Obživa, moje velká naděje na to, jak se dostat zpátky k jídlu a lidem se rozjela. Podívejte se, jak to tam vypadá a řekněte o ní ostatním, prosím.


Obživa funguje. Vloni, 2.10. jsem - vlastně jen o pár blogů níže - psal, že spouštíme registraci. V té době bylo všechno jenom na papíře a v několika hlavách. Pak jsme byli chvíli na cestách a když jsme se koncem května vrátili, Obživa byla na světě :-). Nefunguje zatím 100% tak, jak jsme jí plánovali v Kobylisích. Na tu je třeba minimálně 200 členů. Protože se zatím zaregistrovalo 108 lidí (aktuálně zde), rozjela se zatím v menším, zkušebním formátu na Florenci. Aktuální sortiment je zde
Tento blog píšu proto, abych se podělil o radost, kterou z toho cítím a také, abych požádal o pomoc s rozkřiknutím, že tu takový projekt existuje. Proč? Abychom propojili další lidi, kteří potřebují jídlo s těmi, kteří umí jídlo obstarat. A pak taky proto, abychom se co nejdříve dostali na potřebných 200 lidí a mohli se do toho opřít naplno ve Dvoře v Kobylisích (nebo spíše 250 v případě, že bychom pokračovali i na Florenci).  

I kdyby ale zůstalo jen u té Florence, já to celé považuju za malý zázrak. S dovolením vysvětlím proč...

Ještě před šesti lety jsem se cítil jako vegetarián, který si má vybrat mezi vepřovým a hovězím. Tenkrát už jsem totiž bezpečně věděl, že v supermarketech se neprodává jídlo, ale průmyslově vyrobené a zpracované potraviny s rezidui pesticidů, hormonů, antibiotik, s plejádou toxických dochucovadel, obarvovadel, ovoňovadel a prodlužovačů životnosti, většina v jednorázových (zpravidla) plastových obalech, často přetahované přes půl světa z dílen několika málo nadnárodních či našimi oligarchy vlastněných korporací. 

Věděl jsem, že ve všech těch super, hyper a giga marketech je to nezdravé a život zkracující, ničící nejenom člověka, ale přírodu, tj. nakonec i planetu. Však asi víte, že 1/3 skleníkových plynů pochází ze zemědělství a to, jak produkujeme jídlo je tak vedle výroby energie tím hlavním, co se musí v následujících zhruba deseti letech změnit, máme-li přežít. Kromě toho, v Česku se většina potravin (přes 80%) prodá v řetězcích nad-národních supermarketů s devastujcím vlivem pro naši ekonomiku a kvalitu života nás všech (viz ). To, že 1/3 potravin se v tomto systému vyhodí, netřeba asi zmiňovat.

Zde jsou jen dvě fotky z klimatické stávky, které jsem udělal letos v březnu v Aucklandu, které mluví za všechno: "N****t průmyslovému zemědělství" a "Přestat používat pesticidy". Je jasný, že důvod pro Obživu už není jen v tom, abychom se dostali k jídlu a hackli nadvládu supermarketů nad naším potravinových systémem. Jde mnohem o víc, o naši budoucnost. 

Pak se ale věci daly velmi rychle do pohybu. Založili jsme KPZ-ku a dvě vlastní zahrady, spřátelili se s Milošem Kurkou a Jardou Lenhartem, začali jezdit na samosběry a kamarádi rozjeli první bezobalový krám. Začali jsme (znovu) bylinkařit, houbařit, v létě nakupujeme ve velkém sezónní zeleninu a ovoce, zavařujeme, sušíme, mrazíme a fermentujeme. Společně s dalšími (dnes už) šedesáti modřanskými rodinami jsme si vybudovali komplet alternativní systém díky kterému si dnes umíme zajistit prakticky veškeré sezónní, místní jídlo bez toxické chemie a jednorázových obalů od lidí, kteří to jídlo pěstují, chovají a zpracovávají k přírodě a lidem šetrným způsobem - s minimální ekologickou stopou. Jako člověk, který pracuje většinu času buď u počítače nebo s lidmi uvnitř, se raduji i z toho, že mi alternativní získávání jídla do života přineslo i spoustu skvělé, šťavnaté ruční práce. 

