Šéf oddělení spánku

Šéf oddělení spánku

48 procent Američanů uvádí, že pociťuje více stresu než před pěti lety. Stejné procento si stěžuje, že v noci leží, kouká do stropu a nemůže usnout (zdroj: Americká psychologická asociace, 2006). Co polovině Američanů nedá spát? Proč se jich tolik dívá v noci na strop? Primárně dvě věci: peníze a práce – hlavní starost 75 procent Američanů. Přitom v roce 2004 to bylo 59 procent. Kromě toho přibližně polovina lidí myslí v noci na placení činže. Ta čísla jsou strašidelná a to jsme v roce 2006 ještě neměli tušení, že přijde nějaká krize. Jaká čísla byste si tipli v roce 2009?

Ať se podíváte do Spojených států, Japonska, Velké Británie nebo České republiky, nemůžete si nevšimnout, kolik lidí řeší problémy se spánkem. Stačí se ráno a odpoledne projet metrem, autobusem nebo vlakem a sledovat, v jakém stavu jedou lidi do a z práce. Já na trase metra C potkávám velmi často pěkné trosky. Klimbající hlavy, kruhy pod očima, zívání, zarudlé oči, roztěkané pokusy o čtení…

Podle americké asociace spánku si pouze 15 procent zaměstnanců může dát po obědě šlofíka. Kolik to asi bude u nás?

Nespavost do nedávné doby trápila jen úzkou skupinku lidí trpící chronickou nespavostí či náměsíčností. Dnes se však stává jednou z nejrychleji rostoucích oblastí byznysu na trhu s léky, volným časem a „wellnes“. Podle výzkumníků jsme se spánkem v historii nikdy nezabývali v takové míře jako dnes. Stejně tak zákazníci. Odhad světového trhu s problémy spánku za rok 2007 byl 200 miliard liber. Během několika let se stalo samozřejmostí, že hotely mnoha evropských zemí vám nabídnou menu s nabídkou polštářů, co se týče výplně i povlaku. Průměrný Brit utratil v roce 2007 za zboží související se spánkem 2000 liber. Trhu se sedativy se nikdy nedařilo tak jako nyní a nachází se co do objemu prodeje v těsném závěsu za léky tišícími bolest. Údajně až dvacet procent Britů a třicet procent Američanů bere prášky na spaní.

Fascinujícím trendem, který souvisí s výše uvedeným vývojem, je postoj firem. V našich končinách vás je ještě většina šéfů schopna vyhodit za to, že si po obědě dáte šlofíka. Můj kamarád Robert Peňažka vyvolával v reklamní agentuře Kaspen, kterou v té době vedl, pozdvižení, když se šel po obědě občas natáhnout.

Na západ od našich hranic, kde už naplno pocítili následky bláznivého životního stylu a nerovnováhy nejsou výjimkou, zavedli tzv. „recharge rooms“, místnosti určené k prospání se. Samozřejmě že předně ve firmách typu banky, právní kanceláře, oblast brokerů, zejména v Londýně nebo v New Yorku, prostě tam, kde se dře od nevidím do nevidím.

Britská cestovka Travelodge najala v roce 2006 ředitele přes spánek – Director of Sleep. British Airways má svého lékaře přes spánek – Dr. Sleep –, na jehož stránkách si můžete stáhnout jeho moudra na téma spánku jako podcast. Stačí, když si chvíli hrajete s Googlem na téma poruchy spánky – „Sleep disorder“ a najdete věci, o kterých běžně nemáme ani tušení. World of Sleep nebo v US Sleep Foundation či tzv. energypods z úvodní fotky… Mimochodem tuto věc si pořídili naši kamarádi ze Symbia a velmi si ji pochvalují.

Zajímavé je také to, že většina z nás si myslí, že nemá dostatek spánku. Podle jednoho výzkumu více než padesát procent Britů zmiňuje nějaký typ problému se spaním. Fakt je ten, že spíme o cca hodinu méně než generace našich rodičů, ale jinak jsme údajně na úrovni našich předků z 18. století, kdy běžná pracovní doba byla šest dnů týdně čtrnáct hodin denně. Patrně nepřekvapí, že největšími stěžovateli na nedostatek spánku jsou rodiče malých dětí, zaměstnanci bank, právních a poradenských firem.

Na závěr bych zmínil jeden výzkum na téma spánku, který snad nejlépe za všechny ukáže, v čem je problém. Vědci se několik dnů za sebou každý večer setkávali se skupinou lidí, kteří se k nim do výzkumného centra přišli vyspat. Jenomže vědci je každé tři hodiny budili. Nic složitějšího, než že je vzbudili a ihned potom je nechali spát. Po několika dnech se u většiny zúčastněných začala projevovat podrážděnost a známky deprese. Máte malé děti a jste negativní a podráždění? Možná už víte, proč.