Vlastní cesta

Takhle jsem se před šesti lety rozhořčoval nad záplavou reklamních letáků, které pravidelně zaplavují naše schránky a vůči kterým už někdy nevíme, jak se bránit. Považuji je za jeden z nejzbytečnějších a též nejtoxičtejších vynálezů, které k nám s kapitalismem 90.let přišly.

číst více

Je zase zima a s ní zase jeden z našich evergreenů. Smog. Je prakticky všude, kde bydlí lidé. Zvykli jsme si na něj. Málokdo ale ví, jak toxická směs to je, a taky že zabíjí. Přitom jsou v Evropě místa, která už bez spalování tuhých paliv nebo bez podobně toxických dieslových motorů fungují. A já si říkám, že to nakonec musí jít i u nás! Stačí, že se dusíme doma.

Vzal jsem proto kapitolu z knihy Třináct tisíc dní, která se věnuje právě kvalitě toho, co dýcháme a vytvořil k tomu krátké video. Souzníte-li, sdílejte.

číst více

Kdo máte předplacený Pravý domácí časopis, tak vám nejspíše už včera přistál do schránky. Když si nalistujete stranu 37-39, najdete tam mojí úvahu nad tím, jaký vliv má dostupnost veřejných, bezplatných toalet na kvalitu života. Vkládám ten text i sem do blogu, neboť - přízemnímu tématu navzdory - mi přijde životně důležitý. Týká se totiž na prvním místě lidí, kteří nejsou ve společnosti slyšet - starých, nemocných, těhotných nebo rodičů s dětmi. Pro ty všechny a mnohé další je to téma velmi, velmi osobní a kvalitu života zásadně ovlivňující.

číst více

Sepsal jsem si 20 momentů roku 2017, které mi vzaly dech, které mě zarazily a přinutily mě přemýšlet. Je to takový můj každoroční přechodový rituál. 2016 je zde, 2014 zde.

Došlo mi při tom, že už je to 11 let, co jsem s blogem začínal - vlastně ještě v době, kdy to byl pro většinu lidí "blok". Cítím se v tom tak v našich končinách jako senior, penzista nebo loajální zaměstnanec - podle toho, jak se na to člověk podívá :-).

číst více

Seknul jsem letos už nadobro s lyžováním, respektive se snowboardem.
Byli jsme minulý týden ještě naposledy s mými rodiči a dětmi v italském Bormiu (na přání maminky) a já se v těch místních skiparcích, s umělým sněhem, stejně umělým jídlem, hromadou odpadků, hlasitým italským popem a se zástupy nablýskaných lyžařů-konzumentů, necítil vůbec dobře.

číst více

Kniha Ve svém živlu: Jak najít svůj důlek: To, v čem jste nejlepší a co máte opravdu rádi patří definitivně k mým letošním objevům.
Ve videu výše vysvětluji v čem je tato kniha pozoruhodná a také to, jak jsme k ní přišli.

číst více

Ingu a Miša Poppeovi považuji za jeden z neinspirativnějších párů v mém okolí. Fascinuje mě, že kdykoli jim v životě něco chybí, jdou a vytvoří si to. Nevyjmenovávají důvody proč něco nejde, jen prostě hledají způsoby, jak by to mohlo jít. Dokáží být bez toho, aby potřebovali mít (hromadu věcí, které většina lidí považuje za nezbytné). Fungují (jako rodina) do velké míry bez odpadu.
Včera ráno jsme s Mišem zasedli u nich v krámku (BezobaluZlin.cz) a já se ho ptal na to, jak se pro tento život vlastně rozhodli, jak ho ve Zlíně budují, jak dnes bydlí, proč a jak založili ve Zlíně bezobalový krám a začali se tak v životě věnovat oba něčemu o 180 stupňů jinému. Zajímalo mě také, jak to všechno kombinují s výchovou svých dvou kluků.

Pro mě velmi inspirativní. Zaposlouchejte se.

číst více

Sedli jsme minulý týden s kamarádem Mišem Poppem z Bezobalu Zlín, abychom se pobavili o tom proč a jak si přeorganizovat život tak, aby po nás nezbylo tolik odpadků. Pro pár zajímavých souvislostí mrkněte na text "Planeta plastem oděná".

číst více

Třináct tisíc dní. Tolik zbývá průměrnému českému třicátníkovi do smrti. “Třináct tisíc dní” je zároveň i moje memento mori. Moje metafora, která mi má připomínat, abych žil dokud žiju.
Vím, průměr je umělá veličina. Někoho čeká dvacet tisíc, jiného o poznání míň. To je vlastně na smrti to nejtajemnější. Nevíme, kdy a za kým přijde. Čteme a slyšíme o ní, vidíme ji ve filmu a máme pocit, že ji známe. Jenomže jsme vedle, jak ta jedle. Žádná lidská společnost ji nedokázala vytěsnit ze života tak dokonale jako ta naše. A tak, když nakonec přijde - a ona přijde! - zasáhne nás o to víc.
Mě o víkendu zasáhla. Umřel mi kamarád a kolega Lukáš. “Třináct tisíc dní” (a jiná tajemství života) byly naším velkým společným tématem. Zaboha by mě

číst více

Žijeme v krabici, v kruhu nebo někde jinde? Při sledování rozhovorů s Ricardo Semlerem ze Semca (Podivín, Sedmidenní víkend) jsem narazil na geniální metaforu života v krabici.

číst více