Věda a umění o lásce


Jedním z lidí, kteří mi bez nadsázky změnili život je John Gottman. Nadchla mě jeho schopnost na základě pěti až patnácti-minutové konverzace odhadnout, zda se vztah dvou lidí rozpadne nebo vydrží. Zamiloval jsem se do jeho výzkumů. Zapadalo mi to do sebe jako puzzle. Od té doby se přes deset let v našich končinách ptám, kdo ho zná. 99% lidí kroutí hlavou a přitom se už i každé druhé české manželství rozpadá. Letos na podzim se ale něco změnilo, neboť v češtině nyní existuje Gottmanova nejlepší kniha: Sedm principů spokojeného manželství.

Tu knihu DOPORUČUJI všema deseti, ale když už tady o tom píšu, dovolte mi jeden z příběhů mé nové připravované knihy 13000 dní, která je právě o mém vztahu ke Gottmanovu učení. Pokud se vám nechce číst, mrkněte se třeba na přednášku, kde o tom mluvím: V lásce jde o život - ta je už staršího data, ale moje manželka Péťa se na to minulý týden dívala a chvíli se u toho řezala smíchy, chvíli slzela. Tak snad v tom něco bude.

A zde už ten slibovaný příběh z 13000 dní...

„Posnídejte na těle partnera.
Vzájemně si zavázejte oči a poslepu prozkoumávejte tělo partnera. 
Svlékněte se do naha a zahrajte si doma na honěnou.
Milujte se před zrcadlem.
Položte si na postel igelitovou fólii, nalijte na ni olej a pak se milujte.
Zavřete se s partnerem na toaletě ve vlaku či v letadle a tam se milujte…“

To je několik málo příkladů z toho, co jsme s Péťou našli na tzv. Salsa cards, což byl balíček malých oranžových papírových kartiček s nápady na to, čemu se s partnerem věnovat v oblasti sexu. Podle intenzity byly rozdělené na tři kategorie – mild, middle a hot, mírné, střední a ohnivé. Jsme v Seattlu na workshopu s názvem Art and Science of Love (Umění a věda o lásce) a máme nyní 45 minut na to, abychom si popovídali o tom, co bychom chtěli a mohli dělat v oblasti sexu. Listujeme kartičkami. U některých se usmíváme, nad jinými se červenáme.

S odstupem času musím říct, že jsme si s Péťou o sexu nikdy tak dobře nepopovídali jako právě během této třičtvrtě hodiny. Stejně tak jsme nikdy tak dobře neprobrali některá naše konfliktní témata, především problematický vztah Péti k mé mamince.

Je půlka října a normálně už tak deštivý Seattle je ještě deštivější. My jsme ale od sobotního rána do nedělního večera v místním kongresovém centru. Přijeli jsme ve čtyřech, s kamarády Robertem a Gabčou. I oni mají svá témata stejně jako přibližně další dvě stovky párů převážně z USA a Kanady. V hlavním sále má každý pár připravenou spojenou dvoužidli. Workshop vedou manželé Gottmanovi. John vykládá o svých výzkumech a chrlí jednu metaforu, jeden fór za druhým. Jeho manželka Julie přidává svůj pohled a pravidelně společně sehrávají zpravidla velmi vtipnou scénku z jejich života, v které není možné se nezahlédnout.

Lidé, kteří žijí ve šťastném partnerství, jsou v průměru o 35 % méně nemocní a žijí v průměru o čtyři roky déle.

Většinu víkendu trávíme na chodbách centra, v jiných místnostech, nebo když právě venku neprší, na jiných dvoužidlích, které už ale nejsou vedle sebe, ale proti sobě. Skoro celý víkend si tak povídáme o nás dvou podle not, které připravili Gottmanovi.

John Gottman, po rodičích žid, sedmdesátník s typickými bílými vousy, brýlemi bez obroučky a jarmulkou na hlavě, proslul především svojí schopností předpovědět rozvod. V jedné ze svých nejznámějších studií sezval už v roce 1992 se svými spolupracovníky přibližně 700 párů, které se právě vzaly. S každým natočil patnáctiminutové video jejich běžné konverzace. Na základě těchto rozhovorů se následně pokusil u každého páru odhadnout, s jakou pravděpodobností se rozejdou nebo zůstanou spolu. Po deseti letech je kontaktoval znovu, aby zjistil, jak přesný byl jeho odhad. Trefil se v 94 % případů. Na základě patnácti minut konverzace!

John je profesorem na Washingtonské univerzitě v Seattlu, kde provozuje mimo jiné tzv. laboratoř lásky (Love Lab), ve které probíhá většina výzkumů. Laboratoř lásky je v podstatě byt, který většinou známe z pořadů, jako jsou Vyvolení nebo Big Brother. Gottmanův tým zve na toto místo páry, aby tam následně sledoval jejich vzájemnou interakci. Účastníci jsou buď pod dohledem kamer a/nebo na sobě mají senzory snímající tep, tlak nebo pocení. Zajímavostí jsou tzv. vrťoměry, jakási čidla umístěná zespodu na židlích, která měří četnost a intenzitu vrtění jako reakci na chování partnera. Odebírá se moč i krev na měření kortizolu, oxytocinu a dalších látek.

