí na okraji. Chci o nich psát a chci s nimi i točit rozhovory. O tom, proč se chci věnovat okraji, jsem psal zde. V prvním dílu - který právě vyšel v lednovém čísle časopisu - jsem se rozhodl popsat příběh naší Modřanské KPZ-ky, což je jedna z věcí, která za posledních deset let nejvíc změnila můj život. Článek je - v tištěné formě - buď v časopisu, nebo v úvodu ke stažení v PDFku nebo níže v blogu - v nezeditované verzi. K tématu se podívejte na rozhovory a přednášky z prjektu "Zpátky k jídlu". A já mám jediné přání - kéž by tento díl Příběhů znamenal  mnohem víc KPZek, neboť čím víc KPZ-ek, tím víc dobrého života. 

Včera jsem posílal svoje 54. Zprávy ze života. Po bezmála dvou letech jsem pocítil potřebu se vyjádřit ke covidu. Děje se pár věcí, z kterých mi je ouzko - potřeboval jsem o nich napsat. Dávám je i sem do blogu. Foto (Niko Tavernise /Netflix)