Rozbijme pyramidu! Ale jak?

15. 03. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: Swamibu

Pyramidy známe nejčastěji jako hrobky. Jezdíme se na ně dívat – do Egypta, Mexika, do Guatemaly… Fotíme se s nimi. Lezeme po nich. Kdo z dnešních lidí by ale chtěl pracovat na hřbitově, v krematoriu, případně pohřebních službách?

Těch zájemců moc není! A přesto je k tomu nutíme. Pyramidu jako systém řízení volí 99,99 procent firem. V pyramidálním systému organizace přitom není možné už z podstaty zavést firemní demokracii, tj. dát lidem stejná práva a možnosti rozhodovat a volit, tak jako je to běžné v občanském životě.

Proto je nutné ji zrušit! Zažil jsem však mnoho Potěmkinových vesnic, kdy se osvícený šéf v pyramidě začal chovat demokraticky. Odložil kravatu, naučil se nová slova, vyzval lidi, ať mu tykají, nebo se přestal dívat na hodinky, když přišli do práce. Protože to však byla spíše hra na demokracii, lidé mu to neuvěřili a vše fungovalo postaru.

Proto nevidím jiné řešení než nálož dynamitu. Zbořit to a postavit znovu. Ale jak? Zatím jsem narazil na tři funkční alternativy. První jsou kruhy, které zavedli v Semcu. Druhou možností je hřiště, o které se pokoušejí mnohé firmy od USA po Japonsko. Třetí, tzv. „soukolí“ zavedli v pražské Helmě.

Organizace v Semcu vypadá jako tři kružnice se stejným středem – malá uprostřed, do které patří zhruba šest lidí, tzv. „poradců“ (ekvivalent představenstva nebo týmu vedení v pyramidě). Do druhé, větší kružnice spadá dalších cca deset lidí – vedoucích divizí, kteří si říkají „partneři“. Do poslední, největší skupiny patří všichni ostatní. Součástí systému třech kružnic je dále pak i řada trojúhelníků, které jsou součástí poslední, největší kružnice. Každý trojúhelník obnáší menší tým pod vedením tzv. „koordinátora“. Smyslem fungování nejmenší kružnice je inspirace, iniciování změn a stimulování nových aktivit. Ve druhé kružnici jsou lidé, kteří ve své podstatě řídí firmu a dále pracují s podněty z prvního kruhu. Poslední skupinou jsou koordinátoři, kteří vedou skupinu 5–20 spolupracovníků.

Podle Semlera systém kruhů osvobozuje lidi od tyranie pyramidy. Mohou se pohybovat daleko volněji směrem, který je táhne. Ne pouze nahoru, protože „nahoru“ přestalo existovat. Zároveň se tak silně omezila formální autorita, a vést tudíž mohou ti, kteří opravdu vedou – na základě přirozené autority. A to je velmi podstatný bod. Když lidi zbavíte formální moci/autority, pak jim vezmete chlívek v organizačním grafu, nabubřelé tituly a jiné symboly moci, není zbytí, než zapracovat na přirozené autoritě. Už není důvod je poslouchat jen proto, že jsou šéfové. Najednou si to, že za nimi druzí půjdou, musejí zasloužit. A tak rozbití pyramidy vede především k rozvoji vůdčích schopností, tj. dovedností formulovat myšlenku, přesvědčit a získat druhé, inspirovat je.

Nevidím jiné řešení než „nálož dynamitu“. Zbořit to a postavit znovu.

Tím, jak mizí pyramidální úrovně, se výrazně zlepšuje komunikace a s ní i spolupráce a využití zdrojů. Už není nutné se propracovat přes tři úrovně šéfů, když chce člověk mluvit s někým „výše postaveným“. Všichni z třetí kružnice mají stejného partnera. Všichni mají při rozhodování jeden, stejně významný hlas.

Rozbitím pyramidy se v poslední řadě zbavíte mnoha vrstev tuku. Ano, celé to připomíná odtučňovací kůru! Člověk v procesu boření pyramidy zjistí, že tato vrstva managementu, stejně jako některé jiné pozice či určité celé oddělení jsou zbytečné. Celá změna se tak podobá známé hře „Škatulata, hejbejte se!“, kdy skupina lidi chodí okolo kruhu židlí, které s každým kolem ubývají.

Princip hřiště vypadá ve firemní praxi následovně: Firma se rozseká na několik menších hřišť – manšaftů, která se drží principů známých ze sportovišť (odtud název hřiště). Těmi jsou především jasně definované role a cíle a průběžná zpětná vazba na výkon každého člena manšaftu. Hlavní rozdíl mezi pyramidou a hřištěm spočívá v tom, že na hřišti působí v obraně ten, kdo je v obraně nejlepší. Ne ten, který tam vystoupal ze spodních příček, nebo někdo, kdo si místo po letech praxe zasloužil.

Zajímavý model testují v pražském vydavatelství Helma:

Tak co? Kruhy, hřiště, soukolí nebo něco úplně jiného?