Gottmanovy studie jsou jedinečné v tom, že díky nim nyní dokážeme určit, co v mezilidské komunikaci způsobuje to, že se lidi sbližují nebo naopak oddalují. Máme tak v rukou fenomenální know-how, které mění životy. Podle Gottmana lidé, kteří žijí ve šťastném partnerství, jsou v průměru o 35 % méně nemocní a žijí v průměru o čtyři roky déle. Oxytocin je nejlepší posilovač imunity a protipól stresového kortizolu oslabujícího imunitu.

Jedním z Gottmanových závěrů je i to, že až 67 % párů rozhodí první dítě. Chronické nevyspání a nový člen domácnosti způsobí, že partnerský vztah je mezi prioritami rodiny často někde „na 150. místě“. O tom jsem slyšel už před tím, než se nám narodila Valérie, a my si tak jeho teorii mohli na vlastní kůži otestovat. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se to mohlo týkat i nás.

Až 67 % párů rozhodí první dítě. Chronické nevyspání a nový člen domácnosti způsobí, že partnerský vztah je mezi prioritami rodiny často někde „na 150. místě“.

Do Valčina narození jsem tvrdil, že lidi se poznají nejlépe, když spolu cestují, pracují a vaří. My s Péťou jsme se snad nemohli poznat líp. Seznámili jsme se v zaměstnání, kde jsme v té době oba pracovali. Zažili jsme spolu tu nejtužší ruskou zimu. V západoafrickém Togu jsme se dělili o postel s deseticentimetrovými šváby. Půl roku jsme se s batohem na zádech protloukali Latinskou Amerikou. Přepadli nás v Kostarice, uvízli jsme v paraguayské džungli, v Peru jsme se loučili se životem. Založili jsme spolu PeopleComm, kde od té doby společně pracujeme. Vařili jsme spolu nesčetněkrát a vždy to byla naprostá lehkost a harmonie.

23. října 2005, chvíli před čtvrt na deset večer dostala moje tehdejší teorie o poznání druhého člověka trhlinu. Narodila se nám první dcera Valérie a my jsme už po pár dnech začali mít dojem, že ten Gottman fakt asi nelhal. Harmonie s lehkostí se nám začaly vytrácet. Já když se v něčem začnu plácat, sáhnu zpravidla po knize. A tak jsem i v této, pro mě nové, situaci sedl a objednal všechny Gottmanovy knihy. Když dorazily, nemohl jsem se od nich odtrhnout. Našel jsem tam odpověď na to, proč se s Péťou najednou míjíme, i na to, odkud se bere všechna ta tíha a disharmonie. Jeho fenomenálních Sedm principů funkčního manželství přečetla i Péťa. Při čtení se občas rozplakala, vždy přišla za mnou a objala mě. Já jsem tu knihu přečetl třikrát.

Když jsem se pak doslechl, že John s Julie pořádají u nich doma v Seattlu za dostupných 500 dolarů pravidelná víkendová sezení pro páry, neváhal jsem ani minutu a přihlásil nás.

Říká se, že opravdu dobrá komunikace je jako dobré kafe. Špatně se po ní usíná. Ten víkend v Seattlu jsem zažil jednu z nejlepších partnerských komunikací v životě. I proto jsem tam toho tehdy moc nenaspal.

Dobrá komunikace je jako dobré kafe. Špatně se po ní usíná.

Prošli jsme si tam všech sedm principů, o kterých pojednává i zmiňovaná kniha a které Gottman definoval jako základní pilíře, na nichž stojí blízký partnerský vztah. Na základě svých výzkumů si vytvořil model tzv. domu lásky. Na vztah dvou lidí se dívá jako na budování společného domu o sedmi patrech. Úplně dole jsou „mapy lásky“ – to, jak se ti dva znají. Čím lépe, tím spíše víme, v čem si vycházet vstříc. V druhém patře je „budování atmosféry náklonnosti a obdivu“. Ve třetím „vycházení vstříc“ jako opak odmítání nebo přehlížení potřeb druhého člověka. Ve čtvrtém „snaha přistihovat druhého při tom, co dělá dobře“, na rozdíl od obvyklého opaku, kdy se druhého snažíme přistihnout při chybě. V pátém patře je schopnost řešit konflikty, v šestém vzájemná pomoc v naplnění si životních snů. Úplně nahoře je tvorba společného smyslu – odpověď na otázku proč jsme my dva vlastně spolu?

Zde o tomto tématu moje zmiňovaná přednáška:

Nejedná se o nadsázku, když řeknu, že Gottman nám změnil život. Možná zachránil naše manželství.

Po návratu jsme dlouho přemýšleli, co s tím. Nakonec jsme připravili víkendový workshop pro páry, který jsme nazvali Lekce tanga a kde jsme stavěli na našich osobních zkušenostech opřených o Gottmanovy výzkumy.

Podle ohlasů vím, že pár lidí po nich spalo stejně špatně jako já tehdy v Seattlu.

Příběh (a 145 dalších podobných) najdete v knize Třináct tisíc dní:  

____________

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Když byste chtěli a mohli, prosím o podporu dvou našich hlavních neziskových projektů: Zpátky k jídlu můžete podpořit ZDE, Slušnou firmu ZDE.

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje poslední kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.