Stydím se za všechny politiky!

Stydím se za všechny naše politiky!

Ať zajedete kamkoli, všude si stěžují na své politiky. Snad s výjimkou monarchií typu Maroko, Jordánsko, Brunei nebo autokracií jako Severní Korea. Je to něco, co máme nejspíše v genech.

Už jsem někde psal, že jsem se poslední rok věnoval intenzivně studiu tzv. kmenových instinktů, které tolik ovlivňují naše chování. I když si myslíme, že jsme na všechno a na všechny vyzráli a jsme náramně chytří (podle toho jsme se nazvali Homo sapiens – člověk moudrý), máme se svými nejbližšími příbuznými (zejména šimpanzi – učenlivý a bonobo) společného více, než bychom se odvážili připustit. A já tak ve svém zkoumání sáhl především do primatologie – oboru, který se věnuje zkoumání lidoopů, našich nejbližších příbuzných, jako jsou právě šimpanzi, ale také gorily nebo orangutani. Nejvíc jsem zatím získal asi od Frans de Waala. A díky jeho výzkumům, které popsal třeba v „Our Inner Ape“, jsem pochopil do velké míry i podstatu lidské politiky (ať už na národní, firemní či jiné úrovni).

Díky tomu musím říct, že se za politiky naší země vůbec nestydím. Nelíbí se mi, co mnozí z nich provádí (alespoň podle toho, jak to prezentují média). Ale mám pocit, že jim rozumím. Než mě někdo třeba odsoudíte, pokusím se v kostce shrnout svůj pohled, který je hodně ovlivněn právě lepším pochopením šimpanzího chování.

Pozice alfa samce odpradávna znamenala největší prostor, nejlepší žrádlo a exkluzivní sex. Jak v šimpanzím, tak v lidském světě. Pokud si to uvědomíme, pochopíme lépe podstatu politiky, která tolik moc ovlivňuje naše životy.

Šimpanzi, stejně jako my lidé, se odpradávna organizovali pyramidálně. Evoluce nás naučila, že to je nejlepší forma, a tedy způsob, jak přežít. Tato pyramida – smečka má vždy svého vůdce a pak jasně stanovené postavení všech ostatních členů skupiny. Vše je jasné, každý ví, co má dělat. Když funguje celek, přežití je snazší. Na vrcholu pyramidy je tzv. „alfa samec“. Jeho pozice je klíčová. Vede, směruje a ochraňuje smečku. Výměnou za to ovšem získává největší prostor, nejlepší žrádlo a možnost sexu s nejlepšími samicemi. To je pro mnohé jiné samce logicky záviděníhodné. A tak o pozici alfa usilují. Pro mě bylo fascinujícím zjištěním schopnost šimpanzů utvářet koalice a v boji o moc se spojovat s jinými samci. Stejně tak vůdce smečky by se bez koalice s ostatními ve své pozici dlouho neudržel.

A jak to tedy v šimpanzí politice prakticky chodí? Ti s největšími mocenskými ambicemi (toužící po největším teritoriu, nejlepším žrádle a parádním sexu) se snaží spojit se samci, kteří jim na vrchol pomohou. Výměnou pak dostanou přednost právě u lepšího žrádla a sexu. Šimpanzí boj o moc vypadá třeba tak, že jeden či skupinka z koalice usilující o moc zabaví členy vládnoucí koalice, případně spolupracující samice a zbytek jde zaútočit na alfa, případně beta samce. Pokud se převrat podaří a alfa samec se stáhne (nebo zahyne, což zdaleka není výjimkou), velení přebírá šéf koalice, která připravila převrat. A klíčové pozice se rozdělují podle zásluh.

No řekněte, není to jako u nás? Není to, jako kdybych psal o tom, že Jiří Paroubek se domluvil s Václavem Klausem a dalšími pány, kteří potom odvedli pozornost, zmanipulovali mínění a zaútočili na alfa samce Mirka Topolánka (během posledního převratu v ČR)? Mně tvorba koalicí a snaha prodrat se na vrchol – ať už v politice, nebo ve firemním světě – přijde s tím, co se děje v lidoopím světě, naprosto totožná. A vcelku se raduji z toho, že žijeme v České republice v roce 2009. Být v Guinei, Kongu nebo Somálsku, boj o moc se bude tomu šimpanzímu podobat ještě víc (tj. hlavně u toho poteče krev).

Myslím si, že máme takové vůdce, jaké si zasloužíme. Že naše vedení je obrazem toho, kdo jsme, a toho, co považujeme za správné či nesprávné, či toho, jak se díváme na svět okolo nás. A tak se nestydím, nezlobím, pouze rozumím a přijímám to takové, jaké to je. A protože vím, že to může být lepší (ba dokonce mnohem lepší), snažím se přemýšlet, co můžeme udělat pro změnu. V mém případě je to třeba tohle psaní. Třeba i tenhle článek pomůže v tom, aby naše politika byla civilizovanější a aby začala přitahovat více moudrých lidí. A samozřejmě (tato oblast bývala a bohužel stále je doménou mužů) bych si také přál, aby politika začala přitahovat více žen.