Ať přijdou, kdy chtějí!

01. 04. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: picasnpoints

Nechte na lidech, ať si sami určí, kdy přijdou do práce! Pro valnou většinu lidí tohle zní jako výzva k anarchii. Pro většinu lidi z výrobních firem je to, podle mé zkušenosti, naprostá utopie. Jenomže třeba i v Semcu, a to je výrobní firma, to funguje!

Lidi u strojů se sami dohodli, že budou chodit mezi šestou a devátou. Lidi mají flexibilitu, kterou potřebují, a vy najednou už nemusíte hlídat čas. Zrecyklujete píchačky a jiné kontrolní mechanismy a můžete se konečně věnovat práci.

Už v nejedné firmě otestovali, že když lidem dáte možnost strávit ráno s dětmi, oni se vám odmění obrovským nasazením. Nebo si fakt myslíme, že zodpovědný dospělý člověk nepřijde, když se sám s ostatními dohodne, že přijde? Nebo že novinář, který chápe urgenci uzávěrky, půjde místo toho do kina? Takhle to přece v dospělém světě nefunguje! Přestaňme se tedy k zaměstnancům chovat jako k dětem a nechme na jejich zdravém rozumu, aby se rozhodli, kdy a kde budou pracovat. Místo toho se zaměřme na to, co od nich chceme.

Nezapomínejme, že nás všechny do velké míry řídí kmenové instinkty. Sounáležitost se skupinou a tedy do velké míry i strach z vyloučení nás vede k tomu, abychom drželi slovo, i když se nám právě moc nechce.

Abychom vylezli z postele, třebaže za sebou máme hustou noc a raději bychom spali dál. Zdá se mi, že čím lépe pochopíme naši kmenovou podstatu, tím více ji dokážeme využít k sebeřízení. K tomu, aby se věci v práci odehrávaly „svým způsobem samy o sobě“. Aby se lidé řídili sami, tak jako tomu bylo převážnou část historie lidstva.