Firemní mateřské školy

21. 04. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: Ljuka

Už to někde snad funguje, ale neznám osobně nikoho, kdo by s tím měl zkušenost. Naopak znám mnoho mimo domov pracujících žen, které ráno přemýšlejí, jestli ten jejich den bude vypadat takhle: dítě ráno do školky přes kus města (protože ty nejbližší jsou dávno plné); tam dítěti v jeho občas špatném dni vysvětlit, že jede pracovat, že tu musí zůstat s kamarády a paní učitelkou a že pro něj odpoledne přijde; vydat se opačným směrem přes město do práce; během dne přemýšlet o tom, zda se dítě už usmívá a šťastně si hraje s ostatními; hnát se do školky přes město a obávat se, jestli to její dítko není smutné na botníčku, protože jeho maminka je poslední; oddychnout si, že už jsou zase spolu.

Množství a kvalita času rodiče s dítětem má pro vývoj dítě nezaměnitelný význam. Blízkost dítěte a jistota kvalitní péče o něj má na rodiče–zaměstnance obrovský vliv, co se týče schopnosti se koncentrovat, a zapojit se tedy naplno do dění v práci.

Oč jednodušší by bylo jet celou cestu spolu, rozloučit se ve dveřích jedné budovy se slovy: „Přijdu se za tebou před obědem mrknout, jsem ve stejném domě jako ty“ a případně se během dne přijít nepozorovaně podívat a zahnat své pochybnosti o tom, že mé dítě strádá tím, že já chodím do zaměstnání.

Dům pro motýlky je organizace, která se tuto revoluci snaží v naší zemi protlačit. Bohužel se nám s nimi nepodařilo spojit, a nevím tak o tom, jak úspěšní, či neúspěšní jsou. Pokud víte, podělte se o info. Díky.