Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Highline v NYC je obří inspirace pro další světová města v tom, jak využít zkrachovalé průmyslové objekty a zóny. Jedná se o bývalé kolejště z roku 1934, po kterém se mezi továrnami na západní straně středního Manhattanu přepravovalo maso, mléko a jiné výrobky mezi místními továrnami. V 60. letech začala trať pomalu dosluhovat a následně krachovat. Za starosty Gulianiho se měla dokonce zbourat. Nakonec se ale spojili místní obyvatelé a z bývalého kolejiště vytvořili unikátní, 2,33 km dlouhý park a zelenou stezku, dokonalou oázu, vyhlídku, fascinující místo, které se stalo důležitým centrem života místních obyvatel i magnetem pro návštěvníky z celého světa. 

Jsem velkým fanouškem znovu-obrození místních tržišť. Přál bych, aby každé malé město mělo opět svůj trh, kde místní mohou prodávat místním a od místních nakupovat. Tam, kde se to už podařilo, můžete pozorovat dokonalou renesanci života - lidé mohou zpomalit, poznávají se, propojují, společně bohatnou, jsou šťastnější a zdravější. Dlouho jsem nechápal, jak moc je právě místní tržiště pro život důležité. Až jsem v historické literatuře narazil na objev středověkého tržiště, které dokonale změnilo to, jak evropská města do té doby fungovala. 
Došlo mi, že naše budoucnost bude o to lokálnější, o co víc se nám podaří znovu-obnovit právě místní trhy. Klíčovou úlohu v tom musí sehrát místní zastupitelstva a vybudovat potřebnou infrastrukturu - ideálně zastřešný prostor, stoly, přívod vody, přípojku elektřiny, toalety, stojany na kola,... 
Minulý týden jsme byli na pracovní cestě ve státě New York, v rámci které jsme navštívili i Ithacu, kam jsem se vrátil po více než pěti letech. Navštívili jsme tam místní farmářský trh. V tomto blogu se podívejte na foto-reportáž z tohoto kouzelného místa.  

Mrkněte na pár fotek z 1. ročníku Zero waste festivalu v Písku. Pro mě bylo mimo-řádně inspirativní vidět, co se může stát, když se pár místních lidí a organizací spojí.To hlavní, co co bychom měli dělat, pokud chceme žitelnou budoucnost - je žít tam, kde bydlíme a se sousedy se co možná nejvíc propojovat. Písek je jedním z míst, kde se tohle daří. Mimochodem v Písku je BEZ - jeden z prvních spolkových obchodů s jídlem (vlastněný svými zákazníky). Festival vznikl pod vedením Voda a zeleň v Písku.

Zde jsou Zprávy ze života #66, v kterém píši o jednom seriálu, který mě vcelku dostal. 
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. 

Dnes si přečtěte 10. díl seriálu Příběhy z okraje, který vychází každý měsíc v Pravém domácím časopise (minulá čísla zde). V říjnovém čísle popisuji osm let svého dobrovolničení v základní škole mých dětí - proč jsem to dělal, čemu jsem se věnoval, co mi to dalo a vzalo. Článek si přečtěte v časopise, stáhněte v PDF (výše) nebo v nezeditované verzi (s chybami) zde v blogu (níže).   

Zde jsou Zprávy ze života #65 s tématem fosilního greenwashingu. Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. 

Zde jsou Zprávy ze života #64, v kterých píšu o jednom ne-obyčejném rozhovoru, jednom snu a jedné besedě. Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. 

Věřím v potřebu inspirace a v sílu příkladů. Po letech života a cestování v/po jiných kulturách vím, že největší dávky inspirace dostávám při návštěvách cizích zemí. To byl i můj profesní důvod pro naší nedávnou cestu okolo Baltu. Osobním/rodinným, tj. hlavním důvodem, byla návštěva přátel ve Stockholmu a v Gdaňsku. Kromě toho jsem se chtěl (tentokrát i s celou rodinou) nostalgicky vrátit do Rigy (v roce 2014 jsem tu běžel půlmaraton), do Tallinu (v roce 1990, ještě za Sovětského svazu, jsme tu zažili zajímavé věci, v roce 2000 jsem tu stonal) a do Helsinek (kam jsem v roce 1990 pašoval ruskou vodku). Všechny tyto zážitky najdete popsané v knize Třináct tisíc dní). Co se týče výzkumu - na cestě jsem hledal příklady místní ekonomiky, funkčnosti a dostupnosti veřejné dopravy, zajímal mě rozsah a příklady cyklodopravy, míra a příklady lokalizace i globalizace, dobrého života, dostupnost jídla, nezávislá knihkupectví, místní literatura a pak samozřejmě i dopady klimatických změn a vliv přímého  sousedství s Ruskem.
Do tohoto blogu chci sepsat to, jak jsme se na cestě dopravovali, neboť veřejná doprava tam funguje parádně a je (až na pár výjimek) překvapivě dostupná. Inspirace to byla veliká. 

Děti navrhly, abychom jeli v létě k moři. Já věděl o letním spoji Praha-Split provozovaný firmou Regiojet. Přemýšlel jsem, že by se mi tahle cesta hodila do seriálu o car-free životě, kde mapuju, jak dnes funguje veřejná doprava. A tak jsem navrhl, že bychom jeli vlakem. Děti budou mít moře, já experiment :-). Jestli chcete, udělejte si kafe/čaj a přečtěte si, co jsme na té cestě zažili. Byl to experiment dobrodružný, tak říkajíc "za všechny prachy".