Komunikace

Tohle video jsem natočil před rokem a půl. Minulý týden mi na něho přišel kritický e-mail. Kritický, ale velmi repektující a konstruktivní. Protože jsem v našich končinách zvyklý spíše na ponižování a opovržení, rozhodl jsem se ho použít jako ukázku. Samozřejmě, kdybychom ten text podrobili rozboru (což bude - mimo jiné náplní zde), i zde bychom našli stopy pravdařství a opovržení. Přesto - dle mého - je to na českou kritiku je to vyjímečně dobré. Proto hodné šíření.

číst více

Včera jsme si s Lukášem sedli na šutry za naším domem a zkusili se pobavit o tématu kritizování. Přijde nám, že je tohoto fenoménu okolo nás celkem dost, a že by si debatu zaloužilo. Neformálně, bez střihu se dvěma třísekundovými výpadky.

číst více

John Gottman, jeden z nejvěhlasnějších vědců, zkoumající mezilidskou komunikaci, definoval před lety čtyři základní formy komunikace, které ničí vztahy (viz úvodní video). Tou "nejtoxičtější" formou je tzv. opovržení (v angl. contempt, tj. kritika z pozice vyššího, chytřejšího, lepšího). Protože se blíží prezidentské volby, poslouchám o to bedlivěji, co leze našim politikům a především současnému prezidentovi z úst. V tomto blogu mi dovolte krátkou úvahu o komunikaci prezidenta a jeho vlivu na celou společnost.

číst více

číst více

Jako malé dítě jsem prý neměl problém stoupnout si před lidi a vyprávět jim jakýkoli příběh. Pak jsem prošel českým vzdělávacím systémem a moje sebevědomí se z horních pater přestěhovalo do sklepa a z mluvení před lidmi se stala velká noční můra. Už prezentace na vysoké škole znamenaly dopředu zpravidla bezesnou noc a následně výčitky svědomí. V prvním zaměstnání mě párkrát vystrčili před asi stovku obchodních zástupců a pokaždé to byla katastrofa. Ani nevím, jak jsem do tenkrát dokoktal. 

číst více

Myslím, že velmi často mluvíme sakra složitě. A že se díky tomu zatraceně míjíme. A myslím si, že to (mimo jiné) souvisí s tzv. „děláním dojmu“. Já ho nikdy dělat neuměl. Většinou jsem se u „toho“ červenal, občas se i zakoktal a bylo mi celkově tak nějak divně. Přitom právě „dělání dojmu“ je v naší společnosti důležitější než být sám sebou (alespoň to je můj pocit). Velkou součástí této „hry na někoho jiného“ jsou logicky slova. Čím větší a cizejší, tím větší pocit důležitosti (v některých kruzích) člověku zdánlivě dodávají. A protože je to hra, kterou hrajeme odnepaměti, většinou se jí ani nedivíme.

číst více

Kdo jste se tu už trochu rozhlédli, nebo jste u nás na něčem byli, víte, že místy používáme poněkud netradiční slovník. Mně totiž ten náš jazyk přijde natolik krásný, že by byla škoda si s ním trochu nezaexperimentovat. Jenomže jak už to s experimenty bývá, občas nevyjdou… mnozí si možná vzpomenete na moje vzdechy, že mi není rozumět!?

číst více

Čurání, močení… (nebo jak jinak tomu říkáte!?) je fakt problém. Pokud jste muž – Evropan, uvědomujete si ho pravděpodobně nejčastěji na veřejných záchodcích. Čas od času se zde objevují pokynu typu: „Miřte do pisoáru a ne na zem!“, nebo vás jednoduše napomene „hajzlbába“. Jestli žijete s ženou (matkou, manželkou, přítelkyní), je určitá pravděpodobnost, že podobné komentáře či povzdechy zaznamenáte i doma.

číst více

Pokud jste to ještě neudělali, podívejte se na příští televizní zprávy s tužkou v ruce. U každého oznámení si zaznamenejte, zda je pozitivní nebo negativní. Stejný experiment můžete udělat při čtení novin.

číst více

Tenhle film miluju! Petr Nárožný mě nepřestává fascinovat svým trváním na tom, aby jeho filmová manželka Iva Janžurová tzv. „formulovala přesně“, tj. aby používala správná slova.

číst více