Anti–teritoriální kanceláře
22. 04. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
Máme za sebou milióny let evoluce, po dobu které jsme žili v menších skupinách. Stačí si přečíst jakoukoli antropologickou studii lovců sběračů z Papui Nové Guinei, Amazonie nebo pralesů střední Afriky a člověku dojde, že život mimo tlupu znamenal jistou smrt.
Vzpomínám si na jeden rozhovor s ženou z Papui Nové Guinei, které měla již pátého manžela. Všechny předchozí zabili příslušníci jiného kmene. Vítěz přitom vždy získal ji a majetek jeho rodiny.
Antropologii ve firmách zdá se nerozumíme. Přitom, stejně jako před milionem let, i dnes máme všichni v žilách potřebu patřit do skupiny se všemi rituály jako schvalování nových členů, lídra, testování loajality, hlídání teritoria, posilování pocitů sounáležitosti, stejný jazyk a zvyky nebo budování překážek pro lidi zvenku. Jen chvíli pozorujte partu účetních, lidí z marketingu či skupinku asistentek. Nebo poslouchejte lidi z Ikei, Spořitelny, České pošty. A pak si zkuste představit, že k nim máte nastoupit. Zkuste si třeba sednout na nějaké místo, kde „už někdo sedí“, nebo si v kuchyňce vezměte „něčí“ hrnek. Už víte, o čem mluvím? Každý kmen si buduje bariéry a brání své členy proti nepřátelům. Úplně stejně jako ještě dnes v horách Papui Nové Guinei. To, že na sobě máme kravaty a oni jen kryt na penis, vůbec nic neznamená. Chování je to naprosto stejné.
Jak toho využít? Jestli chcete demokracii, je třeba vybudovat pracovní prostředí, které znesnadní budování obranných valů. Tato revoluce navrhuje: Zrušte jim místa! Praxe běžná v poradenských firmách (známá pod jménem hoteling). Musím říci, že jsem v ní dlouho neviděl přínos. Spíše jsem si myslel, že působí chaos. Prostě že člověk potřebuje čas, aby se usadil, a mohl se tak soustředit na práci. Výzkumníci z Gallupu, jejichž práce si velmi považuji, přišli s názorem, že anti–teritoriální kanceláře nefungují. Teprve díky antropologům jako třeba Jared Diamond a primatologům jako Frans de Waal jsem pochopil, že je to nutný krok. Prostě nechte lidi sednout tam, kde je právě místo. Následkem toho bude hlavní šéf sedět vedle asistentky marketingu a ta zas vedle účetního. Na začátku to bude těžké. Dost těžké, myslím si. Ostatně jako každá změna. Ale pak se začnou lámat ledy a hlavně bořit zdi vytvořené za léta mravenčího budování. Výrazně se zlepší vztahy, a tím hlavně i komunikace, protože lidi jsou si blíž a svým způsobem nuceni spolu hovořit.
V tradičních firmách neustále slyším o tom, že prodej se nemusí s marketingem, účetní si stěžují na provoz atd. Rozbitím těchto malých kmenů pomůžete vzniknout jednomu velkému kmenu, a tedy pocitu sounáležitosti s firmou jako celkem. Zároveň lidem umožníte, aby si své kmenové potřeby uspokojovali i mimo práci, a tak jim v konečném důsledku pomůžete zlepšit životní rovnováhu.
Samozřejmě součástí této změny je předpoklad, že lidé mohou pracovat tam, kde se jim pracuje nejlépe. V kavárně, na lavičce nebo na plovárně. Je to jejich rozhodnutí.
P. S: Kmen je podle wikipedie skupina lidí se společnými zvyky, jazykem a územím, se stejným vůdcem a náboženstvím, které hlásá, že všichni členové kmene mají společné předky. Firmy nepraktikují náboženství, zato většina firem má své legendy a příběhy. Svůj jazyk, zkratky, firemní fórky, symboly, způsoby chování a oblékání, rituály povyšování, přijímání nových členů, loučení se starými. Zradit kmen bylo nemyslitelné a nebezpečné, a proto nás naše instinkty vedou dlouhodobě ke spolupráce spíše než k soupeření.