Tak to u nás chodí…

Představte si místnost a v té pět opic. V jednom z rohů stojí židle a na ní trs banánů. Opice milují banány a tak se okamžitě vydají směrem k židli. Jenomže místo banánů na ně výzkumníci ukrytí ve vedlejší místnosti chrstnou spršku ledové vody.

Opice to překvapí, samozřejmě i rozhodí. Každopádně však pochopí, o co jde – držte se dál od židle s banány. V této fázi experimentu výzkumníci jednu opici odvedou a na její místo přivedou novou. Čtyři původní „obyvatelé“ sledují, jak se nová opice pomalu blíží k židli s banány. Ještě než se nováčkovi podaří zmocnit se lákavého trsu, skupinka původních opic vyskočí a nováčka zmlátí.

Jako poučení to funguje výborně. Nová opice se rozhodne, že to zvládne bez banánů. Výzkumníci postupně vyměňují staré opice za nové, až v kleci není ani jediná, která zažila původní spršku. Roh s banány zůstává zakázanou zónou. Vyhýbání se rohu se stalo pravidlem skupiny a všichni je dodržují. Možná se občas objeví nějaká zvědavá opice, která se zeptá, proč takové pravidlo existuje. Ostatní jí odpoví pravděpodobně něco v tomto smyslu: „Tak se to u nás prostě dělá, to je u nás zvykem. Jinými slovy: to je naše kultura.“
(Zdroj: Give me time)

Vždy je mi líto zvířat, která využíváme k podobným pokusům. Na druhou stranu ale nad takovými experimenty jásám, protože mi pomáhají rozumět tomu, co se okolo nás děje. No řekněte, jestli nechápete najednou o chlup víc, proč se u vás v práci musí nosit obleky, proč se vždy začíná včas nebo naopak pozdě, proč se v práci musí sedět od začátku do konce pracovní doby, i když už máte všechno hotovo, proč se uctívá šéf, proč jsou určitá témata tabu nebo proč se používají jistá slova či zkratky, kterým nikdo nerozumí?

Není nádherné si uvědomit, že se pro banány nechodí jen proto, že kdysi dávno dostal někdo přes prsty? Jak jednoduché může být stát se tou zvídavou opicí a uzpůsobit si „firemní kulturu“ více svým potřebám a představám!

Proč děláte v práci věci, které vám nedávají smysl? Kdysi dávno se kdosi rozhodl, že smysl mají.