Ovčané a ti další občané

Fascinuje mě vztah lidí k systému. Ať už je to celkový chod světa (systém vztahů k jiným národům, vztah k planetě, fungování státu a komunit, vztah občana k institucím a naopak, sousedé, rodina), běh života (systém výchovy, vzdělání, práce, kariéry) nebo systém fungování konkrétní firmy či jednotlivých oddělení.

Systém je svým způsobem řád, na kterém se dohodne skupina lidí. Protože co člověk, to individualita, nemůže systém ze své podstaty nikdy vyhovět všem. Na jedné straně omezí chaos a usnadní společné fungování. Na straně druhé však bude vždy působit určitou míru nespokojenosti. Na základě způsobu vyjádření naší nelibosti vůči systému je možné definovat čtyři základní postoje podle toho, jak aktivní jsme při řešení své rozmrzelosti, a podle toho, jak přitom škodíme ostatním. Vše vychází z hypotézy, že systém není ideální a způsobuje určitou dávku nesympatií, se kterými se lidské bytosti přirozeně snaží vyrovnat. Aktivně či pasivně, tak že škodí či neškodí druhým.

Diskuzemi o systému trávíme s přáteli hodiny a hodiny času. Následující čtyři odstavce jsou pouhým mikrovýstupem těchto dlouhých debat.

1. Ovčan: Člověk pasivní, ovšem neškodící druhým. Ovčané, v angličtině „Sheeple“, jsou zdaleka nejpočetnější skupinou lidí. Ovčan je slušným a poslušným členem lidského společenství. Plní svou úlohu, chová se, jak se patří, a svým způsobem jede po koleji, kterou před něho položily předchozí generace. Logicky zdaleka ne vše, co poslušně vykonává, mu vyhovuje, a díky své pasivitě je tak zdaleka největším stěžovatelem a „obětí“ systému: „Musím chodit do práce.“ „Šéf si zase vymyslel x…“ „Naši politici, to je pěkná sebranka.“ „V televizi nic pořádného nedávají.“ „Zase se zdražilo,“ atd. Buď proto, že respektují obecně uznávaná pravidla morálky, nebo ze strachu či nedostatku příležitostí svou nespokojenost neřeší aktivně na úkor druhých jako paraziti nebo teroristé.

2. Parazit: Pasivně škodící druhým. Parazit je v podstatě ovčan, který si svou nespokojenost se systémem kompenzuje formou drobných (i větších) krádeží, využívání kliček v pravidlech i v legislativě a jiných možností, které systém osobnímu prospěchu každého z nás nabízí – služebním autem na dovolenou, malá domů na daních, dotace z EU na fiktivní projekt,… Jak se v našich zemích dlouhá léta říkalo: „Kdo nekrade, okrádá rodinu.“ Pravděpodobně i proto (alespoň podle zpráv z mnoha médií) mnozí mocní spadají do této kategorie. Ať to jsou lidé z politiky nebo vrcholového byznysu, dnes a denně slyšíme, kde opět někdo ošidil systém, vytuneloval, vysál, odsál ze společného něco do vlastní kapsy.

Kdyby všichni kradli, za chvíli nebude co krást.

3. Terorista: Aktivně škodící člověk. Jestliže parazit našvindluje daňové přiznání nebo zneužije postavení k tomu, aby poslal malou domů, potom terorista svou nespokojenost řeší aktivně. Škála terorismu je pestrá: poslat anonym na kolegu, prokopnout dveře sousedova auta, nastříkat sprejem fasádu právě dokončeného domu a třeba u toho ještě rozkopnout telefonní budku, poslat výhrůžný dopis (třeba pohrozit i zabitím, jako se to stalo nedávno Mirkovi Topolánkovi), až po militantní formy terorismu, které známe ze zpráv. Protože terorista narušuje systém viditelně a na úkor druhých, údržbáři systému vynakládají nemalé prostředky na omezení celé této kategorie.

4.Výhybkář: Aktivní, ovšem neškodící. Místo toho, aby nadával – jako ovčan, aby posílal „malou domů“ jako parazit, nebo propichoval pneumatiky nenáviděným sousedům jako terorista, snaží se každý po svém udělat, co je v jeho/jejích silách, aby se systém přizpůsobil změnám doby, potřebám lidí nebo konkrétní situaci. Výhybkáři jsou tak tou aktivní skupinou lidí, kteří zakládají své firmy, nadace nebo jinak organizují lidi na cestě ke změně. Píšou nebo mluví, pokud je to jejich naturel. Zajímají se, studují, snaží se pochopit a přiložit ruku k dílu. Možná jste si všimli, že se lidstvo od průmyslové revoluce vychýlilo velmi silně z rovnováhy. I proto nikdy v historii nebylo tolik výhybkářů. Další příčinou je překotný vývoj technologií, za kterým ten lidský částečně pokulhává.

Ovčan jede po koleji, kterou před něho položily předchozí generace. Systém mu v mnohém nevyhovuje, ale protože nevidí cestu ven, cítí bezmoc.

Osobně si myslím, že v naší době v našich končinách nám již nic nebrání přehodit výhybku nevyhovujícím zvykům minulosti nebo i současnosti. Již není důvod si pouze stěžovat a nadávat na systém tak, jak to vždy činil ovčan. A dojit systém, jak to umí parazit, je dokonce nebezpečné. Nevím, pro koho víc – jestli pro společenství nebo pro parazita samotného. Přece kdyby všichni kradli, za chvíli nebude co krást. Navíc v osobní rovině vždy, když „vysaji“ systém, posiluji nedůvěru – v sebe sama i v ostatní. A stačí se rozhlédnout kolem, jak se žije v zemi, kde jeden druhému nevěří: přes ploty neznáme své sousedy, podepisujeme mezi sebou nesmyslné a nesrozumitelné smlouvy, nadáváme na ty, které si zvolíme ve volbách. Možná se můžeme ukonejšit, že formy terorismu jsou v našich končinách spíše mírné. Určitě je příjemnější, když mi soused plivne na rohožku než kdyby mi vyhrožoval zabitím…

Buď, jak buď, když si to vše srovnám, zdaleka nejvýhodněji mi vyhází výhybkaření. Co vám?