Lži, milosrdné lži a polopravdy.

13. 03. 2008, TOMÁŠ HAJZLER

„Chci říci Američanům jednu věc a chci, aby mě dobře poslouchali, řeknu to ještě jednou. S tou ženou, se slečnou Lewinskou, jsem neměl sexuální vztah. Nikdy jsem nikomu neřekl, aby lhal…, ani jednou. Nikdy!

Tato obvinění jsou falešná a já se potřebuji vrátit do práce a pracovat pro americké občany!“

Opakovaná ujištění Billa Clintona o tom, že neměl intimní vztah s Monikou Lewinski, patří k nejznámějším ukázkám lži v nedávné historii.

Výkladové slovníky definují lež jako úmyslnou a vědomou záměnu pravdivé skutečnosti za klamnou. Na základě mé zkušenosti lže podle této definice většina z nás dnes a denně. Samozřejmě málokdy najdeme odvahu, abychom naše polopravdy, milosrdné lži, záměrná opomenutí nebo zkreslení skutečnosti nazvali lží.

Několik málo příkladů: Jdeme na návštěvu ke známým, děkujeme jim za skvělý večer. Jen co se zabouchnou dveře, řekneme si, jak mizerné to tam bylo. Ptám se kolegy, jak se mu líbila porada. Říká, že ano. Zanedlouho se od ostatních dozvím, jak nespokojený byl. Šéf připravuje roční plány se svými lidmi, přestože ví, že se dvěma z nich se do měsíce rozejde. Silniční policista nás zastaví s tím, že jsme jeli na červenou. My, přestože víme, že má pravdu, mu budeme tvrdit, že svítila oranžová. Partner se nás zeptá, zda jsme mu věrní. My tvrdíme, že ano, přestože máme milenku/milence (případ více než 1/3 z nás).

Podle slovníkové definice lži, klame většina z nás dnes a denně. Samozřejmě málokdy najdeme odvahu, abychom naše polopravdy, milosrdné lži, záměrná opomenutí nebo zkreslení skutečnosti nazvali lží.

Nejsem si jist, zda si uvědomujeme, jaký vliv má to, že si jednu věc myslíme a druhou říkáme. Vzpomeňme na mediálně známé lháře, jako například na Billa Clintona. Není příjemné být s někým, jehož tělo říká jednu věc a ústa druhou. Takovým lidem nevěříme. Není na ně spolehnutí. Není příjemné s nimi být. Chceme se jim vyhnout. To samé platí do velké míry i o nás samých. Nevěříme si. Není na nás spolehnutí. Chceme se sami sobě vyhnout. Mnozí z nás si neuvědomují, že ten mizerný pocit, který se nám rozlézá po těle a z něhož tak často viníme ostatní, jsme si způsobili sami.

Někdo moudrý kdysi řekl: „Nelžete! Nebudete si muset pamatovat, co jste kde řekli!” Tak, tak. Čím více tváří mám, čím častěji říkám něco jiného než si myslím, tím více se musím hlídat a přemýšlet, co můžu a nemůžu říci. Jak zbytečně si zesložiťujeme život! Navíc nikdo nemá tak dobrou paměť, aby mohl být 100 % úspěšným lhářem.