Osvobození práce od zaměstnání

Vzpomínám si na to dobře. Srpen 1996, Bamako, Mali, západní Afrika. Vlahá africká noc. Sedíme v tak třicet let starém mercedesu a jedeme bůhvíkam. Z toho, co právě dělám, mi naskakuje husí kůže. Dělám to, co mi dává opravdový smysl a nezáleží mi ani na penězích či postavení. Dávám do toho srdce, vášeň, celou svoji duši.

Moji rodiče i prarodiče dbali s obzvláštní pílí na to, abych se vyvaroval používání sprostých slov. Slovíčka jako píčoviny tak do mého slovníku nepatří. Přemýšlím ale, jestli to není škoda. Třeba právě píčoviny vystihnou podstatu věcí možná líp než desítky „slušných“ opisů. A tak jsem po něm dnes sáhl (mimochodem, našel jsem ho na blogu Ivana Derera).

Pokud chceme udělat opravdovou revoluci v tom, jak pracujeme, potom je nutné změnit především vzdělávací systém, který ještě dnes děti spíše odnaučuje učit, než aby rozvíjel jejich osobnost. Všichni jsme vyrostli v pyramidě.

Život a vydělávání na život jsou pro většinu lidí okolo nás dvě rozdílné věci. I proto více než osmdesát procent lidí bere práci jako povinnost s neblahými důsledky pro všechny z nás. Naštvaný řidič autobusu, nepříjemný lékař, nervózní učitel, protivná prodavačka… Je to tak časté, že si většina z nás zvykla a považuje to za normální.

číst více

Foto: Rory Wilmer

Prezident Václav Klaus má příští týden společně s vládou odjet na třídenní výjezd mimo Prahu. Jejich cílem bude společně načrtnout další budoucnost České republiky. Podle zákulisních informací se má na tomto sezení pod vedením věhlasné konzultační firmy rozhodnout, že se bude měnit vlajka, hymna a hlavní město České republiky.

číst více

Foto: Swamibu

Pyramidy známe nejčastěji jako hrobky. Jezdíme se na ně dívat – do Egypta, Mexika, do Guatemaly… Fotíme se s nimi. Lezeme po nich. Kdo z dnešních lidí by ale chtěl pracovat na hřbitově, v krematoriu, případně pohřebních službách?

číst více

Nikdy bych nepřišel na trefnější metaforu pro pochopení principů fungování základního organizačního principu moderní korporace, kterým je pyramida, jak ji popsal Ricardo Semler ve své první knize Podivín.

číst více

Občas na našich setkáních požádám lidi o následující experiment: Každému rozdám jablko a požádám je, aby ho měli celý den u sebe, ovšem tak, že to ostatní neuvidí (což je buď velmi obtížné nebo dokonce nemožné). Ke konci dne je už většina lidí unavená a poněkud rozmrzelá z nesmyslného schovávání jablka, které stejně všichni ostatní vidí. Mnoha lidem už během dne dojde paralela skrývání věcí, které by ostatní neměli vidět, s předstíráním, že jsme takoví a ne makoví. číst více

Foto: Boazimages

Stačí chvíli pozorovat malé děti a člověku dojde, že se nejlépe učíme nápodobou. Je nám to vlastní, jde to samo. Proto jsem se v Kdo umi, ten umí I.; Kdo umi, ten umí II. a Kdo umí, ten umí III. snažil nabídnout tři ukázky lidí, kteří excelují v tom, co dělají. Myslím, že podobné příklady nám mohou pomoci s naším pracovně – revolučním hnutím. Minimálně mně pomáhají.

číst více