Práce vs. zaměstnání

15. 05. 2013, TOMÁŠ HAJZLER

Tahle debata se mi líbila. Padlo v ní několik, na první pohled zřejmých, ale v druhém sledu velmi provokativních myšlenek hodných zbystření a zauvažování. Zkusím vypíchnout čtyři oblasti, které zaujaly mě (či co mě při tom napadlo) a moc stojím o další pohledy. Díky za ně.

1) Je velký rozdíl mezi tím, čemu říkáme "práce" a tím, co nazýváme "zaměstnáním". Zatímco zaměstnání je zpravidla placená činnost, kterou většina lidí vykonává především právě pro obživu, za práci považuje většina z nás jakoukoli činnost, kterou vykonáváme s určitým úmyslem a cílem bez ohledu na to, zda nás někdo ocení.

Proč je všude okolo nás hromada práce (rozbité silnice, plné školky,...) a my přitom máme už bezmála milión nezaměstnaných?

2) Vím, "průměr" je zavádějící veličina. Přesto však... "průměrná česká žena" pracuje denně údajně o čtyři hodiny déle než průměrný muž. Mzda naší "průměrné ženy" je přitom pobuřujících 80% mzdy průměrného muže (zdroj: zde). Existuje hromada práce, která v naší kultuře připadá historicky právě ženám - péče o domácnost, o děti, výživa, úklid a další činnosti, za které jsme si zvykli neplatit. Myšlenka "zpeněžnění" části těchto činností (tak jako si dnes z daní platíme běžně příspěvky na péči o děti, o nemohoucí, na bydlení,...) není nová. Řadě lidí by mohla pomoci žít důstojnější život, mnoha by jistě pomohla z pasti chudoby a též by mohla do oceňování práce žen a mužů přinést velmi potřebný prvek férovosti.

Proč průměrná česká žena pracuje o 4 hodiny denně déle než muž a bere za to o 80% méně než průměrný český muž?

3) Všude kolem nás je hromada práce (zničené silnice, chátrající budovy, plná místa ve školkách, opuštění penzisté, nekvalitní potraviny,...), které se skoro nikdo nevěnuje. Na druhé straně máme (podle některých zdrojů) už milión nezaměstnaných. Tohle mě zaujalo. Předním jsem si ten paradox neuvědomoval. Na jedné straně je tedy "práce" jako na kostele a na straně druhé je každý desátý "bez práce". A z těch, kteří pracují se až 80% pracujících věnuje práci, ke které nemá vztah. Není čas s tím něco udělat?

Proč většina nezaměstnaných "hledá" práci (místo toho, aby si ji vytvořili)? A proč, když ji nakonec najdou, 80% z nich tvrdí, že k ní nemají vztah, že je nebaví?

4) Myšlenka zpeněžnění (či "ekonomizace", jak tomu říká Tomáš Tožička - mimochodem můj objev předminulého týdne - jak to, že se neznáme?) domácích a jiných veřejně prospěšných či dobro-činných prací je jedním směrem úvah. Druhým směrem je "de-ekonomizace" či "od-peněžnění". Kdo jste zažili život před rokem 1989 nebo i dnes žijete poblíž svých přátel či rodiny, víte že denodenní vstřícnost, výpomoc, výměna, péče jeden o druhého patří k nejhlubším lidským radostem. "Happiness real only when shared" - štěstí je skutečné, pouze pokud je sdílené. V knize Peníze, nebo život? jsem těmto myšlenkám věnoval, myslím dost místa. Kromě uvědomění, že štěstí = sdílení (v mém neprofesním životě např. projekt cohousingu Kde domov můj?) a také toho, že "štěstí se dělá rukama" je tu celá nová probouzející "sdílející ekonomika" - projekty jako Home Exchange, Autonapůl, Odkomunity.cz, Hearth.net a další, o který tak hezky vypráví např. Rachel Botsman. O těchto dvou světech jsem zkoušel mluvit např. zde.

Proč si tolik věcí, které bychom si mohli udělat sami (či půjčit nebo vyměnit mezi sebou) kupujeme, tj. zvyšujeme naši potřebu peněz a tedy i nutnosti se věnovat práci, která bude pouhým zdrojem výdělku?

Tak to je to hlavní, co jsem z té debaty zachytil já. Co na to říkáte vy? Díky.

__________________
Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.