Stál jsem v supermarketu, v té obrazné "masně" a jako vegetarián, který si má vybrat mezi vepřovým a hovězím, jsem neviděl žádnou alternativu. 

Z pohledu šesti let zapátek je to sen. Kdo ale v nějaké KPZ-ce jedete, asi víte, že to s sebou nese určité nepohodlí, například nutnost domlouvat se nekonečně po mailech s ostatními nebo si vyzvedávat si jídlo v konkrétní čas. Není to obchod, do kterého můžete přijít a vybrat si, co vám doma zrovna došlo, na což je dnešní člověk zvyklý. Obávám se proto, že KPZ-ka a další naše "pokoutní" cesty k jídlu tak nikdy (nebo ještě dlouho) nebudou pro většinu. 

Proto mě tolik nadchla myšlenka Obživy, tj. spolkového obchodu, který je pro mě 100% alternativou supermarketu - tj. obchodem, kam během otevírací doby přijdu a koupím si, co potřebuji od zeleniny, přes suché potraviny, drogerii až třeba po pivo - většina sortimentu je zde. Samozřejmostí je, že v takovém krámě je vše bio, pokud možno lokální, sezónní, bez jednorázových obalů od lidí, které známe, kteří jídlo připravují s úctou k Zemi. 

Když o tom celém přemýšlím, přijde mi to celé neuvěřitelné a cítím velkou naději. Před šesti lety nebyl Česku jediný bezobalový krám, dnes jich je ke stovce a další na Slovensku. Celé to dokresluje i fakt, že jen za minulý rok jsme prodali k 5000 ks Domácnosti bez odpadu, rok předtím to samé. Naše dvě země tak prý patří v bezobalovém hnutí mezi světové velmoci. Velkou nadějí je to, že všechny tyto obchody vznikají zespodu a kolem většiny existují komunity lidí, kteří se propojují i v jiných oblastech. Přál bych si, kdyby spolkové obchody na tuto bezobalovou revoluci navázaly. 

V Obživě je vše bio, pokud možno lokální, sezónní, bez jednorázových obalů od lidí, kteří jídlo připravují s úctou k Zemi. Celý ten "podnik" vlastní všichni členové - tj. "dodavatelé" i "odběratelé". Členem se stanete složením tzv. investičního příspěvku, z kterého se platí vybudování a rozšiřování obchodu. Kromě investičního příspěvku se pak platí i tzv. provozní příspěvek, z kterého se financuje provoz. V obchodě pak členové nakupují za ceny, za který obchod nakoupí. Více viz. Jak to funguje.

Obživu na Florenci najdete ve velmi milém vnitrobloku přímo na metru Florenc, v kterém sídlí třeba i kultovní knajpa Barák nebo Cooland:

Za rohem jsou i Z pokoje do pokoje, přes ulicici je Fair&Bio a další sympatické podniky. 

Podstatným rozdílem oproti konvenčním marketům je to, že obchod vlastní všichni členové, a to jak "dodavatelé", tak i "odběratelé". Členy se stáváme složením tzv. investičního poplatku, z kterého se platí vybudování a rozšiřování obchodu. Kromě investičního poplatku pak platí i tzv. provozní poplatek, z kterého se platí provoz. V obchodě pak nakupujeme za ceny, za který obchod nakoupí. 

Na dalších fotkách se podívejte dovnitř :-) 

Tady se podívejte na pár fotek z interiéru

Takhle máme otevřeno a níže Míša, naše provozní, která tam o všechno pečuje. 

Tolik k Obživě na Florenci. Hledáte-li skutečné jídlo a smečku, chcete-li přispět k nutné proměně našeho zemědělství, zapojte se prosím (vše potřebné najdete zde) řekněte o nás i kamarádům. Děkuju vám!

........

Na Linktree najdete všechny mé články, které uveřejňuji na pěti blozích, do kterých přispívám. V případě, že čerpáte z mé práce a chtěli byste vyrovnat energie - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky. 

Tomáš HajzlerLinkTreeFBIGLiYTZprávy ze životaKnihy 
Moje nová kniha: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti