Pracovat s láskou

04. 05. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

V Prorokovi od Chalíla Džibrána jsem narazil na několik krásných myšlenek na téma práce.

„Co to znamená pracovat s láskou?
Je to tkát látku z vláken odvíjených z vlastního srdce, jako by onu látku měl nosit ten, koho milujete.
Je to sít semeno s takovou něhou a sklízet žeň s takovou radostí, jako by její plody měl jíst ten, koho milujete.
Je to nabíjet vše, čemu dáváte tvar, dechem svého vlastního ducha, a vědět, že nás obklopují a pozorují požehnaní mrtví.
A nemůžete–li pracovat s láskou, ale jen s nechutí, pak bude lépe, když opustíte své dílo, posadíte se u chrámových vrat a budete brát almužny od těch, kdo pracují s radostí.
Neboť pečete–li chléb lhostejně, pečete hořký chléb, který sytí hlad jen napůl.
A nelisujete–li rádi hrozny, vaše nelibost nakape do vína jed.
A zpíváte–li třeba jako andělé a nemáte zpěv rádi, uzavíráte lidské uši hlasům dne i hlasům noci.“

Je to tak logické, že už to ani jasnější nemůže být, zdá se mi. Pracovat s láskou znamená především lepší výsledky. Lepší výsledky s sebou nesou lepší pocit a tedy náladu mou i mého okolí. Lepší pocity znamenají dlouhodobě lepší vztahy. Dobrá práce přinese věhlas a ten zase nabídky a příležitosti na další zajímavou práci. Člověk tak má neustálý přísun práce, která ho baví. Může si vybírat. Je to takový uzavřený kruh. Stačí se zaměřit na to, aby člověk pracoval s láskou, a mnohé věci, o které jinak usiluje, se dostaví samy (vztahy, peníze, štěstí i zdraví).

Pracovat s láskou znamená také, že nás práce pohltí a zažíváme pocity stoprocentního prožitku. V tu chvíli žijeme naplno. Tady a teď.

Proč pracujeme pro peníze, dosahujeme průměrných výsledků a tedy i průměrného výdělku, když můžeme pracovat pro zábavu, dosahovat nadprůměrných výsledků a tedy i nadprůměrných výdělků?

Mnoho lidí se v dnešním světě snaží vydělat peníze. Nezaměřují se tedy na to, aby odvedli co nejlepší práci, ale na to, aby vydělali. Je svým způsobem moderní peníze vydělávat, hromadit a přes jejich množství poměřovat svůj úspěch. Lidé, kteří vydělávají (na rozdíl od těch, kteří pracují s láskou), si obvykle i stěžují na to, že musí „chodit do práce“ a dělat to, co je nebaví. Protože přece musí zaplatit hypotéku a jiné věci, které si kupují.

Řekl bych, že jim nedochází to, co mezi řádky říká třeba právě Chalíl Džibrán. Tedy, že pouze když budou pracovat s láskou, tj. dělat to, co je opravdu baví, dosáhnou věhlasu a peníze se jim jen pohrnou (pokud jsou peníze právě to, co chtějí). Stejně jako při zaměření se na práci s láskou i zde funguje princip kruhu. Při zaměření se na peníze je láska a vášeň podružná. To se projeví na výsledcích – člověk neodvede to nejlepší, co v něm je. Jestliže neodvede to nejlepší v očích ostatních ani i v očích svých, bude ten průměrný. A ten průměrný dostává průměrnou práci, vydělává průměrné peníze a v konečném důsledku žije průměrný život.

Zjednodušeně existují tedy dvě cesty, po kterých se vydat. Pracovat, abych vydělal, nebo pracovat na tom, co mě baví. Zdá se mi, že ti, kteří jdou po druhé cestě, nepracují. Místo toho se baví a hrají si. Pro někoho možná překvapivě. Za to, že se baví, dostávají často královsky zaplaceno.