Krok č.1: Design svobodné firmy

Nad tímhle tématem jsem strávil více než rok. Snažil jsem se přijít na kloub těm nejobecnějším principům (z lat. „principium“, tj. podstata či začátek), na kterých stojí svobodné společenství (ať už firma, škola, či jakákoli jiná organizace). Dnes mám pocit, že už to konečně mám. Znáte to, taková ta „jistota“, že už přeplavete jezero, okolo kterého jste léta jenom chodili.

Pak to párkrát zkusíte a už víte, jak se připravit, kterým směrem a jakým tempem se vydat, abyste to nejenom zvládli, ale i si to užili. A tak chci tímto blogem oznámit další důležitý střípek do mozaiky hnutí za svobodnější firemní svět. Tím střípkem je nový kurz  s názvem „Svoboda v práci aneb Design svobodné firmy“, který dokáže ve dvou dnech ukázat právě ony základní principy, na kterých svobodná organizace stojí. V tomto článku chci tyto principy v kostce vysvětlit. Možná příliš ambiciózní úkol? Dejte vědět, zda a jak mi je rozumět, prosím. Díky!

Začnu základním rozdělením principů hierarchického a svobodného systému, které se snažím propašovávat do všech svých přednášek i kurzů:

TRADIČNÍ ORGANIZACE postavená na hierarchii stojí na následujících čtyřech nohách:

1. Povinnost – Základním stavebním kamene je zde „povinnost“ (např. pracovní), kterou je třeba splnit před tím, než má člověk nárok na tzv. „volný čas“ či na „zábavu“.

2. Cukr & bič – Do povinnosti se už z podstaty většina z nás nehrne, proto jsme si navykli za ní požadovat „cukr“. Ten však ne vždy stačí, a tak existuje ještě tzv. bič.

3. Řízení – Koncept povinnosti a cukro–biče jsou umělé (nepřirozené = bez lidského přičinění neschopné samostatné existence) lidské vynálezy. Tento systém tak vyžaduje tzv. „šéfa“, který má mnoho forem a jmen (rodič, učitel, manažer, předseda, ředitel,…)

4. Poslušnost – Následkem tohoto systému je zpravidla to, že je funkční. Ovšem bez vášně. Lidé jsou spíše „poslušní“ než, že by se do práce přetrhli. Poslušnost je zároveň ale to hlavní, co „nadřízený“ po „podřízeném“ v klasickém systému požaduje.

SVOBODNÁ ORGANIZACE postavená na sdíleném smyslu a hodnotách stojí na krapet jiných pilířích:

1. Závazek – Lidé se dobrovolně zavazují k tomu, že udělají to, či ono. Nejčastěji formou tzv. konsensu se dohadují na cílech a případně i postupech.

2. Mistrovství, smysluplnost & autonomie – Systém stojí na třech základních lidských potřebách. Čím víc, tím hlubší a silnější motivace. Čím více vnitřní motivace, tím méně je třeba vytahovat cukrobičíky.

3. Sebeřízení – Protože se jedná o uspořádání stavící na univerzálních principech, není třeba řízení, tj. není třeba člověka k tomu, aby systém fungoval. (Zde mě prosím neberte za slovo, poněvadž příliš zjednodušuji – ve většině forem svobodnějšího uspořádání je alespoň zpočátku jakási míra koordinace nutná).

4. Angažovanost – Čím více se podaří naplnit potřeby z bodu 2, tím více se lidé cítí zapojení, „in“, tím více mají do práce chuť. Tj. systém je nejenom funkční a samořídící, ale existuje v něm i vášeň, chuť a nápaditost a především právě svoboda a samostatnost.

Tolik ke světu A a B. Teď se zkusím přesunout k tomu, jak vybudovat svobodu v práci a použiju pro to paralelu s bydlením. Myslím si, že pokud se chce člověk zabydlet v domě, je nejprve nutné ho postavit (nebo si ho nechat postavit). Když chceme vzdušný, slunný prostor, ve kterém se budeme cítit svobodně, budeme nejspíš stavět jinak než pokud si za cíl vezmeme stabilní sídlo, které nás ubrání proti všem možným nebezpečím, nebo dům, který si bere za cíl udělat dojem na naše přátele a zajistit nám tak jejich obdiv a uznání. Stejně tak je to s firmou. Když budeme stavět společnost s cílem ji prodat nebo pokud budeme chtít „udržet zaměstnance“ a „předběhnout konkurenci“, budeme stavět na dost jiných základech, než když se rozhodneme postavit firmu, ve které lidi budou moci maximum času dělat, co je baví a naplňuje.

