Zážitek svobody cyklo-dopravy z Nizozemska a mýtus kopcovitosti jako překážky cyklo-dopravy (26. díl seriálu o car-free životě)

11. 09. 2023, TOMÁŠ HAJZLER

Tyto prázdniny jsme se - poprvé od covidu - dostali do Holandska. Mimo jiné jsme tam vyrazili i na pár výletů. Z jednoho z nich vzniklo toto krátké video (výše). Jeli jsme na kolech ze Zoetermeeru (předměstí Haagu) do 12 km vzdáleného Delftu a zpět. Do tohoto blogu jsem pak sepsal některé základní souvislosti okolo holandské cyklo-dopravy, snažím se tu vyvrátit hlavní argument proti tomu, abychom podobnou infrastrukturu budovali i ve městech jako je Praha a chci ukázat, jak důležitá je cyklodoprava pro svobodu člověka. 

Co se týče právě svobody dopravy, Nizozemsko patří - mezi evropskými zeměmi - mezi nejsvobodnější místa na světě. Prakticky v celé zemi si člověk může vybrat, zda půjde pěšky, pojede na kole/koloběžce, veřejnou dopravou nebo autem. Samozřejmě, že to není dokonalé. Veřejná doprava je tu drahá - ani Nizozemsko totiž neodolalo vábení privatizace veřejného majetku, které začal v 80.letech po celém světě roztleskávat tandem Reagan/Tchatcherová. Vysoké ceny jsou však, pro ekonomicky neaktivní skupiny, alespoň mírněny systémem slev - např. studenti mají dopravu do školy veřejnou dopravu zdarma.  

Nizozemsko patří mezi dopravně nejsvobodnější místa na světě. Prakticky v celé zemi si člověk může vybrat, zda půjde pěšky, pojede na kole/koloběžce, veřejnou dopravou nebo autem.

Infrastruktura pro kola je stejně dokonalá jako ta pro auta

Co se ale týče infrastruktury, tak ta je tu jednoduše úžasná. Našince zaujme především právě ta, která umožňuje bezpečnou a radostnou pěší a cyklo dopravu. Kdo jste v Holandsku někdy byli, určitě jste si všimli všech těch cyklostezk, cyklo-nadjezdů, cyklo-podjezdů, cyklo-parkovišť nebo třeba i vtipných cyklo-odpadkových košů… Možná jste taky žasli z těch stovek tisíců cyklistů, kteří se tu ve špičkách přemísťují sem a tam... v běžném společenském oblečení - pánové často v polobotkách a oblecích, dámy v lodičkách a kostýmcích, a to za každého počasí. Samozřejmostí je, že se tu jezdí bez přileb - pouze 0,5% Holanďanů jezdí v přilbě, což jsou většinou ti, kteří na kole jezdí za sportem. Holandsko má 17 milionů obyvatel a je tu 23 milionů kol, včetně 2,4 elektrokol (z toho valná většina je prostředkem představy, ne pouze zábavy či sportu). Infrastruktura umožňující cyklu-dopravu je tu podobně dokonalá.

A to je možná to hlavní AHA: Chceme-li nějakou formu dopravy, je nutné ji nejprve vybudovat zázemí. 

Ve špičkách se tu přemísťují stovky tisíc cyklistů denně... žádné barevné dresy, ale běžné společenské oblečení - pánové často v polobotkách a oblecích, dámy v lodičkách a kostýmcích, a to za každého počasí. Samozřejmostí je, že se tu jezdí bez přileb - pouze 0,5% Holanďanů jezdí v přilbě. V sedmnácti-milionovém Nizozemsku je 18 milionů registrovaných kol.

Poděkujme ropné krizi 

Zajímavé může být, že do roku 1973 kopírovali Nizozemci metody amerických (dopravních) plánovačů: budovali dálnice, obchvaty, pumpy, obří nákupáky, satelitní předměstí a další prvky infrastruktury, která umožňuje individuální automobilismus. Dělali to samé, o co dnes usiluje politická reprezentace u nás -  v Praze a ve většině českých měst pod taktovkou ODS a další tzv. pravicových stran. V Nizozemsku najdete jednu z nejhustších sítí silnic na světě - daleko hustší než mají třeba Francie nebo Německo. Ve špičkách bývají tyto (často třeba i desetiproudé) dálnice naprosto přecpané. Není tu totiž výjimkou, že se tu dojíždí do zaměstnání denně i 60 a více km. Do začátku sedmdesátých let se tu na kole jezdilo stejně obtížně jako ve většině českých nebo slovenských měst. Pak ale přišla ropná krize a kalvinistické Nizozemsko, které má v hodnotách úspornost, se vrhlo do budování cyklo-infrastruktury, kterou zde dnes obdivuje celý svět. 

