Hlavní úlohou nás běžných lidí je pochopit rozdíl mezi skutečností a mezi příběhy, které jsou nám vyprávěny.

Záleží na tom, kde pracujete. Možná si říkáte, že je přece normální si do práce přivést psa, dítě nebo manželku. Pokud ano, nejspíš děláte v agenturním světě, menší nebo v nějaké svobodnější firmě.

číst více

Lawrence Peter napsal už v roce 1960 bestseller s názvem Peter Principle. Od těch dob se podle této knihy mluví o tzv. Peterově principu. Všiml si totiž, že člověk je ve firemní hierarchii povyšován tak dlouho, až narazí na strop svých schopností.

číst více

Na jedné z konferencí, které jsme v minulosti organizovali, vystoupil můj spolužák z MBA Jarda Ostrčil, HR manažer z CS Cabot. Z jeho vystoupení mi dodnes v hlavě utkvěla jedna fascinující myšlenka. Řekl, že je zodpovědností firmy postarat se o to, aby se zaměstnanec vrátil domů zdravý. Jestliže přišel zdravý do práce, měl by se z ní zdravý i vrátit.

číst více

„Stop kicking the dead horse!“ – přestaň kopat do mrtvého koně, říkal mi často můj kamarád Patrick, Amík žijící léta v Praze. Já mu tenkrát moc nerozuměl. Až jsem někde na internetu narazil na údajné moudro severoamerických indiánů (snad Dakotů), kteří říkají: „Když zjistíte, že jedete na mrtvém koni, je třeba sesednout!“

číst více

Většinou si neuvědomujeme, že první firma, ve které jsme pracovali, byla naše rodina. Rodiče byli našimi prvními šéfy. Sourozenci prvními kolegy. A to, jak nás rodiče vedli, určilo pro většinu lidí to, jak oni povedou další lidi, ať už doma nebo v práci.

číst více

Šel jsem do Hypernovy koupit sušák na prádlo. Měli celkem sympatický za 1390,- (po slevě). Nad kasami svítil nápis: „Žádné velké fronty, když jste ve frontě 4, otevíráme pro vás druhou kasu“. To mě potěšilo, protože na mě venku čekala rodina. Po chvíli hledání jsem však nechytil lepší než dvanácté místo u jedné z několika málo otevřených kas. Atmosféra byla logicky napjatá. Většina postávajících brblala něco o bordelu a o tom, že se na to můžou „vyprdnout“. Ale přesto stáli. I já stál. Asi po půlhodině, mezitím, což jsem to už málem několikrát vzdal, na mě přišla řada.

číst více

Představte si, že máte dvě malé děti a kromě nich také tchýni s mnoha roztodivnými zvyky. Ta například vždy při setkání s dětmi vytáhne lízátko a povídá: „Řekni, koho máš nejraději!“ Správná odpověď zní: „Babičku!“. Děti se rychle učí, a tak jim dojde, že za „babičku“ dostanou lízátko. Babička je šťastná, i děti jsou spokojené. Alespoň v danou chvíli.

číst více

Když pozoruji děti, vidím, že snad nejpřirozenějším způsobem učení se je nápodoba. A zdá se, že ani v dospělosti se to příliš nemění. Snad proto tolik potřebujeme příklady, které můžeme pozorovat a od nichž se můžeme učit.

číst více