Zde je vaše nová kreditní karta!
12. 10. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
George W. Bush se proslavil mnoha výroky. Jeden z nejcitovanějších zazněl krátce po 11. září 2001. Tehdy se Američané ptali, jak mohou pomoci zasažené, strádající Americe. Co nejlepšího mohou udělat pro svou zemi. Pan Bush tehdy k překvapení mnohých řekl: „Nakupovat!" Mohl říct tisíc věcí, ale řekl právě nakupovat.
Já to beru jako ukázkový příklad toho, jak funguje náš systém. V míře dříve nevídané si kupujeme věci, které často vůbec nepotřebujeme, za peníze, které často nemáme, a to velmi často proto, abychom se vyrovnali lidem, které nemusíme (jak trefně vystihuje tahle věta naše krysí závodění).
Z jedné strany do nás buší reklamní průmysl. Jeho úkolem je do velké míry vyvolat v nás pocit, že to co chceme, ve skutečnosti potřebujeme. Že bez toho nemůžeme žít. Možná jste si také všimli, že už nemůžete žít bez toho či onoho, přestože jste před pěti lety třeba neměli ani tušení, že taková věc existuje. Reklamní průmysl je živen výrobci, kteří (aby uspokojili akcionáře a jejich ega) musí růst a růst. A tak je všeho všude nadprodukce a my nakupujeme jako o život. Jen se o víkendu vydejte do jakéhokoli nákupního centra v naší zemi. Třebaže je říjen budete mít nejspíš pocit, že právě vrcholí předvánoční horečka.
A protože je toho moc, co potřebujeme, často nám na to nestačí peníze. A tak existuje obrovský trh bank, splátkových firem, skrytě i nepokrytě lichvářských společností. I to jsou firmy, a tak mají pocit, že potřebují růst a zase růst. A přes všechnu tu tzv. krizi se hranice pro to, komu, co a jak půjčit, posunují (v naší zemi) do dříve nepoznaných rozměrů.
Žijeme v systému, kdy se snažíme nakupovat věci, které nepotřebujeme a na které nemáme, jenom proto, abychom se vyrovnali lidem, které nesnášíme.
Asi vám také chodí podobné nabídky jako ta, co přišla mně (viz nahoře). Nemohl jsem si pomoci, abych to sem nevystavil. ČSOB se snaží vyjít vstříc mým potřebám. A tak mi posílá kartu až domů. Opravdu. Normálně si mě našla až doma! Nepotřebuji ji, ani ji nechci, a stejně si mě našla. Prý tím můžu platit za nejnovější elektroniku, kterou ale nechci. Stačí jen aktivovat. A nemusím se u toho držet zpátky! Snažím se vyhnout reklamě, co to dá. Nemáme televizi, neposlouchám rádio, nečtu deníky. Co čtu a sleduji, se snažím vědomě vybírat. A přesto mě tahle karta dohnala.
Je mi líto toho plastu a kusu papíru v koši a celé té práce, kterou s tím někdo musel mít. Co prospěšnějších věcí mohli ti lidé udělat!? A celé mě to nutí k zamyšlení nad tím naším smutným systémem, kdy se snažíme nakupovat věci, které nepotřebujeme a na které nemáme, jenom proto, abychom se vyrovnali lidem, které nesnášíme.
Nemáte na to, co potřebujete (nebo chcete)? Žádný problém. Naopak, je to skvělá příležitost vám půjčit a zadlužit vás.
O to víc se raduji, že už i v naší zemi jsou lidé, kteří tyto praktiky a bezduché zadlužování nepovažují za normální. Člověk v tísni spojil síly se sdružením ochrany spotřebitelů a pustili se do více než chvályhodné osvěty - viz spotřebitelský úděl. Držím jim palce.