Kopcovité město = cyklodoprava je nesmyslná

V Česku patříme k zemím, v kterých byla "svoboda dopravy" (tj. možnost si svobodně vybrat, jak se budeme přepravovat) podřízena svobodě velkých firem podnikat. Prostřednictvím miliard korun vydávaných každoročně na lobbing a re-klamu - u nás dominujícího "automotive" průmyslu, je nám tak vlastnictví automobilu prezentováno jako nástroj svobody, klíčový symbol společenského postavení a de facto nezbytnost. O stínu, tj. o destruktivních dopadech nadřízenosti autodopravy nad jinými formami přepravy se (logicky) mlčí. K co nejdelšímu udržení dominantní pozice individuálního vlastnictví automobilu vznikají i různé mýty. Jeden z nich tvrdí, že ve městech jako je Praha, není cyklo-doprava možná, neboť Praha je (prý) kopcovitá a tedy pro cyklo-dopravu nevhodná. 

V Česku patříme k zemím, v kterých byla "svoboda dopravy" (tj. možnost si svobodně vybrat, jak se budeme přepravovat) podřízena svobodě velkých firem podnikat. Prostřednictvím miliard korun vydávaných každoročně na lobbing a re-klamu je nám tak vlastnictví automobilu trvale prezentováno jako nástroj svobody a klíčový symbol společenského postavení.

Tři osobní zkušenosti

Mám tři osobní zkušenosti, díky kterým vím, že kopce nejsou pro kolo žádný problém. 

Zaprvé: Vyrůstal jsem v podhůří Orlických hor. Kolo bylo častým dopravním prostředkem při cestách z mého rodného Lanškrouna k babičce do České Třebové (přes Skuhrov), na chatu do Čenkovic, za přítelkyní do Mistrovic. Místní stometrová převýšení jsem zvládal (a zdaleka nejenom já) na starém kole po dědovi naprosto s přehledem a nikdy jsem si nevšiml, že bych "smrděl" (což je též častý argument lidí, který mýtus o kopcovitosti jako překážce šíří).

Zadruhé, v roce 1993 jsem v Nizozemsku rok žil. Od pondělí do pátku jsem denně  dojížděl 40 km do/ze školy. Od té doby jsem tu pečený, vařený a kolo je vždy základní prostředek přepravy na krátké vzdálenosti. Z toto titulu - na "vlastní pokožku" vím, že v Nizozemsku často leje a fučí tak, že vyšlápnout mnohé české kopce je s tím naprosto srovnatelné. 

Zatřetí je tu srovnání s městy, které jsou kopcovitá "až hanba" a kolo je tu přitom normálním prostředkem dopravy, neboť tato města pro ně vybudovala nutnou infrastrukturu. Zde je krátké video, které jsem natočil vloni ve Stockholmu, kde najdete podobné kopečky jako v Praze a na kole se tu přitom jezdí běžně:

A zde z podobně kopcovitého Bristolu ve Velké Británii (Park Street - 1.10.23) 

P.S.: A obstojí vůbec argument kopcovitosti v době elektrokol? Není už na čase vymyslet jinou argumentaci? 

Jsou Nizozemci svobodnější nebo Češi? 

Do Zoetermeeru jezdíme za přáteli, které známe ještě z let, kdy jsme neměli děti. Celé ty roky tak máme možnost srovnávání kvality jejich života - často i co se týče jejich a naší svobody. Je to velké téma, na separé text, ale k dnešnímu tématu mi dovolte dvě srovnání. 

To první je svoboda školních dětí. Všiml jsem si, že náš vzdělávací systém je mnohem svobodnější. Pozoruji to na tom, že my - z titulu naší práce - v zimě často odjíždíme na nějaký pracovní pobyt mimo ČR (dokonce až na tři měsíce). Děti mohou jet (za určitých podmínek) s námi.
V Holandsku toto není možné. Když chtěli naši kamarádi odcestovat mimo čas prázdnin, podmínkou bylo, že musejí jet na minimálně osm měsíců a děti kompletně odhlásit ze systému - viz "Rok za školou" (vyrazili s nimi na cestu kolem světa). V tomto ohledu jsme tedy v Česku mnohem svobodnější... i když systém "povinného odnětí svobody na základě věku" dětí je v obou zemích stejný (jen naše "věznice" nemají tak přísnou ostrahu).

