Zrcadlo sebepoznání

Zrcadlo sebepoznání

Foto: °flo

„Jediný člověk, před kterým se neschováme, jsme my sami. Proto stojí za to se trochu poznat".

Když chci někoho opravdu poznat, obvykle volím jednu ze tří možností. S tím člověkem buď 1. cestuji, 2. vařím, nebo za 3. pracuji. Stačí pár konfliktních situací a spolehlivě se projeví, kdo jsem já a kdo je on/ona.

Jak ale poznat sebe? Můžu se podívat do zrcadla. Tam ale neuvidím nic moc jiného než to, co jsem tam už viděl tisíckrát. Naštěstí existuje ještě jedno zrcadlo, které je mnohem zajímavější a prozradí mi o mně daleko, daleko víc. Řekne mi, jaký opravdu jsem, ne jaký bych chtěl nebo měl být. Neukáže mi pouze mou tvář, nýbrž to, jak smýšlím, co mne motivuje a také čeho se bojím.

Tím zrcadlem je zrcadlo mých vztahů. Vztahů mezi mnou a mým partnerem, mezi mnou a mými dětmi, rodiči, přáteli, známými, mezi mnou a ostatními lidmi. Mezi mnou a stromy, řekou, autem, odpadky… Prostě já a ostatní.

Jaký bych chtěl nebo měl být? Mnoho z nás touží po oblíbenosti, citlivosti, pozornosti, spolehlivosti, inspirativnosti…

Ale jací ve skutečnosti opravdu jsme?

Můžeme mít pět titulů před a šest za jménem, ale pokud neznáme sami sebe, veškeré vzdělání světa je nám k ničemu.

Sledujme, jak hovoříme s lidmi: nejzdvořileji s těmi, od kterých můžeme něco získat. Lhostejně s těmi, od kterých nic nezískáme. Pozorně, až pokorně s těmi, kterých se bojíme. S opovržením s těmi, nad kterými cítíme převahu. Možná vstaneme, když vstoupí důležití lidé. Zůstaneme však sedět, když vstoupí ti ostatní. Jak se chováme k těm nejbližším v porovnání s těmi, které sotva známe? Stačí se na chvíli zastavit, otevřít oči a ta nejdůležitější škola života – sebepoznání – může začít.

Můžeme mít pět titulů před a šest za jménem, ale pokud neznáme sami sebe, veškeré vzdělání světa nám je k nevalnému užitku. Díky akademickému vzdělání máme obrovské znalosti, jsme schopni citovat ty největší myslitele planety, ovšem bez poznání sebe sama jsme jako papoušek, který dokola opakuje omezený repertoár vět a slovíček jiných lidí.

Pokud toužíme zmoudřet a být sobě a ostatním více prospěšní, seznamme se sami se sebou. Možná se konečně uvidíme v pravých barvách jako chamtiví, závistiví, konfliktní nebo hloupí. Ať už bude výsledek jakýkoli, bude osvobozující. Když se člověk dozví, kdo je, nemá už takovou potřebu být tím, kým není. A to je sakra úleva!