Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Včera jsem posílal 55. Zprávy ze života. Dávám je i do blogu pro ty z vás, kterým nechodí. 

Pustili jsme se s Pravým domácím časopisem do nového seriálu s názvem "Příběhy z okraje", ve ktrém bych chtěl každý měsíc vyhledávat zárodky nové ekonomiky a nového života, který se (už z podstaty) rodí na okraji. Chci o nich psát a chci s nimi i točit rozhovory. O tom, proč se chci věnovat okraji, jsem psal zde. V prvním dílu - který právě vyšel v lednovém čísle časopisu - jsem se rozhodl popsat příběh naší Modřanské KPZ-ky, což je jedna z věcí, která za posledních deset let nejvíc změnila můj život. Článek je - v tištěné formě - buď v časopisu, nebo v úvodu ke stažení v PDFku nebo níže v blogu - v nezeditované verzi. K tématu se podívejte na rozhovory a přednášky z prjektu "Zpátky k jídlu". A já mám jediné přání - kéž by tento díl Příběhů znamenal  mnohem víc KPZek, neboť čím víc KPZ-ek, tím víc dobrého života. 

Včera jsem posílal svoje 54. Zprávy ze života. Po bezmála dvou letech jsem pocítil potřebu se vyjádřit ke covidu. Děje se pár věcí, z kterých mi je ouzko - potřeboval jsem o nich napsat. Dávám je i sem do blogu. Foto (Niko Tavernise /Netflix)

Chtěli jsme si v malém jiho-italském městě v jenom z místních krámků komupit nějaké místní (nebo alespoň italské) pivo. Toto mělo být zaručeně italské. A Peroni (níže) prý také - to má dokonce na etiketě nápis "neoddiskutovatelně italské, produkt Bari, Říma a Padovy). Když jsme pak přišli domů, zjistili jsme, že ta větší je Asahi, předtím Anheuser-Busch, SAB Miller a to malé - které mělo být zaručeně italské, je Heinken - dohromady ty největší pivovarnické firmy. 
Toto zkupování malých velkými je jedním z viditelných rysů systému mezinárodních smluv a institucí, které zajistily těm největším korporacím naprosto naprosto famózní podmínky ve formě dotací, subvencí, nulových daní, infrastruktury zdarma, uprávy regalatorního prostředí tak, aby vyhovělo komerčním zájmům velkých firem. Pro tento fenomén se vžil název ekonomická globalizace a je důvodem, proč ti největší non-stop rostou a posilují, zatímco malí, místní živoří a krachují. V tomto blogu se podívejme na to, o co se jedná, neboť o čem víte, můžete kontrolovat (a měnit), zatímco o čem nevíte, kontroluje (a mění) vás.

V tomto novoročním blogu chci říct, že hledám půdu (ve formě budoucí zahrady, sadu,... prostě "pozemku"...). Tuto prosbu mám v hlavě sepsanou už dobrých 15 let, ale až letos na jaře a pak asi před šesti týdny se staly dvě věci, které mě přiměly, abych to konečně z hlavy naťukal do klávesnice - třeba i v naději, že mě někdo nasměruje/pomůže mi mou cestu k půdě znovu najít. Víte-li o nějaké půdě, která by ocenila moji péči, propojte nás prosím :-). Můj email je tomas@peoplecomm.cz.

Toto byl můj nákup před-minulý týden v Obživě. Odhadem 35 kg v batohu, 10 kg v tašce. Cesta z domova do Obživy trvá přes hodinu: bus, tram, tram. Nákup a cesta zpět, dohromady přes tři hodiny. Stejné je to u nás s trhem - nejbližší máme jednou za týden, v sobotu na Výtoni. O víkendu je to hoďka tam a hoďka sem. 

Dnešní blog je "long read" - není to minutové, ani nikterak snadné čtení. Vyhraďte si proto nějaký klidný čas a uvařte si k tomu dobré kafe nebo čaj. 
Za použití jedné evoluční teorie a dvou metafor se na příkladech snažím vysvětlit historii podnikání. Dozvíte se, co je to korporace, jak vznikla, co je její úlohou a jak mistrně se nás dnes snaží přesvědčit, že je něčím jiným, než ve skutečnosti je. Toto téma je na pozadí většiny našich dnešních problémů. Na to, že ovlivňuje prakticky každý aspekt našich životů, se o něm nevede žádná společenská diskuze. Ambicí tohoto článku je přispět právě k tomu, abychom se do tohoto obtížného tématu v diskuzi už i u nás konečně pustili. 

Chcete-li z textu maximální užitek, čtěte ho, prosím s maximálně otevřenou myslí - tj. snažte se mu rozumět, ne s ním souhlasit. Pokud by vám cokoli nesedělo, vše si můžete dohledat. Pro čtenáře, kteří by se chtěli věnovat tématu více do hloubky je v textu i řada odkazů. Pro základní pochopení však proklikávání není nutné. Výsledná podoba textu je výstupem týmu lidí okolo spolku Slušná firma.  

Byl jsem včera v Praze a vyfotil si tam zase pár obrazů. Dělám to často. Všiml jsem si totiž, že když se ve městech dobře díváte, můžete snadno zahlédnout i to, co nám má zůstat skryto. 

Psal jsem tento týden do svých (jubilejních 50tých) Zpráv ze života o opovržení jako o formě komunikace. Protože mi na to přišly desítky radostných dotazů, dávám to i do blogu, kde je to krapet trvanlivější. Třeba to bude někomu k užitku.