Obyvatelé holandských měst žijí zpravidla v "15 minutových městech" - tj. do 15ti minut si pěšky, na kole nebo veřejnou dopravou, obstarají všechno podstatné. 

Kolo je nástrojem svobody

Na druhou stranu, naši holandští kamarádi mají právě možnost vybrat si svobodně, hned z několika forem dopravy. Je fascinující pozorovat, jak si tu na kole zařídí doslova všechno. Obyvatelé holandských měst žijí zpravidla v "15 minutových městech" - tj. do 15ti minut si obstarají - pěšky, na kole nebo veřejnou dopravou - všechno podstatné. A pokud potřebují jet dál, dojedou na vlak, kde kolo zaparkují a dál jedou vlakem. 

Ten nesmírný vliv rovnoprávnosti cyklo-dopravy na kvalitu jejich životů pozoruji ale především na dětech. Ty tu totiž jezdí od malička do školy, na kroužky, za kamarády, na kole - společně s ostatními dětmi z ulice, velmi brzo bez nutnosti dospělého doprovodu nebo rozvážení automobilem. Je asi zbytečné říkat, o co zdravější, šťastnější, klidnější, levnější a o co více ekologický takové dětství a rodičovství je. 

Foto: @Cycling_Embassy

Vliv cyklo-dopravy na kvalitu životů našich přátel v Nizozemsku pozoruji především na dětech. Ty tu totiž jezdí od malička do školy, na kroužky, za kamarády, na kole - společně s ostatními dětmi z ulice, velmi brzo bez nutnosti dospělého doprovodu nebo rozvážení automobilem. Je asi zbytečné říkat, o co zdravější, šťastnější, klidnější, levnější a o co více ekologický takové dětství a rodičovství je. 

Ta hlavní otázka, kterou bychom si měli začít pokládat, je: "Jak chceme žít?". 

Pokud chceme zdravý, radostný a dlouhý život, je nutné umožnit život tam, kde bydlíme tak, aby naše města byla 15 minutová. Podívejte se na dokument Netlfixu s názvem "Jak se žije stovky", který mapuje detaily života v místech, kde je nadprůměrně vysoký výskyt stoletých lidí. Tam uvidíte, co je to "dobrý život". Pokud jste četli Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, možná si vybavíte Okinawu. S tou se ve zmiňovaném seriálu seznámíte hned v prvním dílu.  

Před mnoha lety jsem četl knihu s názvem: "Control your destiny or someone else will", tj. "Řiďte svůj soud než to za vás udělá někdo jiný". Kdo jste četli Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, tento blog nebo se umíte dívat, víte, že naše životy dnes řídí - do obrovské míry - korporace a oligarchové. Politici, které si v pravidelných intervalech "volíme", nezastupují nás, ale právě ty mocné. Pokud si nezačneme pokládat ty důležité otázky a dožadovat se odpovědí, můžeme si o svobodách jako je svoboda dopravy, svoboda jíst skutečné místní jídlo bez pesticidů a dalších toxických přísad nebo svoboda nepracovat od nevidím do nevidím, nechat jenom zdát. 

Potíž je v tom, že žijeme v systému, který musí růst, co do objemu zisků korporací. V tomto systém bude vždy výhodnější lidem prodat každé tři roky nové auto a hromadu šmejdů., které nikdo nepotřebuje, neboť to ekonomice korporací a oligarchů to přinese mnohonásobně víc než kdyby člověk (jenom) žil a jezdil na kole. 

"Control your destiny or someone else will" aneb "Řiďte svůj soud než to za vás udělá někdo jiný". 

P.S.: Tento blog je součástí experimentů, které vznikly o prázdninách 2023. Pokud jste nečetli, zde je první z nich - z jižního Slovenska s tématem komodifikace života po roce 1990: Proměna Kravan nad Dunajom jako jeden z obrazů změn v moderní konzumní společnosti

Všechny díly tohoto seriálu o car-free životě a souvislostech hegemonie automobilismu najdete zde.

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree 
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.