To, jak postavit ten pomyslný dům/firmu, ve které člověk bude moci svobodně tvořit, je právě podstatou kurzu Svoboda v práci. Je to první krok k přechodu ke svobodnějšímu prostředí. Krok číslo dva je, v „prostoru společného domu“, začít vytvářet sdílenou kulturu. A jako všude i zde je nutné, aby ten proces někdo vedl, což je krok č. 3. V podstatě tedy proces přechodu ke svobodě má tyto tři kroky. Hrozný slova (design – kultura – leadership), já vím. Ale neumím to nazvat líp. Je mi rozumět?

Zpět tedy k tomu, jak postavit svobodnou firmu. Došel jsem poznání, že tím tajným receptem je především desítka následujících principů, které zároveň tvoří kostru kurzu a kde každý princip rozebíráme především na příkladech z konkrétních svobodných firem z celého světa.

1. Smysl & vize – Když organizace a její zaměstnanci znají důvod proč jejich firma či projekt existuje a sdílejí společný směr. Vize a poslání je jakýmsi magnetem, který (pokud funguje) spolehlivě přitáhne správné a odpudí nesprávné lidi.

2. Dialog & naslouchání – Když netrváme na jedné pravdě, ale dovedeme připustit různé úhly pohledu. Když dokážeme naslouchat a zapojit se do diskuze tak, že nás to dostane do nových hloubek poznání a porozumění.

3. Fair play & důstojnost – Když se dokážeme chovat ke každému člověku férově a spravedlivě, tj. podle jeho nebo jejích zásluh.

4. Transparentnost – Když myšlenky volně plynou a informace sdílíme svobodně a zodpovědně.

5. Zodpovědnost – Když je každý člověk i organizace jako celek zodpovědný jeden druhému i společnosti za své chování.

6. Jednotlivě & společně – Když jednotlivci rozumí a berou za své to, jak přispívají k dosažení společných cílů.

7. Možnost volby – Když organizace podporuje každého zaměstnance k tomu, aby se sám rozhodoval o tom co, jak, kdy, kde, s kým bude dělat.

8. Celistvost – Když se každý jednotlivec i organizace jako celek drží sdílených etických a morálních principů.

9. Decentralizace – Když se moc rozprostře do všech úrovní a částí organizace.

10. Reflexe a zhodnocení – Když všichni cítí potřebu průběžné zpětné vazby, potřebu se učit z minulosti a budovat tak lepší budoucnost.

Zdroj: Worldblu

Jasný jak facka, ne? Ale kolik organizací, které by na tomhle desateru stavělo, znáte? Já vím o zhruba dvacítce českých a slovenských, které o to usilují. Peoplecomm je jednou z nich (viz Svobodný PeopleComm).

Považuji ještě za nutné zmínit, že těchto deset bodů funguje jako jednotlivé části lidského těla. Tj. některé končetiny či dokonce orgány mohou chybět, aby organizmus fungoval. Ale opravdové dokonalosti, lehkosti a elegance člověk dosáhne pouze pokud se mu podaří do života dostat všech deset kusů. Mně osobně to téma více než naplňuje, a tak se těším, až absolvujeme první ročník Svobodné firmy pro jednotlivce. Zatím jsme ho dělali pouze s firemními týmy. Kurz skvěle doplňují naše knihy, kdy Podivín vám ukáže konkrétní přerod výrobní firmy, Štěstí doručeno potom firmu, která vznikla na zelené louce a ukazuje především, jak vytvořit unikátní firemní kulturu (bod 2.) a Svoboda v práci to celé balí dohromady a dodá haldu potřebných souvislostí, bez kterých by jakákoli případná snaha o větší svobodu v práci mohla být jen naučenou, povrchní technikou.

Kurz „Svoboda v práci“ je součástí cyklu „Osvobozující leadership“ společně s Tvrdě, kamarádsky nebo jinak? a Moc, autorita & vedení. Za velmi zvýhodněných podmínek tak můžete absolvovat ještě další dva kurzy.

Pokud jste se ještě nedívali, zde je reportáž, kterou jsme nedávno dělali s ČT na téma svoboda v práci a která, myslím, téma dobře dokresluje.

Toť vše. Debata klidně i na FB a twitter! A napište prosím, jak mi bylo rozumět. Díky.